Článek
Henri Guybet se narodil 21. prosince 1936 v Paříži. Před kameru se poprvé postavil v dramatu Láska je veselá, láska je smutná, které bylo natočeno již v roce 1968, diváci jej ale v kinech mohli spatřit až o tři roky později.
Stal se součástí slavné avantgardní scény
Mezitím se Guybet stal výraznou postavou avantgardního divadla Café de Gare, které bylo otevřeno v roce 1968. Kromě Henriho zde začínali i další později slavní herci, mimo jiné Miou-Miou, Coluche a Patrick Dewaere.
„Kavárna byla navržena v roce 68 a postavena v roce 69. Byla to celá éra, sedmdesátá léta, všichni jsme byli hippies! Z dramatického hlediska bylo velmi zajímavé, že jsme byli majitelé. Pro divadlo jsme psali naše představení a hráli věci, které byly odrazem života, který jsme žili! Zůstal jsem tam patnáct let a plně jsem si ty roky užíval s touto anarchistickou stránkou a progresivními myšlenkami,“ popisoval tehdejší atmosféru herec v jednom z rozhovorů.
V průběhu sedmé dekády se Henri Guybet stal oblíbeným představitelem malých rolí v komediích. Zahrál si například po boku Jeana-Paula Belmonda v historické veselohře Manželé z roku II. První významnou filmovou roli získal v roce 1973 ve filmu Dobrodružství rabína Jákoba, kde ztvárnil postavu židovského řidiče Salomona. Měl tak možnost poznat Louise de Funèse, který si zahrál Victora Priverta, v českém podání Datla. Rád dává k dobru historku, jak se seznámil s režisérem Ourym. Úvodní setkání proběhlo v kanceláři. Režisér se ho zeptal první otázku: „Jste Žid?“ Guybet pohotově odpověděl: „Ne, ale to se dá zařídit.“ Na natáčení vzpomíná rád, byť Oury nutil herce dělat deset i patnáct záběrů najednou. Byl si totiž velmi dobře vědom toho, že když se Funès rozjede, bude lepší a lepší.
S Funèsem si sedl
Guybet také v jednu chvíli musel říct pár slov hebrejsky, spolupracoval proto s rabínem, který mu je pomohl správně vyslovit. Atmosféra na place panovala ale velmi přátelská. Herec jen v nejlepším dodnes mluví i o samotném Funèsovi. „Věděl jsem, co o něm někteří lidé říkají, že je prý jak osina v zadku, otrava, že mě odradí a že všechno ve střižně nakonec změní. Tak jsem si řekl: ‚Když se na něj snáší taková kritika, tak musí být hodně dobrý!‘ Nakonec jsem si řekl: ‚Uvidíme.‘ Moje první setkání s ním bylo hodně jednoduché, řekl ‚Dobrý den, rád vás poznávám‘, potkali jsme se v maskérně a pak jsme šli rovnou na naše repliky. Na place se pak stalo něco mimořádného: když totiž dáte repliku někomu, koho neznáte, už od první věty víte, jestli to mezi vámi bude fungovat, nebo ne. U Louise jsem hned viděl, že všechno funguje dobře, takže naše přátelství, pokud se tomu dá říct přátelství, se rozvíjelo především po herecké stránce. Bavilo nás dávat si navzájem repliky,“ popisoval spolupráci herec v jednom z rozhovorů.
Funès byl podle něj velmi dobrý. Nikdy s ním neměl problém. Byl velmi milý, navzdory všem fámám, které o něm někteří lidé rozšiřovali. K Guybetovi byl milý a často s ním žertoval. Jejich vztah zůstal zdvořilý a vycházeli spolu po celou dobu báječně.
Rekvizity z filmu Dobrodružství Rabína Jákoba
Kritici řadí Dobrodružství Rabína Jákoba mezi nejlepší Funèsovy filmy, výjimečnému zájmu se komedie těšila i u diváků, z nichž mnozí ji považují za nejlepší komikův film. Režisér Gérard Oury chtěl natočit nejen dobrou veselohru, ale také satiru na xenofobní francouzskou společnost. Nesnášenlivost vůči jiným rasám a náboženstvím byla zosobněna právě karikaturou maloměšťáckého podnikatele Viktora Priverta.
Stal se náhradníkem v Sedmé rotě
Dalším z filmových velikánů, s nímž se měl Guybet možnost během své kariéry před kamerou setkat, byl Pierre Richard. Zahrál si s ním například v Návratu velkého blondýna nebo ve filmu Hořčice mi stoupá do nosu. V roce 1975 si v Povídce o policajtovi zahrál pro změnu s Alainem Delonem, pak přišla nabídka, která přijde jen málokdy. Jednoho dne Guybetovi řekli: „Budeš hrát ve filmu Sedmá rota místo Alda Maccioneho.“ Trochu váhal, měl o sobě určité pochybnosti. Práci režiséra Roberta Lamoureuxe ale odjakživa zbožňoval, a tak roli nakonec přijal. „Říkal jsem si, převzít roli po tomto herci bude asi propadák, ale nakonec se z toho vyklubal opravdový úspěch. Byl jsem obklopen talentovanými lidmi a dělali jsme věci, o kterých sní děti, jako je řízení lokomotivy nebo střelba z kulometu,“ vzpomínal. Stejně jako u Dobrodružství rabína Jákoba i během natáčení Sedmé roty panovala na place úžasná atmosféra, která hercům dovolila se uvolnit a užívat si každou scénu. Guybet se objevil v roli Tassina v Návratu sedmé roty i v Sedmé rotě za úplňku.
Následně točil i několik filmů ročně, v polovině osmdesátých let ale svoji spolupráci s filmem na dlouhou dobu prakticky ukončil. Soustředil se na televizní tvorbu, a především se věnoval divadlu. Své aktivity rozšířil i o dabing a nadaboval celou řadu animovaných postaviček. Teprve v posledních deseti letech se pravidelně vrací i před filmovou kameru. Jen v letošním roce přišly do kin rovnou dvě komedie, Les Gendarmes a L'Arnaqueuse, v nichž se tento téměř devadesátiletý herec objevil. Má ale již následovníka. Jeho syn Christopher Guybet je rovněž hercem.
Zdroje:
