Článek
Neobvyklý pseudonym, vlastně citoslovce nejtypičtějšího hlasového projevu kočky, skrývá prozaickou Sylvettu Herryovou. Narodila se v Paříži dne 22. února 1950 do početné rodiny prodavačky v tržnici a policisty. Rodiče se záhy rozvedli a malá Sylvetta putovala na výchovu ke své silně věřící bretaňské babičce. Pro umělecké sklony, které se u ní projevovaly již v raném dívčím věku, v tomto strohém prostředí nebylo místa.
Náhodné setkání v klubu
Sylvetta se u babičky necítila dobře a chtěla začít co nejdříve pracovat, aby se mohla osamostatnit. V šestnácti se proto šla učit čalounicí. Dílna se ale nakonec nestala jejím osudem. Jednoho dne roku 1968 zavítala do pařížského klubu La Réforme a setkala se tu s mladým začínajícím zpěvákem Michelem Coluccim. Zamilovala se do něj, zanechala práce a následovala jej do avantgardního divadelního souboru Café de la Gare. Zatímco její milý přijal pseudonym Coluche, pod nímž jej po čase poznal celý svět, pro ni samotnou vybral jméno Miou-Miou, což skutečně neznamená nic jiného než české Mňau Mňau.
V mládí byla velmi krásná
Coluche se v roce 1971 se souborem rozhádal a byl vyhozen. Odešel na sólovou dráhu a opustil i svou přítelkyni. Miou-Miou ale netruchlila dlouho a skončila v náruči Patricka Dewaereho. Výběr to nebyl ovšem příliš šťastný, neboť tento talentovaný herec trpěl mnohými běsy, které se podepisovaly i na jeho vztazích.
Herečka v roce 1975
Café de la Gare se pro mladou herečku stalo i výchozím bodem pro její filmovou dráhu. Před kameru se postavila těsně po dvacítce a poprvé na sebe výrazněji upozornila v roce 1973 v kriminálním dramatu Spálené stodoly, kde ztvárnila úlohu Moniky, snachy hlavní hrdinky v podání Simone Signoret. O rok později se objevila v dalším úspěšném snímku Buzíci, tentokráte coby frigidní blondýna Marie-Ange. Zahrála si po boku Gérarda Depardieua a také svého aktuálního přítele Patricka. To se neobešlo bez komplikací. Během natáčení docházelo mezi oběma partnery k mnohým střetům. Vše vyvrcholilo jednoho večera, kdy Dewaere vyrazil dveře hotelového pokoje Gérarda Depardieua, neboť se domníval, že ho s ním Miou-Miou podvádí. Navzdory těmto skutečnostem herečka ještě téhož roku Patrickovi porodila dceru Angèle.
Nová láska před kamerou
V létě roku 1975 byla Miou-Miou nabídnuta role ve filmu D'amour et d'eau fraîche. Pokusila se prosadit do hlavní role Patricka, režisér Jean-Pierre Blanc byl ale zásadně proti a obsadil zpěváka Juliena Clerca. Ten svoji partnerku během natáčení svedl, což herečku vedlo k rozchodu s Dewaerem. V roce 1978 přivedla na svět svoji druhou dceru Jeanne, která se později stala herečkou a poté i režisérkou a scénáristkou. Miou-Miou se s Julienem a dětmi usadila na venkově, na film ale rozhodně nerezignovala. Ani vztah s tímto mužem jí ale nevydržel. Rozešli se v roce 1981, jen pár měsíců předtím, než Patrick Dewaere spáchal sebevraždu.
Miou-Miou a Julien Clerc
V osmdesátých letech se Miou-Miou divákům představila kupříkladu v kriminálním dramatu Policejní inspektorka nebo v dobrodružném snímku Let sfingy. K vrcholům jejího umění patří titulní role v komorním dramatu Předčitatelka.
V posledním desetiletí minulého tisíciletí herečka přijala pro ni netypickou roli dělnické ženy, matky osmi dětí, ve zdařilé adaptaci klasického Zolova díla Germinal. Před kamerou se tak opětovně sešla s Depardieuem. V roce 1998 si našla nového přítele. Tentokráte se jejím vyvoleným stal spisovatel Jean Teulé. Svazek ukončila až mužova smrt v roce 2022. Samotná Miou-Miou je ale stále plná energie a ze světa kinematografie se ještě rozhodně nestáhla. Na jaře letošního roku tak přišel do kin další snímek, v němž se divákům připomněla, a sice Belladone.
Herečka v roce 2008
Herečka sice není u východoevropského publika tou neznámější filmovou osobností, ve své vlasti je ale velmi ceněna. Za své počiny byla opakovaně nominována na Césara. Slavnostního ceremoniálu se ovšem nikdy nezúčastnila a jednou na toto téma dokonce řekla: „Césarové, nikdy tam nechodím. Nestarám se o vyznamenání.“
Zdroje:
