Článek
Film spatřil světlo světa již v roce 1941, přesto neztratil nic na své popularitě. Vypráví o přerodu pyšného a arogantního továrníka Rudolfa Bartoše v dobráckého a laskavého muže. Na počátku příběhu se divák seznamuje se skalákem Antonínem Fáberou v podání Jindřicha Plachty, který žije ve skromné chaloupce s dcerou a dvěma malými synovci – sirotky. Občas na černo rybaří a strážník jej proto pošle k továrníkovi Bartošovi, aby mu vydal povolení. Nerudný Bartoš jej ale nechá vyhodit dřív, než ho stačí osobně poznat. Zasáhne ovšem osud. Bartoš se jednoho dne po pádu ze svahu ocitá s poraněnou nohou ve Fáberově chaloupce. Skalák jej léčí, aniž by jen tušil, s kým má tu čest. Bartoš se představuje jako účetní Bělský. S Fáberou se postupně sblíží, spřátelí se i s oběma kluky a dcerou Ančí. Když se mu udělá lépe, nosí Fáberovi do lomu dokonce oběd. Pak přijde den, kdy je již zcela zdráv a musí chaloupku opustit. Vrátí se do vily, kde je z jeho náhle změněného chování služebnictvo zcela konsternováno. Je nyní laskavý, zvyšuje platy. Je jako vyměněný. Na Fáberovu rodinu nezapomíná a přináší jí spousty dárků. Spatří jej synovec Oldřich, který již nějakou dobu tajně chodí s Ančí. Nyní má naději, že strýc nebude proti, když si ji vezme za ženu. Přizná se, se zlou se ale potáže. Bartoš se naštve, rozejde se s ním a snaží se přemluvit i Fáberu, aby dceři promluvil do duše. Ten to ale odmítá. Zdá se tak, že nerovnému přátelství je konec.
Natáčení za parného léta
Komedie Vladimíra Slavínského měla premiéru dne 31. října 1941. Znovu uvedena byla po osvobození v obnovené premiéře v prosinci roku 1945. Od tohoto data ji až do konce roku 1987 vidělo v českých kinech téměř půl milionu diváků. Dodnes je pravidelně reprízována v televizi.
Film se točil u hotelu Hubertus v Jílovišti, v Týnci nad Sázavou a také v lomech. Natáčení ale nebylo vůbec jednoduché. Herci trpěli velkým horkem, chlapci Blahníkovi, kteří chodili bosi, si v lomu dokonce popálili chodidla. Snad i jako bolestné po natáčení dostali darem boty a kožený míč, které jim ve filmu přinesl továrník Bartoš. Jaroslav Marvan se pro změnu z velkého horka zhroutil a maminka jeho malých hereckých kolegů mu na povzbuzení nabídla svačinu pro své dva synky, několik rajčat.
Talentovaná dvojčata hudebního skladatele
Talentovaní chlapci Blahníkovi, Jindřich a Lumír, byli dvojčata. Narodili se dne 20. února roku 1936 do rodiny hudebního skladatele Františka Blahníka, autora nesmrtelných hitů jako Akáty bílé nebo Teče vodička. Lumír po otci zdědil hudební nadání a skvěle hrál na akordeon, na nějž již odmalička doprovázel zpívajícího bráchu Jindřicha. Oba dva pak s otcem chodili po rozličných hospodách a koncertních síních, kde udivovali obecenstvo svým nadáním. Byl to právě František Blahník, kdo své synky uvedl k filmu, když režisér Miroslav Cikán hledal představitele zpívajících koledníčků do dramatu Pro kamaráda. Šikovní, bezprostřední chlapci filmaře ihned zaujali. Vzápětí si je tak vybral Vladimír Slavínský právě do filmu Nebe a dudy. Malí herci si pod jeho vedením zazpívali a Lumír dokonce zahrál na harmoniku.
Lumír, představitel Vaška, byl už odmala pověstný svým značným apetitem a proto se nejvíce těšil na natáčení scény, v níž se cpe rybími karbanátky. Jenže už při zkouškách jich spořádal obrovské množství. A tak když se filmovalo naostro, sotva do sebe s obtížemi nacpal aspoň pár soust. Jindřich, který ve filmu ztvárnil Tondu, se v titulcích filmu objevil jako Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen. Od té chvíle byl tak pro všechny již jen Jiří.
Film na ně zapomněl
Díky úspěchu filmu chlapci vystupovali dokonce ve Velkém sále pražské Lucerny, jezdili po různých kabaretních vystoupeních a estrádách. Vystupovali i po boku Vlasty Buriana a vedle Vlasty Fabiánové je diváci mohli pro změnu vidět na prknech Národního divadla ve hře Řezbář ukřižovaného.
Lumír se ještě jednou, ve svých šestnácti letech, vrátil před kameru. Ztvárnil roli Franty Gavlase v Kubáskově krimifilmu Milujeme. To bylo ale naposledy, co jej diváci na filmovém plátně spatřili. Jiřímu se ovšem nedostalo ani toho, žádná role mu po válce již nabídnuta nebyla. Bratři nadále vystupovali na estrádách a kabaretech. Lumír se ale především stal hudebníkem v cirkuse. Ke konci šedesátých let mu však komunistická cenzura zcela zakázala představení a on poté působil s manželkou, artistkou Bětkou, ve varietních vystoupeních v zahraničí. V roce 1994 prodělal infarkt a veřejných vystoupení zanechal. Společně s manželkou dožil v chatě na Sázavě. Zemřel dne 2. června 2007 v Praze ve věku sedmdesáti jedna let. Jiří zemřel takřka v zapomnění již v roce 1995. Díky svým rolím v komedii Nebe a dudy se ale oba bratři stali jedněmi z prvních dětských českých filmových hvězd a natrvalo se tak zapsali do dějin naší kinematografie.
Zdroje:
