Článek
Dva malí hrdinové spatřili světlo světa ve Studiu kreslených filmů v Bílsku-Bělé ve Slezském vojvodství. Tvůrcem díla a jeho koncepce a zároveň iniciátorem byl Władysłav Nehrebecki. Inspirací mu byli jeho dva vlastní synové, Jan a Roman, a jejich tehdejší žertíky a neplechy. Nápady do studia posílaly také další děti. Postavičky neodpovídaly jeho synům navenek, jen určitými charakterovými rysy, které byly ve filmu zveličeny a dále obohaceny. Podle původní představy Nehrebeckého měl být Bolek menší a tlustší a Lolek naopak vyšší a štíhlejší. Umělecká rada rozhodla jinak. Vysoký štíhlý chlapec byl pojmenován Bolek a malý zavalitý Lolek.
Władysław Nehrebecki
Jména postav odkazují k nedochovanému předválečnému polskému filmu Bolek a Lolek, který v roce 1936 natočil Michal Waszyński a obě titulní postavy ztvárnil Nehrebeckého oblíbený herec Adolf Dymsza. Jméno Bolek je zdrobnělinou Bolesłava a Lolek je pro změnu Karol.
První cena z Gottwaldova a sto padesát dalších epizod
Autory animované podoby obou chlapců byli Alfred Ledwig, Leszek Lorek a sám Władysłav Nehrebecki. Otokar Balcy a Alojzy Mol byli zodpovědní za střih, zvuk a efekty. Hudbu k filmu vytvořili Waldemar Kazanecki a Tadeusz Kocyba.
Myšlenka vytvořit seriál vznikla v roce 1962 jako reakce na vývoj polské televize. Záměrem bylo vytvořit dvě postavy, které zažívají všelijaká dobrodružství doma na dvorku a hrají si na různé postavy známé z literatury a filmů pro mládež. První série Bolek a Lolek měla třináct epizod a začala se v Polsku vysílat v roce 1963. V úvodním díle s názvem Lukostřelci, jehož scénář vycházel ze skutečných dobrodružství režisérových synů, si chlapci hráli na Viléma Tella. Film měl být varováním před hrou se zbraněmi a v roce 1965 si odnesl první cenu v kategorii trikových filmů z filmového festivalu v tehdejším Gottwaldově, dnes Zlíně.
Interaktivní centrum Studia kreslených filmů
Všechny filmy s Bolkem a Lolkem vznikaly ve Studiu kreslených filmů v Bílsku-Bělé. Za dvacet tři let bylo vytvořeno přes sto padesát epizod v deseti sériích, dva celovečerní filmy, dva sestřihy a devět edukačních filmů.
Každá ze sérií vychází z jednoho daného tématu, jako je kupříkladu cestování po světě nebo trávení volného času. Nejrozsáhlejší je pátý seriál Dobrodružství Bolka a Lolka, který obsahuje šedesát tři epizod. Zbylé série už tak obsáhlé nejsou. Na realizaci jednoho úseku pracovalo zpravidla dvacet lidí po několik měsíců.
Do vesmíru neodletěli
Většina epizod nemá dialogy, výjimku tvoří celovečerní filmy a série natočené v průběhu osmdesátých let. Poprvé kreslená dvojice na plátně promluvila ve filmu z roku 1977 Velké putování Bolka a Lolka. Na tomto snímku pracovalo třicet lidí, v závěrečné fázi produkce dokonce padesát a jeho výroba trvala dlouhé tři roky. Postupně přibývaly také postavičky. Již v roce 1973 seriál obohatila na žádost ženské části publika holčička Tola, která žije v lese a setkává se tam s oběma chlapci. Ve filmu z roku 1977 se pro změnu objevil záporák Jeremiah. Ten měl být použit i v další sérii, kde oba hlavní protagonisté měli cestovat vesmírem. Ze záměru ale sešlo a namísto toho byl vyroben seriál Bolek a Lolek mezi horníky. Poslední filmy o Bolkovi a Lolkovi byly natočeny v roce 1986. Jednalo se o dva sestřihy skládající se z několika epizod ze seriálů Bolek a Lolek na dovolené a Pohádky Bolka Lolka.
Mají už i pomník
Bolek a Lolek patří k nejoblíbenějším polským animovaným seriálům všech dob. Sympatie velkých a malých diváků si získal nejen v Polsku, ale i v zahraničí. Promítal se v mnoha zemích na všech kontinentech. V Československu se vysílal jako Večerníček. A patřil dokonce k jedněm z mála kreslených filmů, jenž mohla vysílat íránská televize spolu s dalším populárním polským seriálem Rexíkem těsně po islámské revoluci v roce 1979. V angličtině byly příhody Bolka a Lolka uvedeny pod názvem Bennie & Lennie nebo Jym and Jam. Seriál vzbudil zájem amerického studia Columbia, s nímž polské studio dokonce již uzavřelo smlouvu o spolupráci. Vše ale zhatil spor o autorská práva k uměleckému návrhu postaviček.
Pomník v Bílsku-Bělé
Příběhy Bolka a Lolka si našly cestu i k dalším generacím dětí. V roce 1997 v anketě Bedtime Cartoon, kterou organizuje televize TVP a Gazeta Wyborcza, se seriál umístil na prvním místě před Šmouly a Jen počkej, Zajíci!. Dodnes vznikají omalovánky, knížky, hry a počítačové hry s motivem obou kreslených hrdinů. Hračky, figurky, filmy na diapozitivech a 8 mm páskách, pohlednice, hry a kostky, které se ve velkém vyráběly za předchozího režimu, jsou dnes ceněným sběratelským artiklem. Dne 19. května 2011 se Bolek a Lolek dočkali dokonce odhalení vlastního pomníku v Bílsku-Bělé.
Studio kreslených filmů se zrodilo z poválečné bídy
Roztomilá klukovská dvojice nebyla ale zdaleka jediná, která se zrodila pod rukami šikovných animátorů zdejšího studia. To má za sebou již opravdu dlouhou a obdivuhodnou historii. Vzniklo přitom doslova jako z nouze ctnost. Nestála za ním žádná velkolepá tvůrčí myšlenka, nýbrž docela obyčejná poválečná bída. Studio kreslených filmů vzniklo v září roku 1947 v Katovicích při redakci tehdejší Trybuny robotniczej. Zakladatelem studia byl výtvarník Zdzislaw Lachur. Vše ale započalo o dva roky dříve. Poválečná situace v Polsku nebyla vůbec růžová. Katovické noviny nedisponovaly dostatečným počtem fotoaparátů, a proto musela být většina článků ilustrována obrázky. Jenže novináři neuměli malovat, proto se najali kreslíři. Na počátku roku 1947 potřebné fotoaparáty dorazily a kreslíři rázem přišli o práci. V tom momentě napadlo Lachuru, že by mohli tvořit kreslené filmy. V tehdejším Polsku ale nikdo ještě animaci nedělal a logicky tak neexistovala ani žádná škola, která by dokázala lidi na tuto práci připravit. Jediné, co měli kreslíři k dispozici, byl starý disneyovský film. Na základě důkladné analýzy tohoto materiálu se tak učili animovat.
Pomník psíka Rexíka v Bílsku-Bělé
Podmínky v Katovicích nebyly ideální, ať už po pracovní stránce, tak i po stránce prostorové. Studio se proto přestěhovalo do Visly a poté - již nastálo do Bílska-Bělé. Komunistická vláda studio podporovala. Hlásala, jak je umění důležité a jak je nutné podporovat umělce, obzvlášť ty bez patřičného vzdělání. A ve studiu kromě Lachury výtvarné vzdělání nikdo neměl, často ani maturitu.
Vznikají stále noví hrdinové
V počátcích animátoři získávali ze sanatorií rentgenové snímky, na které malovali, a takto se pomalu začala rozjíždět celá produkce. Po těžkých začátcích nastoupila léta prosperity. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo studio na vrcholu. Stát poskytoval nemalé finanční prostředky, a právě tehdy vznikaly nejúspěšnější seriály Bolek a Lolek nebo Rexík, který vypráví o příhodách sympatického strakatého voříška a jeho přátel – slepic, koček, dalších psů a páníčků. Mezi ty další patří například Slavný lovec Pampalini, kterého do češtiny nadaboval Ota Jirák.
Pampalini už má také pomník
Osmdesátá léta byla poznamenána výjimečným stavem v zemi a devadesátá pro změnu koncem financování kinematografie ze strany státu. Studio vše ustálo a animaci se věnuje dodnes. Z poslední doby pochází kupříkladu Kubík a Šroubík. Nový Bolek a Lolek však už nejspíš nevznikne, mimo jiné z důvodu problematické komunikace mezi studiem a autory nebo jejich dědici. I tak byl ale tím nejdelším seriálem, který se tu kdy zrodil.
Zdroje:
