Článek
Byl považován za jednoho z nejbrilantnějších herců své generace, jeho herectví bylo přirozené, přesné a pravdivé. Šťastný ale nebyl. Na svět přišel dne 26. ledna 1947 v Saint-Brieuc a jeho skutečné jméno znělo Patrick Jean-Marie Henri Bourdeaux.
Problém s otcovstvím
Okolnosti jeho narození ale rozhodně nebyly jednoduché. Porodila jej herečka Madeleine Maurin, zvaná Mado, která byla v té době provdána za barytonistu Pierra-Mariu Bourdeauxe, otce svých prvních dvou dětí. Otcem malého Patricka byl ale její milenec, operní pěvec a dirigent Michel Têtard. Mado se s manželem chtěla rozvést, oba muži s tím byli srozuměni, když ale svému milenci oznámila, že čeká dítě, odmítl uvěřit, že je jeho a rozešel se s ní. Patrickovi nakonec dal jméno její manžel, byť se již rozváděli. Mado se poté provdala za Georgese Collignona a měla s ním další tři děti.
Mado Maurin
Záhy tak vznikl herecký klan, který byl po matce nazýván malými Mauriny. Děti začaly vystupovat v různých představeních, divadelních hrách, televizních a rozhlasových programech a filmech. Rodina se poté přestěhovala do velkého bytu v Paříži, kde Patrick žil až do roku 1968. Postrkován matkou stál na jevišti poprvé již ve třech letech. Před kamerou se ocitl poprvé již v roce 1951. Malí Maurinové na své dětské role vzájemně žárlili. Patrick se svým sourozencům vůbec nepodobal, o svém skutečném původu ovšem nic nevěděl, šibalsky proto prohlašoval: „Našli mě v popelnici.“ Vše ale nebylo tak idylické, jak se na první pohled mohlo zdát. V roce 2000 pozdní svědectví odhalilo, že Patrick byl v dětství sexuálně zneužíván dospělým členem rodiny. O dva roky později se ukázalo, že tím člověkem byl jeho nevlastní otec. Právě tato skutečnost prý přispěla k utváření jeho osobnosti, která byla zároveň vzpurná, křehká a trýzněná.
Nevyzpytatelná povaha a velký talent
V den svých sedmnáctých narozenin mladý herec náhle začal zuřit, protože mu matka bránila v telefonování, a brutálně ji srazil k zemi. Made jej vyhodila, po dvou měsících se s ním ale usmířila. Mezitím Patrick tajně přežíval v pokoji pro služku.
Podobizna dvacetiletého Patricka
Patrick se však právě v této době dozvěděl od svého bratra, že není biologickým dítětem Bourdeauxe a že byl o dědictví a honoráře oloupen dávno před dosažením plnoletosti. Rozhodl se proto od rodiny odejít a přijal pseudonym Dewaere. Coby herci se mu začalo dařit. V televizním seriálu Jean de la Tour Miracle si poprvé ve své kariéře zahrál hlavní roli, přičemž všechny své kaskadérské kousky předváděl sám a bravurně zvládl i jízdu na koni.
Sotha
Bylo mu dvacet let, odpoutal se od své rodiny, minulosti i katolické víry a prohlásil: „Chtěl bych být ošklivý a darebák. Říkám si, že když budu hodně pít, budu mít kruhy pod očima a možná budu jednou i zajímavý.“ Záhy se aktivně zapojil do studentských protestů roku 1968. Seznámil se s herečkou Élisabeth Wiener a na několik měsíců se stal jejím partnerem. Nadále se účastnil násilných akcí a během jedné z divadelních stávek se sblížil s další ženou, tentokráte jí byla herečka a režisérka Sotha. Navázali vášnivý vztah a vzali se dne 26. července 1968.
Hercem avantgardního divadla
Novomanželé strávili několik týdnů v Československu přímo uprostřed Pražského jara. Po návratu do Paříže Patrick vstoupil do proslulé avantgardní scény divadla Café de la Gare. Začal se podílet na repertoáru a režii. Musel se odnaučit vše, co se naučil v klasickém divadle, v televizi a ve filmech, ve kterých do té doby hrál. Na druhou stranu velmi ocenil takřka bezprostřední kontakt s publikem. Práci herce si v tu dobu skutečně zamiloval.
Café de la Gare
V listopadu roku 1968 byl však povolán k povinné vojenské službě. Aby byl propuštěn, spolykal pod dohledem své partnerky Sothy léky a téměř se otrávil. Lékař, který jej měl během hospitalizace na starost, mu diagnostikoval zjevné sklony k pokusům o sebevraždu. Incident ale splnil své účely a od vojenských povinností byl osvobozen. Aby si vydělal peníze, vrhl se na dabing a objevil rovněž svět hudby. Rád obveseloval různorodé společenství pařížského lidu zpěvem a muzikou v kavárnách Latinské čtvrti.
S herečkou Ornellou Muti v roce 1976
S Manželkou nemohli mít dítě a po shlédnutí filmu Planeta opic si adoptovali opici. Sotha vzpomínala, že herec poté zvíře pozoroval a inspiroval se jeho výrazy, mimikou a gesty. Pokusil se také vyhledat svého pravého otce, matka mu ale sdělila, že již zemřel. V roce 1971 se komik Coluche rozhádal se souborem Café de la Gare a byl vyhozen. Odešel na sólovou dráhu a opustil svou partnerku Miou-Miou, která se postupně sblížila právě s Patrickem Dewaerem, zatímco Sotha se ho rozhodla opustit na samém začátku roku 1972.
Střety s partnerkou i hereckým kolegou
Patrick v této době hrál ve filmu a televizi stále především vedlejší role. Objevil se v snímku Manželé z roku II v roli vesničana, vedlejší roli získal v mysteriózním filmu Dům pod stromy. První velkou roli sehrál v roce 1974 vedle své nové partnerky a Gérarda Depardieua ve filmu Buzíci. Ačkoli bylo natáčení velmi profesionální, bylo plné nepředvídatelných událostí. Gérard Depardieu a Patrick Dewaere se chovali značně bezohledně, po natáčení scény, v níž měli odjet autem, se vybourali. Jejich nekontrolovatelné chování vedlo k dvoutýdennímu zpoždění v harmonogramu, což vyústilo v hrozbu produkce, že film zastaví. Během natáčení docházelo i k vášnivým střetům mezi hercem a Miou-Miou. Jednoho večera Dewaere vyrazil dveře hotelového pokoje Gérarda Depardieua, neboť se domníval, že ho s ním Miou-Miou podvádí. Snímek byl ale mimořádně úspěšný a znamenal zlom v jeho kariéře. Rok 1974 pro něj byl významným ještě z jednoho důvodu. Z románku s Miou-Miou se mu narodila dcera Angèle.
Miou-Miou
V roce 1975 Patrik již získal hlavní roli ve filmu Nelítostný souboj. Jeho hereckým partnerem mu byl Lino Ventura a Patrick se vedle něj rozhodně neztratil. Rok byl ale poznamenán vážnou autonehodu v Paříži, kterou vyústil jeden z hercových nočních výstřelků. Jeho spolujezdec byl zraněn, řidič druhého vozidla zranění podlehl. Tato dramatická epizoda zanechala na herci další hlubokou stopu. Navíc se začal rozpadat i jeho vztah s Miou-Miou. Herečka si našla jiného partnera a s Patrickem se rozešla.
Zářící hvězda s problémy
V roce 1977 ztvárnil Patrick další hlavní roli ve filmu Soudce zvaný šerif. Role mu dokonale sedla. Začal se profilovat jako výjimečný talent a kráčet od úspěchu k úspěchu a od filmu k filmu. Úlohy si nevybíral pro peníze, postavy mu musely být blízké. V hvězdném dramatu Silnice Řím – Neapol neprůjezdná! si zahrál po boku Annie Girardot a Marcella Mastroianniho. Postavu fotbalisty vytvořil v komedii Hlavička. Kritika chválou jeho osoby nešetřila. K jednomu z posledních jeho velkých hereckých výkonů patřil ten, který předvedl v dramatu Otčím v roce 1981. Poté již nedostal roli, ve které by svůj talent mohl předvést na plno.
Herec v roce 1978
Jeho osobní život více a více poznamenávaly deprese, k nimž přispívala i řada dalších nešťastných událostí, které mu osud nastražil. Po rozchodu s Miou-Miou se během pobytu v Dakaru seznámil s mladou dívkou. Drogy byly jedním z jejich společných zájmů. Krátký vztah vyústil v tragédii, dívka o několik měsíců později spáchala sebevraždu skokem z terasy.
Vztah plný drog a nevěr
V roce 1978 se herec zapletl s Élisabeth Chalier, známou jako Elsa, která byla podle pamětníků velmi dětinskou ženou, chovala se k Patrickovi špatně a doslova na každém kroku jej podváděla. Tento jeho vášnivý a heroinem poškozovaný vztah jej vzdálil od většiny jeho přátel. Načas se pár vzdal drog kvůli Elsině těhotenství, které přišlo v roce 1979. Patrick byl v té době stále ještě ženatý se Sothou, která rozvod dlouho odkládala, nyní s ním ale souhlasila. Malá Lola se narodila pouhé tři týdny po jeho uskutečnění. O rok později se Patrick a Elsa vzali. V roce 1982 se ale Elsa zamilovala do jeho přítele Colucheho a Patricka opustila. Navštívil poté svoji bývalou manželku Sothu, která mu oznámila, že čeká dítě. Odpověděl jí, že se chystá spáchat sebevraždu. Sotha mu promluvila do duše, zejména mluvila o jeho dvou dcerách, a sebevraždu mu rozmluvila. Bohužel ne na dlouho. Dne 16. června 1982 se herec před zrcadlem v ložnici střelil do úst z pušky, kterou mu dal Coluche.
„Patrick byl jako plamen. Plamen je křehký a může zhasnout při sebemenším průvanu. A průvan byl… A Patrick zhasl,“ řekl po jeho tragickém skonu malíř a sochař Jean-Michel Folon.
Zdroje:
