Článek
V roce 1989 natočil režisér Jiří Menzel adaptaci románu Vladislava Vančury Konec starých časů. Děj se odehrává na samém počátku samostatného Československa, kdy se novými majiteli původně šlechtických sídel stávají novodobí zbohatlíci. Jedním z nich je i velkostatkář Stoklasa, který se snaží získat do vlastnictví zámeček Kratochvíle, jehož je regentem. Na panství jednoho dne zavítá atraktivní host – ruský kníže Alexej Megalrogov, kterého sice nikdo nezná, na nové panstvo ale mocně zapůsobí. Brzy se sice ukáže, že je to tak trochu baron Prášil, pro ženské osazenstvo zámečku se však navzdory své nedůvěryhodnosti stane přímo dráždivě přitažlivým. Mezi jeho obdivovatelkami je i Stoklasova dcera Michaela.
Potomek slavných hudebníků
Tvář této dívce propůjčila dnes již pozapomenutá herečka Barbora Leichnerová. Jednalo se o jednu z jejích nejvýznamnějších rolí. Barbora přišla na svět dne 7. října roku 1967 v Praze. Narodila se do umělecké rodiny. Její otec Emil Leichner byl známý klavírista a dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře a hudební fakulty AMU. Barbořin dědeček, rovněž Emil, byl pro změnu vynikajícím houslistou. Není divu, že i ona sama se vydala uměleckým směrem. Vystudovala herectví na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze. Školu zdárně ukončila v roce 1988 a začala hrát na renomovaných pražských scénách v Realistickém divadle, Činoherním klubu, Studiu Ypsilon nebo Divadle Bez zábradlí.
Disponovala líbivou a výraznou tváří. Filmoví a televizní tvůrci ji začali obsazovat ještě coby studentku. V roce 1984 debutovala rolí princezny Rudovlásky v televizní pohádce Honza a tři zakleté princezny. Od té chvíle šla doslova z role do role. Objevila se v dalších televizních pohádkách, v Kouzelném ceníčku byla Aničkou, v Hádání s Hadovkou pro změnu Vohnivkou. Divákům se představila i v seriálech jako Bylo nás šest, Arabela se vrací či Lékárníkových holka.
Dívka z historických snímků
Na stříbrném plátně byla poprvé k vidění v roce 1985 v komedii Já nejsem já, kde ztvárnila ovšem jen malou roli. Daleko více prostoru dostala ve filmu Čekání na Patrika, v němž si zahrála jednu ze studentek textilní průmyslovky Barboru. Nejvíce jí seděly role historické. K nim patřila i již v úvodu zmiňovaná Michaela Stoklasová z filmu Konec starých časů. Ve válečném dramatu Král kolonád představovala židovskou dívku Rózu Goldstein, kterou před válkou pojme za manželku fešácký houslista, aby ji posléze zbaběle opustil a odsoudil k transportu do koncentračního tábora. V politickém dramatu zasazeném do padesátých let Jen o rodinných záležitostech byla Dadou Mrázkovou. Film však přišel do kin nedlouho po pádu komunistického režimu, když již nemohl sdělit nic převratně objevného a u diváků zcela propadl. To se rozhodně nedá říci o snímku Žebrácká opera, v němž se Barbora Leichnerová stala Polly Peachum. V roce 1997 se pak objevila i ve koprodukční filmové pohádce Pták Ohnivák coby Margita. Jednalo se o její vůbec poslední roli na velkém plátně. V televizi si zahrála ještě jednou, a sice když v roce 1999 herecky spolupracovala na seriálu Nemocnice na pokraji zkázy.
Po roce 2000 se herectví začala věnovat jen okrajově. Stala se spolumajitelkou firmy Gafas zaměřené na brýlové obroučky, kterou provozuje se svým manželem Vítem Eybergerem. Svět filmu tak přišel o jednu ze svých výrazných tváří.
Zdroje:
