Článek
Amandu Lear obestírá tajemství. To stojí již u samého počátku jejího života. Nikdo totiž neví kdy, kde a komu se narodila. Ona sama uváděla různá data, místa i identitu svých rodičů. Jednou tak přišla na svět v roce 1950 ve Vietnamu, podruhé zase v roce 1946 v Hongkongu nebo Saigonu. Možná, že se narodila ale již v roce 1939, případně 1941. O svém otci jednou tvrdila, že byl Angličan, jindy že byl Rus, Francouz nebo Indonésan. Pracoval možná jako námořník nebo námořní důstojník. Matka pak podle rozličných zvěstí mohla být Angličanka, Francouzka, Ruska, Mongolka, Číňanka nebo Vietnamka.
Holka nebo kluk
Nikdo nezná ani skutečné jméno umělkyně, kromě Amandy Lear připadá v úvahu i Amanda Tapp, nebo také možná Alain Tapp. Jisté totiž není ani Amandino pohlaví. To, že byla původně mužem, o ní napsala mimo jiné transsexuálka April Ashley, která měla s Amandou pracovat v jednom pařížském transvestickém kabaretu. Tehdy si prý říkala Peki d´Oslo, Alain Tapp bylo ale její pravé jméno. April také uvedla, že Amandu přeoperovali z muže za peníze slavného surrealistického malíře Salvadora Dalího. Podle jedné z těchto zkazek z ní udělala ženu operace provedená v roce 1963 v Casablance u doktora Bouroua, u něhož tehdy hledali pomoc mnozí lidé s transgenderovou identitou. Samotná Amanda tyto zvěsti nikdy nevyvracela, naopak je ještě přiživovala. V jedné ze svých písní kupříkladu zpívala: „Operace se tak povedla, že nikdo nemůže říct, že jsem kdysi byla někým jiným.“
Amanda Lear disponovala zvláštní krásou
Tajemstvím je zahaleno i Amandino dětství. Neví se o něm prakticky nic. Známo je pouze to, že mluvila francouzsky i anglicky a později se naučila i němčinu, španělštinu a italštinu. Studovat měla na umělecké akademii. Z neznáma se vynořila až v polovině šedesátých let.
Náhodná setkání jí změnilo život
V roce 1965 se na ulici náhodně setkala se známou šéfkou pařížské modelingové agentury, kterou velmi zaujala svým netradičním androgynním vzhledem. Žena ji přesvědčila, aby to zkusila na molu. Amanda zprvu váhala: „Myslela jsem, že si dělá legraci, myslela jsem, že jsem tak ošklivá.“ Nakonec ale souhlasila a udělala dobře. Během chvíle začala spolupracovat s těmi nejlepšími fotografy, modely předváděla na přehlídkách těch nejslavnějších návrhářů a její tvář se objevovala v těch nejprestižnějších módních časopisech, jako jsou Elle nebo Vogue.
Amanda Lear v roce 2004
Odstěhovala se do Londýna a stala se hvězdou večírků a pravidelnou návštěvnicí nočních klubů. Pronikla do prostředí, kde spal každý s každým a každý někoho význačného znal. Nechtěla být ale jednou z mnoha, mířila výš. Netrvalo dlouho a stala se pravidelným zásobovatelem bulvárních rubrik. Kamarádila se s Twiggy, členy skupiny Beatles, téměř na každém kroku ji doprovázel Brian Jones z Rolling Stones.
V Paříži byla jednoho dne představena Salvadoru Dalímu. Ten byl modelkou okamžitě okouzlen. „Máte krásnou lebku,“ řekl jí prý při seznámení a rozhodl se ji vzít pod svá ochranná křídla. „Naučil mě, jak se dívat na věci jeho očima. Dalí byl můj učitel,“ vzpomínala později na velkého malíře Amanda.
Salvador Dalí
Od té chvíle Dalího i jeho ženu Galu doprovázela na výletech a navštěvovala s nimi muzea na mnoha místech světa. Byla i malířovým modelem a podle mnohých především jeho největším uměleckým dílem. Byl to on, kdo ji stvořil. To on okolo její osoby vybudoval mýty, to on ji naučil, jak být středem pozornosti, to on jí ukázal jak manipulovat médii, aby o ní lidé neustále mluvili. Jejich blízké přátelství trvalo patnáct let.
Z modelky zpěvačkou
Amanda se za tu dobu skutečně posunula. V roce 1973 pózovala jako sexy kráska v kůži s černou pumou na vodítku na albu populárních Roxy Music. To jí otevřelo cestu do hudebního průmyslu. Začala randit s Davidem Bowiem, brala lekce tance a zpěvu a v roce 1975 vydala své první album I Am Photograf. A nezůstalo jen u jednoho, Amanda jich má na kontě daleko více. Zahrnují kýčovitý euro-pop, šlágry i kuplety, šansony i cover verze slavných hitů. Její songy jsou na jednu stranu plné sexu a rozpustilosti, na druhou nesou stopy dekadence a smutku. Amandin hlas je hluboký a zastřený, čímž jen podpořila pověsti o své skutečné identitě. Největší slávy ale nedosáhla v Anglii nebo Francii, což kdysi okomentovala těmito slovy: „V Itálii jsem za hvězdu, protože jsou posedlí sexem. V Německu mám úspěch, protože tam už od války čekají na někoho, jako je Marlene Dietrich a já využívám toho, že potřebují ženu vampa, která holduje pití a vládne nočním klubům. A získala jsem si i komunitu gayů.“ Úspěch ale slavila i ve východním bloku. Patřila k několika málo umělcům, jimž vycházely v Sovětském svazu desky. Dvakrát koncertovala i v někdejším Československu.
Našla se v malování obrazů
Hudební svět byl Amandě záhy malý. Již v osmdesátých letech pronikla rovněž do televize a na plátna kin. Objevila se i na jevišti. Především ale začala malovat. Učinila tak i přes zákaz svého velkého vzoru. Dalí totiž tvrdil: „Ženy nemohou dělat skutečné umění, jen muži“. Odstěhovala se do Provence a začala tvořit. Ve svých obrazech o sobě podle vlastních slov dokáže říci i to, co se jí nepodařilo hudbou. Je melancholická, má blízko k depresi, je ovlivněna prokletým básníkem Baudelairem. Její malby ale bohužel nejsou tolik známé, jako její písně. To ji velmi mrzí.
Amanda v roce 2010
Amanda Lear měla pověst poživačné dračice, v roce 1979 si vzala bisexuálního aristokrata Alaina-Philippa Malagnaca, jehož pověst pohoršovala i Dalího, který se jí sňatek snažil rozmluvit. Amanda se odradit nenechala a se svým vyvoleným nakonec žila dlouhých jednadvacet let, rozdělila je až tragická nehoda, požár domu, v němž její muž uhořel. Neštěstí ji vrhlo do náruče o deset let mladšího milence Manuela Casella, vztah však skončil jeho nevěrou. Dnes maluje, žije obklopena zvířaty a vyrábí olej ze svých olivovníků.
Zdroje:
