Článek
Její cesta z mrazivého Švédska až do průzračných vod slavné římské fontány připomíná moderní pohádku, která ale neměla šťastný konec. Narodila se jako Kerstin Anita Marianne Ekberg 29. září 1931 ve švédském Malmö. Její otec Gustav Ekberg byl skladník. Společně s manželkou Alvou měl rovnou osm dětí.
Z modelky herečkou a milenkou slavných
Anita sice pocházela z dělnického prostředí, osud jí však nadělil mimořádnou krásu a také trochu potřebného talentu. V roce 1949 začala vystupovat jako tanečnice v souboru Hippodromrevyn na scéně divadla Hippodromen v Malmö. Byla jmenována Miss Hipp a poté získala práci jako modelka.
V roce 1950 vyhrála titul Miss Švédsko a odcestovala do USA na soutěž Miss Universe. Přestože korunku nevyhrála, neuměla tehdy téměř slovo anglicky, její charisma nešlo přehlédnout. Místo návratu domů podepsala smlouvu se studiem Universal. V Hollywoodu se rychle stala miláčkem bulváru – ne ani tak pro své herecké výkony, jako pro svůj mimořádně pestrý osobní život. Randila s Frankem Sinatrou či Yulem Brynnerem. Tři léta strávila i s předsedou koncernu FIAT Giannim Agnellim. Legendární producent Howard Hughes si přál, aby se stala jeho ženou a navíc si dala předělat zuby, nos a změnila si jméno. Anita s ledovým klidem odmítla. Russ Meyer ji prohlásil za nejkrásnější ženu, kterou kdy fotografoval, její nádherná ňadra kralovala Hollywoodu, tajuplné vystupování jí vyneslo přízvisko Iceberg, tedy Ledovec.
Anita v roce 1956
Co se filmování týče, získala pár bezvýznamných roliček. Teprve v roce 1956 účinkovala v americkém filmu Vojna a mír společně s Melem Ferrerem a Audrey Hepburn a za svůj výkon obdržela Zlatý glóbus jako nejslibnější začínající herečka.
Ve fontáně se koupala i ve skutečnosti
Zlomový okamžik jejího života nastal v roce 1960. Režisér Federico Fellini v ní spatřil ideální představitelku nedosažitelné ženy. Obsadil ji do role výstřední americké herečky Sylvie ve filmu Sladký život. Kultovní scéna, v níž se Anita v černých sametových šatech brodí ve Fontáně di Trevi a volá na Marcella Mastroianniho: „Marcello, come here!“, se stala jedním z nejslavnějších momentů v historii světového filmu.
Anita se ve fontáně vykoupala i v reálném životě
Nápad na scénu ve fontáně nepocházel od Felliniho, ale přišel náhodou skrze nehodu samotné Anity. Ta ráda chodila bosa, byl právě horký srpen a jednou si u fontány poranila chodidlo. Jak později vzpomínala, stalo se to asi ve dvě hodiny ráno a ránu si šla omýt do Fontány di Trevi. Nakonec se rozhodla osvěžit se v ní celá a jeden fotograf to nafotil. Snímky vyšly na titulní straně novin, Fellini si jich všiml a motiv použil ve filmu. Scéna ve fontáně se ale nakonec natáčela v chladném počasí. Zatímco Mastroianni se pod oblekem třásl zimou a musel se posilňovat vodkou, Anita v ledové vodě vydržela hodiny bez jediného problému.
Anita Ekberg ve Sladkém životě
Také výjev, v němž Marcello Mastroianni Anitu profackuje, byl inspirován skutečností. Fellini v podstatě dal do filmu skandál, když před hotelem Excelsior Anita Ekberg dostala dvě facky od svého manžela Anthonyho Steela a vyfotili je paparazzi.
Hrála především její krása
Sladký život učinil z Anity Ekberg světovou hvězdu. Ona však sebevědomě říkala: „Byla jsem to já, kdo proslavil Felliniho, ne on mě.“ Na druhou stranu nutno podotknout, že hereku slavný film zaškatulkoval. Režiséři v ní viděli spíše monumentální krásu než dramatický talent. Anita zůstala v Itálii, kterou milovala, ale její kariéra postupně uvadala. V roce 1962 pak účinkovala ve Felliniho povídce Pokušení doktora Antonia z filmu Boccaccio '70. S upadající krásou a přibývajícími kilogramy, přestávala být obsazována do rolí atraktivních žen a jen zřídka kdy si mohla užívat role hlavní. Od devadesátých už moc hereckých příležitostí nedostávala, daleko více na sebe upozorňovala odvážnými fotkami do pánských časopisů. Jejím posledním filmem byl Nain Rouge z roku 1998. Říkalo se o ní, že neměla žádné skutečné herecké ambice, její nejnáročnější rolí bylo údajně ztvárnění Anity Ekberg.
Anita Ekberg v roce 2007
Její osobní život byl bouřlivý. Byla tvrdohlavá, otevřená, měla ostrý jazyk a vlastnosti divy. Vdaná byla dvakrát, v letech 1956 až 1959 za herce Anthonyho Steela a v letech 1963 až 1975 za Rika van Nuttera. Zůstala bezdětná a po druhém rozvodu do manželství již nikdy nevstoupila. V pozdějším věku se potýkala s finančními problémy a samotou. Poté, co jí vykradli dům, který navíc poškodil požár, dožívala v sanatoriu nedaleko Říma. Byla to dívka z dělnické třídy, která se vyšplhala ke světové slávě, vydělala miliony a miliony utratila. „Milovala jsem, plakala jsem, šílela štěstím. Vyhrávala jsem i prohrávala,“ řekla sama Anita o svém životě.
Zemřela 11. ledna 2015 na klinice San Raffaele v Rocca di Papa nedaleko Říma. Bylo jí osmdesát tři let. Po smrti se vrátila do rodného Švédska a je pohřbena na hřbitově Skanör.
Zdroje:
