Neúspěšná herečka střídala milence a mstila se kolegům. Manželka Mao Ce-tunga zemřela tragicky

Ťiang Čching byla čtvrtou manželkou čínského diktátora Mao Ce-tunga. Narodila se v roce 1913 v Ču-čchengu v provincii Šan-tung. Otec byl chudý obchodník a kolář a matka se živila jako prostitutka. Ťiang už od dětství toužila po kariéře herečky a nějakou dobu žila s kočovnou hereckou společností. V šestnácti letech začala studovat herectví na divadelní škole.

Brzy se ovšem ukázalo, že rodina není schopna vzdělání financovat. Ťiang byla krásnou dívkou, která neblahou situaci vyřešila po svém. Navázala milostný poměr s ředitelem školy, který jí všechny poplatky spojené se studiem zrušil.

Po nějaké době odešla se svým mecenášem do přístavního města Čching-tao u Žlutého moře, kde krátce studovala na univerzitě. Netrvalo dlouho a Ťiang se seznámila s mladíkem, který plánoval odjet do Šanghaje. Ředitele proto bez váhání opustila a s novým přítelem se vydala do velkého východočínského přístavu.

V Číně tehdy vládl generál Čankajšek, který vedl Kuomintang neboli Čínskou národní stranu. Ta se podílela na čínské revoluci, při níž bylo v roce 1911 svrženo císařství a vyhlášena Čínská republika. V opozici k Čankajškovi pak stáli komunisté, jejichž strana vznikla v roce 1921 v Šanghaji.

Po dobu čtyř let, v letech 1923 až 1927, Čankajšek vládl s komunisty společně. Jakmile ale hrozilo, že by se vliv marxismu-leninismu mohl zvětšit, Čankajšek začal jednat. Ukončil spolupráci se Sovětským svazem, vyloučil příslušníky levice a po krvavých masakrech zahnal komunisty do ilegality.

Protože dívčin nový partner patřil k „radikálním rudým“, Ťiang se pohybovala víceméně jen mezi komunisty. A to přesto, že komunistickou ideologii sama nevyznávala. Politika ji vůbec nezajímala, tehdy myslela pouze na svoji profesní dráhu a budoucí úspěchy. „V roce 1934 se seznámila s filmovým kritikem Tchang Naem. To byla příležitost, kterou si v žádném případě nechtěla nechat ujít,“ popsala novinářka Antje Windgassenová.

Mladého komunistu proto Ťiang pustila z hlavy a soustředila se pouze na filmového publicistu, který jí měl zajistit kariérní vzestup.

A podařilo se. Tchang Na dívce sehnal hlavní roli v Ibsenově divadelní hře Nora a později si ji vzal za ženu. Jenže ve filmu se Ťiang pořád nedokázala prosadit. Když si našla dalšího milence, tentokrát filmového profesionála, manžel zažádal o rozvod.

V červenci 1937 Japonsko zaútočilo na Čínu. Během bombardování Šanghaje Ťiang utekla do Nankingu, který byl tehdy hlavním sídlem generála Čankajška a jeho Kuomintangu.

Už v prosinci ale Japonci dobyli i Nanking. Během jednoho z nejhorších válečných zločinů okupanti mrzačili a znásilňovali nejen ženy, ale také stařenky a děti. Podle odhadů historiků okupanti zabili až 400 tisíc lidí. Ťiang se podařilo uprchnout a dál putovala s generálem Čankajškem do dnešního Wu-chanu a později Čchung-čchingu.

Začínající herečka se na stranu generála Čankajška ovšem nepřidala kvůli politickému přesvědčení nebo proto, že by se s vládnoucí stranou cítila bezpečněji. Ve skutečnosti od Kuomintangu dostala slib, že ji nechá hrát v propagandistických filmech.

Čínsko-japonská válka pokračovala a Japoncům se dařilo obsadit všechna velká města v severní i východní Číně. V roce 1939 se Ťiang znovu vypravila na riskantní cestu přes okupované území. Opustila skupinu generála Čankajška a bezpečný Čchung-čching, odkud zamířila ke komunistickým partyzánům.

Proč se tak mladá žena rozhodla, není dodnes jasné. „Zlí jazykové tvrdí, že si u Kuomintangu udělala zlou krev, jiní jsou přesvědčeni, že od nacionalistů dostala špionážní úkol se slibem, že když ho splní, dostane lukrativní filmovou smlouvu,“ uvedla spisovatelka Windgassenová.

Když se Ťiang koncem roku 1938 konečně dostala do Jie-nanu, našla soudruhy, kteří žili v jeskyních a sami si pěstovali proso. Léky jim dodávaly americké pomocné svazy a elektřinu potřebnou pro lokální vysílačku si vyráběli šlapáním na kole.

Pak došlo k setkání, které mělo začínající herečce změnit život. Předseda Komunistické strany Mao Ce-tung měl přednášku v improvizovaném sále, který pro něj vlastnoručně postavili členové ústředního výboru.

Zatímco většina přítomných posluchačů na sobě měla obnošené a potrhané oblečení, Ťiang přišla v nápadně elegantních šatech. Navíc byla výrazně nalíčená. Sebevědomě se posadila co nejblíže k řečnickému pultu a navázala oční kontakt s předsedou Maem. „Bouřlivě tleskala, poslušně přikyvovala a neobvykle dlouhými prsty liliově bílých rukou si neustále psala poznámky do sešitu,“ vyprávěl jeden ze svědků.

Ťiang kladla Maovi mnoho otázek, a nakonec se jí podařilo s prvním mužem Komunistické strany promluvit osobně. Mladá dívka musela Maa naprosto okouzlit, protože ji hned po skončení programu pozval do palmové zahrady, kde bydlel.

Mao Ce-tung byl o dvacet let starší a v době, kdy Ťiang poznal, měl ženu a děti. „Do plánu se jí úžasně hodilo, že se Maova manželka Chu v Sovětském svazu právě zotavovala po nemoci,“ vysvětlila Windgassenová. Ťiang zanedlouho otěhotněla a Mao Ce-tung požádal Ústřední výbor Komunistické strany, aby se mohl rozvést a znovu oženit. Jenže tvrdě narazil.

„Bývalý člen politického byra později vzpomínal, že Mao v noci s lampou v ruce obcházel příbytky funkcionářů, aby je přesvědčil. Když to všechno nepomohlo, zahájil stávku vsedě, hrozil odstoupením a tím, že bude žít jako obyčejný rolník,“ dodala Windgassenová. Takový vývoj ovšem neodpovídal plánům, na nichž Ťiang dlouho a usilovně pracovala. Za žádných okolností si neuměla představit, že by s Maem skončila na venkově, kde by se živili jako prostí zemědělci.

Ťiang proto předstoupila před uzavřený kádr politických vůdců a poukázala na svoje těhotenské břicho. „Musím vám sdělit radostnou zprávu. Předseda a já jsme vyšli na společnou cestu životem,“ prohlásila. Ústřední výbor nakonec souhlasil s rozvodem a sňatkem, pokud nová partnerka zůstane v ústraní a nebude se vměšovat do politiky. Ťiang se prozatím spokojila s rolí Maovy manželky, stala se ženou v domácnosti a psala ochotnické hry pro vojáky a rolníky. Porodila dceru Li Na a začala potichu spřádat plány, jak v zemi získat větší vliv.

Nejdříve se stala manželovou sekretářkou, díky čemuž byla přítomna na všech důležitých poradách. Ťiang dokázala s Maem tak zasvěceně hovořit o aktuálních otázkách, až bez ní neučinil žádné zásadní rozhodnutí.

Po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 a konci druhé světové války v Číně znovu vypukla občanská válka mezi komunisty a Kuomintangem. Komunisté zvítězili a generál Čankajšek s dvěma miliony přívrženci přesídlil na Tchaj-wan.

V říjnu 1949 pak Mao Ce-tung vyhlásil v Pekingu Čínskou lidovou republiku a společně s Ťiang se přestěhoval do nové rezidence, která sídlila jen několik set metrů od náměstí Nebeského klidu.

Při budování socialistické společnosti se Mao zpočátku řídil sovětským modelem. Velkostatkářům zabral půdu, kterou přerozdělil, zakládal těžký průmysl a centralizoval vládu. Získanou moc upevnil především vojenskými prostředky a pronásledováním politických odpůrců.

Zkrátka nepřišla ani manželka Ťiang, která významně povýšila. Stala se vedoucí Ústřední filmové kanceláře a oddělení propagandy Komunistické strany Číny. „V té době byl Mao v podstatě samovládce. Svou zahraničně politickou moc demonstroval obsazením Tibetu a vyhnáním dalajlámy,“ doplnila Windgassenová.

V roce 1958 chtěla pekingská vláda rychle dohnat ekonomicky vyspělejší západní státy. Mao Ce-tung proto rozhodl, že se veškerá produkce musí soustředit výhradně na výrobu oceli. Zapojit se museli i zemědělci. Výsledky kampaně, která se nazývala „Velký skok“, byly katastrofální.

Neodborným zacházením vznikla nekvalitní ocel a brzy došly potraviny, které neměl kdo produkovat. Zemi zasáhl hladomor, při němž zemřelo až 40 milionů lidí. O rok později musel Mao odstoupit, i když si ponechal funkci předsedy strany, a byl rozhodnutý, že znovu získá svoji ztracenou moc. To byla chvíle, kdy do hry vstoupila Maova manželka.

Ťiang Čching se postavila do čela „Velké kulturní revoluce“, při níž mobilizovala čínskou mládež proti tehdejší vládě, hlásala radikální názory, a především podněcovala k násilí. Jako herečka se nikdy neprosadila, a teď chtěla vládnout a cítit obdiv zmanipulovaných davů.

Často pronášela plamenné projevy, které se šířily do všech provincií na magnetonových páskách. „Tady jste vy, mládež. Vy jste vyrostli už v době Mao Ce-tunga, osvobozeni od zbytků všeho starého, máte čisté mozky, nejste infikováni buržoazními zvyky,“ provolávala. „Buďte odvážní, útočte, dotírejte, ničte, bořte, organizujte, rebelujte!“ nabádala demonstranty. Tehdy už její nemilosrdné praktiky kritizoval dokonce samotný čínský vůdce. „Máš panovačné srdce,“ vyčítal jí Mao Ce-tung.

Protesty se obrátily proti intelektuálům a vzdělancům. Školy a univerzity byly uzavřeny, učitelé byli posílání na nucené práce do zemědělství, pracovních táborů nebo rovnou vražděni. Rudá garda ničila prastaré stavby a ušetřeny nebyly ani vzácné památky. „Nevinné věci jako hra na klavír nebo akvárium s rybičkami byly považovány za ‚dekadentní‘ a ukládaly se za ně kruté tresty,“ uvedla Windgassenová.

Sama Ťiang přitom žila v luxusu, vlastnila například několik vil, jezdecké koně nebo soukromé letadlo. „Abych si mohla patřičně odpočinout a užívat si, je zcela normální obětovat zájmy jiných osob,“ nechala se slyšet.

Kromě toho se chtěla pomstít hereckým kolegům, kteří byli úspěšnější než ona. Obzvláště nenáviděla oblíbenou divadelní herečku Wang Kchuang-mej, kterou nazvala „velkou kapitalistkou, děvkou a špionkou“. To ovšem nebylo všechno. Ťiang nařídila, aby nebohá žena byla násilím oblečena do elegantních hedvábných šatů s rozparkem a postavena na pranýř před tři sta tisíc rozvášněných mladistvých.

V roce 1969 byl Mao jmenován neomezeným vůdcem Číny. Ťiang Čching byla potvrzena členkou politbyra a stala se tak nejvlivnější ženou v zemi. Netrvalo to ale dlouho. Mao zestárl, onemocněl a ze své rezidence už téměř nevycházel. Stáhl se z politiky a obklopoval se už jen mladými milenkami a svými lékaři. Když 9. září 1976 zemřel, jeho žena se pokusila v zemi převzít veškerou moc. To se jí ovšem nepodařilo a po čtyřech letech byla obviněna ze sabotáže, podněcování k nepokojům a chybné interpretace Maova učení.

Během soudního líčení Ťiang působila sebevědomě a rozčileně. „Byla jsem psem předsedy Maa. Když poručil, abych kousala, tak jsem kousala,“ hájila se. Soudce tím ale neobměkčila a za genocidu byla odsouzena k trestu smrti, který jí byl v roce 1983 zmírněn na doživotí. O rok později se Ťiang ze zdravotních důvodů dostala na svobodu a žila ve své rezidenci. Údajně trpěla rakovinou hrtanové příklopky. Po sedmi letech vdova po Mao Ce-tungovi spáchala sebevraždu oběšením.

Zdroje:

Aktualne.cz | iDNES.cz | Lidovky.cz | Wikipedia.org | Wikiquote.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Spojeny s mocí, Antje Windgassenová, Brána, 2006