Článek
„Byl to strašlivý pohled. Lidé se pokoušeli vstát. Na kolejích i na nástupišti leželi mrtví a zranění. Všude se povalovaly končetiny. Jen díky svojí práci jsem zapomněl na to, co jsem viděl,“ popsal dramatické okamžiky čínský fotožurnalista H. S. Wong.
Sedmatřicetiletý fotograf pobíhal v troskách vlakového nádraží a snažil se zachytit útok, při němž zahynulo 1 500 nevinných civilistů. Většinou se jednalo o ženy a děti, které se chtěly dostat z obleženého města do bezpečí.
Mezinárodní novináři se dozvěděli, že japonská letadla zaútočí na Šanghaj 28. srpna 1937 ve 14 hodin. Mnoho redaktorů se proto shromáždilo na střeše nedaleké budovy Butterfield & Swire, aby mohli vojenskou ofenzivu co nejlépe zdokumentovat.
Čínský fotograf H. S. Wong uvedl, že na snímku zachytil otce dvou dětí, které při náletech přišly o matku. Japonští revizionisté ale dodnes tvrdí, že fotografie byly naaranžované.
Jenže když se po hodině čekání neobjevil ani jeden bombardér, většina reportérů odešla. Na místě zůstal pouze H. S. Wong, který pracoval pro známého vydavatele novin Williama Randolpha Hearsta.
„Ve čtyři hodiny přiletělo šestnáct letadel japonského císařského námořnictva. Piloti začali bombardovat uprchlíky, kteří čekali na opožděný vlak do Čang-čou,“ připomněl časopis Life.
Wong slezl ze střechy, nasedl do auta a rychle odjel směrem ke zničenému nádraží. „Přešel jsem železniční koleje a natočil mnoho dlouhých scén s hořícím mostem v pozadí. Po chvíli jsem si uvědomil, že mám boty nasáklé krví,“ vyprávěl novinář, který na místě fotografoval i natáčel na 35mm kameru.
Chlapec, nebo holčička? Fotograf to nikdy nezjistil
Po nějaké době si všiml muže, který z kolejí zvedl plačící batole a odnesl ho na nástupiště. „Pak ještě pospíchal pro další těžce zraněné dítě. Jejich maminka ležela mrtvá opodál na kolejích. Když jsem natáčel tuto tragédii, slyšel jsem zvuk vracejících se letadel,“ vybavil si Wong.
Právě z filmových záběrů později vytvořil snímek, který se stal děsivou připomínkou válečných hrůz.
„Běžel jsem k dítěti, protože jsem ho chtěl odnést do bezpečí. Předběhl mě ale jeho otec, který se vrátil,“ pokračoval žurnalista. „Nad hlavou mi proletěla letadla, další bomby už ale neshodila,“ dodal.
Chinese troops advance through countryside near Shanghai during battle of 1937 #WW2 #China #Japan pic.twitter.com/pIihon2st7
— China in WW2 (@chinaww2) April 6, 2020
Byl to chlapec, nebo holčička? Mladý novinář se nikdy nedozvěděl, jak se dítě jmenovalo a jestli vůbec přežilo. Možná po tom ani nepátral.
Hned druhý den poslal natočený film do Manily, odkud se letecky dostal do New Yorku. O dva týdny později se už děsivé záběry promítaly ve filmových týdenících po celých Spojených státech.
Pro Američany, kteří příliš nerozuměli japonské agresi na druhé straně Pacifiku, to byl šok.
Američané ustoupili od politiky nevměšování se
V Číně už deset let probíhala občanská válka mezi Maovými komunisty a nacionalisty, které vedl Čankajšek. V roce 1931 Japonci využili nestabilní situace, která vládla na čínském území, a na severu země vytvořili loutkový stát Mandžukuo. Ten byl zcela podřízen japonskému císaři.
Japonci chtěli Šanghaj dobýt za několik dní, nakonec jim to ale trvalo tři měsíce. Když bojovali s Číňany o přístav na řece Jang-c’-ťiang, Američané konfliktu nevěnovali téměř žádnou pozornost. Po první světové válce a neblahých zkušenostech z velké hospodářské krize se totiž klonili k politice nevměšování se.
Republikánský senátor George W. Norris dlouhodobě tvrdil, že Američané by se už neměli montovat do cizích válek. Jakmile se k němu ale dostala fotografie trpícího dítěte, svůj názor okamžitě přehodnotil. „Japonci jsou hanební, opovrženíhodní, barbarští a krutí. Nedostává se mi slov, abych to popsal,“ nechal se slyšet politik.
Japonští vojáci pochodují v Šanghaji, kterou dobyli v roce 1937.
Proti japonským útokům na civilisty se ohradila americká, britská i francouzská diplomacie a začaly se pořádat sbírky na pomoc uprchlíkům. Japonci byli označováni za řezníky a vrahy. „Tak mi prý americká média dala přezdívku ´Zabiják dětí´,“ postěžoval si po kapitulaci Šanghaje vrchní velitel japonského letectva Koiči Šiozava.
Časopis Life odhadl, že snímek naříkajícího batolete vidělo 136 milionů lidí. V roce 1944 se Wongovy záběry dostaly do filmu Franka Capry Proč jsme bojovali. Tragický příběh nebohého dítěte použil i Andy Warhol a podle fotografie namaloval jeden ze svých nejstarších obrazů.
Japonská vláda se Wongovými snímky cítila natolik zahanbená, že za jeho dopadení vypsala odměnu 50 tisíc dolarů. Šanghajský rodák se ovšem nenechal zastrašit a dál fotografoval boje mezi čínským Kuomintangem a Japonskem.
Až ve chvíli, kdy mu japonští nacionalisté zcela vážně vyhrožovali smrtí, se přestěhoval do Hongkongu. Dožil na Tchaj-wanu, kde v roce 1981 zemřel na komplikace spojené s cukrovkou.
Japonci tvrdili, že fotografie byla naaranžovaná
Už koncem roku 1937 se Japonci snažili přesvědčit nejširší veřejnost, že Wongovy snímky byly předem připravené. Redaktoři deníku The Japan Times například napsali, že muž odnášející popálené děti byl ve skutečnosti záchranář. „Pracoval pro fotografa a s dětmi pouze pózoval,“ stálo v novinovém článku.
Podle dalších spekulací fotograf na snímku nezachytil otce dětí, ale svého asistenta Taguchiho. Kromě toho měl Wong přidat během fotografování kouř, aby snímek získal dramatičtější atmosféru.
Další snímek, který fotograf H. S. Wong publikoval v roce 1937 v americkém časopise Life. Zraněnému dítěti hned po útoku pomáhal čínský skaut.
V roce 1999 japonský revizionista Nobukatsu Fujioka přišel s odvážným tvrzením. Podle jeho slov měly Wongovy fotografie jediný cíl: poštvat Američany proti Japonsku a připravit je na válečný konflikt. Bývalý profesor z Tokijské univerzity bombardování nádraží ani zabití civilistů nikdy nepopřel.
Dodnes je ale přesvědčen, že se fotograf dopustil jednoznačného podvodu. „To, že Wong prezentoval fotografii jako padělek, znamená, že v historických záznamech existují další lži a nepravdy,“ řekl.
„Fujioka ovšem zapomněl zmínit, že Wong v roce 1937 v časopise Life publikoval ještě jeden záběr. Ten ukazuje traumatizované dítě, kterému čínský skaut na nosítkách poskytuje první pomoc,“ namítla redakce světoznámého magazínu. „Říká se, že fotografie byla uměle vytvořená. Přitom je z mnoha různých hledisek zřejmé, že se jedná o vymyšlenou fámu,“ doplnili redaktoři.
Zdroje:
● Life, sv. 3, č. 14, 4. října 1937
● American Foreign Relations: A history since 1895, Thomas G. Peterson, Garry J. Clifford, Kenneth J. Hagen, Houghton Mifflin, 1999
● Shanghai: The Rise and Fall of a Decadent City, Stella Dong, HarperCollins, 2001 ● The past within us: Media, Memory, History, Tessa Morris-Suzuki, Verso, 2005
● Great News Photos and the Stories Behind Them, John Faber, Dover Publications, 1978
