Článek
Byla jednou z těch hereček, které jsou popisovány jako elegantní, šik a podmanivé. Stala se zásadní postavou nové vlny a zanechala výraznou stopu v dějinách kinematografie. Nechybělo však málo a vše mohlo být jinak.
Dětství mezi kachnami, husami a psy
Anouk Aimée se narodila jako Nicole Françoise Florence Dreyfus dne 27. dubna 1932 v Paříži. Oba její rodiče byli herci. Otec Henry Dreyfus vystupoval pod pseudonymem Henry Murray. Matka Geneviève Marie Thérèse Durand byla divákům známá jako Geneviève Soria. Rodiče se rozvedli v březnu 1939, když jí bylo pouhých sedm let. Matka ji pak na část roku svěřovala do péče příbuzným v Barbezieux na jihozápadě Francie. Budoucí herečka bydlela v rodině svých kmotrů Pierra a Suzanne Gaillardových. „Ve skutečnosti jsem provinční, venkovská dívka,“ říkala o sobě novinářům. Žila na statku obklopena zvířaty, která od té doby milovala. Kmotr ji v neděli brával na ragbyové zápasy, jenž po zbytek života rovněž měla ráda. Dostala také roztomilou dětskou přezdívku Fanchon. Její nejmilejší vzpomínka byla, když se schovávala v doprovodu psa pod stolem. Cítila se tam bezpečně. Pak naopak přišel moment, který se jí navěky vryl do paměti tím nejhorším možným způsobem. Dne 3. září 1939 vyhlásila Francie všeobecnou mobilizaci. Muži spěšně odjížděli, ženy plakaly. Připadalo jí to strašně smutné, byť plný význam dějinných událostí ještě nechápala.
Kostel St-Mathias při pohledu z nemocnice Barbezieux
Malá Židovka v ohrožení
Rodina měla ale daleko větší důvod k obavám. Malá Françoise byla po otci napůl Židovka. Prozrazovalo ji navíc typicky židovské příjmení Dreyfus. V sázce bylo její bezpečí a možná i život. Aby ji uchránila před nacistickým lágrem, nechala ji rodina urychleně pokřtít a zároveň jí změnila příjmení na Durand po matce. Jméno Françoise Dreyfus nesměl od té chvíle již nikdo nikde vyslovit. A malou dívku se skutečně zachránit podařilo navzdory skutečnosti, že v domě jejích kmotrů se uprostřed války usídlili nacističtí důstojníci.
Zrodila se Anouk Aimée
Rodiče si nepřáli, aby Françoise pokračovala v jejich šlépějích. Vše ale dopadlo jinak. Před kameru se poprvé postavila již ve čtrnácti. Překrásnou dívku totiž jednoho dne spatřil v čínské restauraci v Paříži, kde obědvala se svou matkou, režisér Henri Calef a obsadil ji do role Anouk ve svém filmu „La Maison sous la mer“. Marcel Carné ji záhy na to najal do filmu „La Fleur de l'âge“. Film zůstal nedokončený, ale mladičká filmová adeptka se tu setkala se scénáristou filmu Jacquesem Prévertem. Pod jeho vlivem si opětovně změnila jméno. Za pseudonym si zvolila křestní jméno své první postavy Anouk, ke kterému Prévert navrhl přidat příjmení Aimée.
Anouk Aimée v roce 1952
Po prvních nesmělých filmových krůčcích se vydala studovat herectví a tanec do Anglie. V šestnácti letech se pak proslavila snímkem „Milenci z Verony“. Roli scénárista Prévert napsal tentokráte přímo pro ni. V roce 1949, v době, kdy byl tento film uveden do kin, se Anouk poprvé provdala. Jejím vyvoleným se stal Édouard Zimmermann. Manželství se rozpadlo již v říjnu příštího roku. V roce 1951 se setkala s režisérem a uměleckým ředitelem kabaretu Nikosem Papatakisem, vzala si ho a ještě téhož roku se jim narodila dcera Manuela. Vztah vydržel až do roku 1958.
Felliniho múzou
Anouk nadále filmovala. Za zmínku stojí filmy jako „Špatné známosti“ nebo „Milenci z Montparnassu“, kde si zahrála milenku malíře Modiglianiho v podání Gérarda Philipa. Zájem o ni začali projevovat také zahraniční filmaři. Po několika méně významných snímcích ji v roce 1960 slavný italský režisér Federico Fellini obsadil do „Sladkého života“. Její role Maddaleny je sice vedlejší, ale objevuje se hned v úvodní části filmu. Maddalena je žena z vlivné a bohaté rodiny, avšak majetek a věčné dotíraní fotografů ji ubíjí. Jediné, co jí přináší potěšení, je milování. Společně s novinářem, Marcellem Mastroiannim, tráví noc v domě prostitutky.
Z natáčení Sladkého života
V roce 1961 natočila pod režisérskou taktovkou Jacquese Demyho film „Lola“, za nějž byla nominována na Britskou cenu akademie. Po několika dalších filmech znovu přišla nabídka od Felliniho. Ve filmu „Osm a půl“ se proměnila v manželku režiséra, opět v podání Marcella Mastroianniho, která musí trpět jeho nálady a především milenky.
Slavný pár francouzské kinematografie
Úplně největší úspěch na křehkou herečku čekal v roce 1966, kdy po boku Jean-Louise Trintignanta natočila milostné drama „Muž a žena“, tentokráte pod vedením režiséra Clauda Leloucha. Příběh o lásce ovdovělé skriptky Anne Gauthier a rovněž tak ovdovělého automobilového závodníka Jean-Louise Duroca se stal mezinárodním triumfem a oba herci jsou dodnes považováni za jeden z nejslavnějších párů francouzské kinematografie. Anouk za roli obdržela Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Hvězdný snímek jí do cesty přivedl i novou lásku. Po čas filmování se seznámila se zpěvákem Pierrem Barouhem, provdala se za něj a žila s ním následující tři roky. V letech 1970 až 1978 byla manželkou Alberta Finneyho, práci omezila na minimum, usadila se v Londýně a věnovala se rodinnému životu.
Anouk Aimée v roce 1966
Po návratu k filmu byla v roce 1979 nominována na Césara za svoji roli ve filmu „Mon premier amour“. V roce 1986 se opětovně sešla s Jean-Louisem Trintignantem ve filmu „Muž a žena po dvaceti letech“. Toto pokračování úspěšného filmu ale příliš nezabodovalo. Roku 1990 se začala věnovat také divadlu. Po čtrnáct sezon hrála po boku Bruna Cremera , Jean-Louise Trintignanta, Philippa Noireta a Alaina Delona ve hře „Love Letters“.
Krásná ochránkyně přírody
V roce 1995 ji časopis Empire zařadil mezi stovku nejkrásnějších žen filmové historie. Byla rovněž zapálenou ochránkyní přírody a zvířat a zejména blízkou přítelkyní doktorky Jane Goodall. S filmovými diváky se rozloučila stylově. V roce 2019 se opětovně proměnila v Anne Gauthier v Lelouchově filmu o ztrátě paměti a romanci na konci života s názvem „Nejlepší léta jednoho života“.
Anouk Aimée v roce 2019
Anouk Aimée stačila do konce své kariéry natočit více než osmdesát filmů. Zemřela v požehnaných devadesáti dvou letech dne 18. června 2024 ve svém domě v Paříži. Pochována byla do rodinného hrobu na hřbitově Saint-Vincent de Montmartre.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/2428-anouk-aimee/prehled/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-zemrela-francouzska-herecka-anouk-aimee-254148
