Článek
Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že přechodné zvýšení schodku „nemá absolutně žádnou alternativu“ (zdroj). V rozpočtu ale vždy existují alternativy. Vláda rozhoduje, kolik vybere, kolik utratí, komu přidá, kde ušetří a co odloží.
Tvrdit, že alternativa neexistuje, znamená odmítnout debatu o ceně těchto rozhodnutí. A cena je při dnešních úrocích mimořádně vysoká. Státu totiž prudce rostou úroky.
Patnáct korun z každé stokoruny bude na dluh
Představte si, že stát hospodaří jako rodina: z každých 100 korun, které chce stát vydat, má asi 85 korun pokrytých příjmy. Zbývajících 15 korun si musí půjčit.
Půjčka může dávat smysl - během mimořádné krize nebo na investice, které budou sloužit desítky let. Stát může rozložit náklady na železnici, dálnici nebo energetickou infrastrukturu mezi více generací, které je budou využívat.
Vláda ale musí vysvětlit, co po novém dluhu zůstane. Kolik peněz skutečně míří do dlouhodobých investic? Které výdaje jsou pouze dočasné? A jak se schodek sníží, až mimořádná potřeba pomine?
Státu právě končí levná fixace
Státní dluhopis je ve skutečnosti obyčejná půjčka. Investor půjčí státu peníze a stát mu za to platí úrok.
Výnos desetiletého českého státního dluhopisu – zjednodušeně úrok, který dnes investoři požadují za půjčku českému státu na deset let – v polovině září vystoupal k 5,4 procenta. Je nejvyšší od konce roku 2022 a jen během posledního měsíce se zvýšil přibližně o půl procentního bodu.
Celého státního dluhu se zdražení nedotkne najednou. Funguje to podobně jako u hypotéky. Dokud běží stará fixace, domácnost platí původní úrok. Problém přijde ve chvíli, kdy fixace skončí a banka nabídne novou, vyšší sazbu.
Stát je ve stejné situaci. Když starý dluhopis dospěje, musí ho splatit. Protože na to zpravidla nemá volné peníze, vydá nový dluhopis – tedy vezme si novou půjčku, aby splatil tu starou.
V roce 2027 takto dospějí státní dluhopisy a další závazky za téměř 493 miliard korun. Vedle toho chce vláda vytvořit nový schodek 389 miliard. Stát tedy bude muset zajistit peníze na staré i nové závazky za téměř 882 miliard korun.
Proto opravdu velmi záleží na tom, za jaký úrok to bude. A vláda jde svou politikou naproti rekordním úrokovým sazbám.
Úroky už spolknou téměř 130 miliard
V roce 2025 vydal stát na obsluhu dluhu 98,1 miliardy korun. Pro rok 2027 už Ministerstvo financí navrhuje téměř 130 miliard.
To neznamená, že všechny peníze půjčené v minulosti byly utraceny špatně. Část pomohla zvládnout krize nebo zaplatit potřebné investice. Samotný úrok ale dnes žádnou novou službu nepřináší. Nevznikne za něj další škola, nemocniční pavilon ani kilometr železnice.
Čím více rozpočet vydá na úroky, tím méně zbude na dopravu, školství, obranu, zdravotnictví nebo nižší daně. Dluh tak postupně omezuje manipulační prostor každé další vlády.
Nižší dluh než jinde není omluva
České zadlužení je stále nižší než v řadě evropských zemí. To je velká výhoda, ale ne důvod k uspokojení. Nízký dluh představuje rezervu pro chvíle, kdy přijde povodeň, recese, pandemie nebo bezpečnostní krize. Pokud tuto rezervu spotřebujeme předem, budeme mít při příštím problému méně prostoru reagovat.
Dluhová krize obvykle nevznikne kvůli jednomu rozpočtu. Vzniká postupně. Každý rok přibude další schodek, další úrok a další výdaj, který už nelze použít na něco potřebnějšího. Dnešní výše dluhu je tak pouze část problému. Stejně důležité jsou jeho další růst a cena, kterou za něj platíme.
Rozpočet na rok 2027 proto není jen účet na jeden rok. Je to závazek, který budou splácet i další vlády. A v době, kdy si stát půjčuje za více než pět procent, by měla být každá koruna nového dluhu obhájena dvojnásob pečlivě.
