Článek
Velitel, dramatický seriál z vojenského prostředí, patřil do kategorie pořadů natáčených na přímou politickou objednávku bývalého režimu. Rudé právo o něm v době uvedení napsalo: „Seriálem velitel pokračovala naše televize ve své dramaturgické linii vstupů, jakýchsi návštěv nejrůznějších oborů lidské činnosti. Na této cestě jsme navštívili již zemědělce, pracovníky obchodu, konstrukční kanceláře, národní výbor, nemocnici, blíže jsme nahlédli do života průmyslového podniku, seznámili se s prací i historií SNB – nu a nyní nás televizní obrazovka zavedla mezi vojáky, přesněji řečeno mezi důstojníky naší socialistické armády. Že si právě armáda tuto pozornost zasloužila, je nabíledni. Dokonce se zdá, že se seriál k divákům dostal v pravý čas. Nejenom, že jeho vysílání v určitých okamžicích takřka publicisticky souznívalo s průběhem nedávno probíhajícího cvičení vojsk Varšavské smlouvy … ale třídně rozdělený svět, vztahy mezi národy prudce ochladil reaganovský studenoválečnický vítr, který se k nám přehnal přes oceán.“ Text dále obšírně vysvětloval, že na sílu je třeba odpovědět silou, armáda je tedy nezbytnou součástí naší země a je dobře, že jí televize věnovala takovou pozornost.
Natočil jej režisér detektivek
Seriál Velitel vznikl v produkci Československé televize v roce 1981 pod režijní taktovkou Zdeňka Kubečka, v jehož filmografii se jedná o jediné propagandistické dílo. Točil především televizní detektivky, k nimž se řadí Měsíc s dýmkou a Podivný konec léta. Za vrchol jeho díla je považována televizní inscenace z roku 1983 Jako kníže Rohan s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli.
Na scénáři se podíleli tři různí lidé, což se patrně podepsalo na kolísající kvalitě jednotlivých epizod. Prvním z nich byl Ladislav Langpaul. Tento absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze se prosadil jako spisovatel a scénárista. Mimo jiné byl členem tvůrčího týmu kontroverzního seriálu Třicet případů majora Zemana. V případě seriálu Velitel stál za scénářem prvních třech dílů. Čtvrté epizody se ujal Miloslav Broumský, který se na příběhy z vojenského prostředí specializoval. V podstatě nepsal nic jiného.
Pavel Hanuš byl zkušený scénárista
Pátá a šestá epizoda vyšla z pera Pavla Hanuše, muže, jenž vystudoval novinařinu na Vysoké škole politické a sociální, byl politicky velmi angažovaný a v mládí psal dobově poplatné básničky. V sedmdesátých letech vážně onemocněl a začal se věnovat scénářům. Navzdory skutečnostem výše uvedeným je i v jeho případě propagandistický seriál spíše výjimkou. Psal scénáře hlavně pro komedie, je mimo jiné podepsaný pod seriálem Klapzubova jedenáctka, pod televizním filmem Zvony pana Mlácena, a především je spoluautorem scénáře k filmu Fešák Hubert.
Seriál o absolventech vojenské školy
Seriál Velitel vypravuje o osudech dvou kamarádů, Petra Lípy a Zdeňka Horáka, kteří studují poslední ročník vojenské vysoké školy a oba jsou navíc členy lehkoatletického družstva. Po závěrečných zkouškách oba vstupují do strany a pracují v armádě, kde plní rozličné úkoly. Práce ovlivňuje i soukromé životy hrdinů, kteří krůček po krůčku postupují výše a výše v rámci vojenské hierarchie. Kvůli nečekaně vyhlášenému poplachu tak například jeden z nich chybí na vlastních zásnubách.
Divák se letmo může seznámit se životem vojínů základní služby, pozná, že vojna nebyla jen o pochodování a cvičení, ale také o brigádách v zemědělství.
Některé díly mají vyloženě polodokumentární charakter, patří mezi ně především část věnovaná přípravě na cvičení vojsk Varšavské smlouvy a cvičení samotné. Zachycen je i nácvik na Spartakiádu, včetně reálných dobových ukázek cvičení na Strahově.
Spartakiáda 1980
Propaganda si dala záležet především na posledním díle, který ukazuje mladého horlivého velitele, který je náročný k sobě i svým podřízeným, je ale natolik kladným hrdinou, že tyto jeho postoje všichni přijímají s nadšením.
Jeden z hlavních hrdinů okamžitě emigroval
Hlavní role Petra Lípy připadla Antonínu Procházkovi, herci profesně spojenému především s plzeňským Divadlem Josefa Kajetána Tyla, který se ve světě filmu objevuje spíše jen epizodicky. Jeho kamaráda Zdeňka Horáka si zahrál dnes již zcela neznámý Jaromír Štemberg. Herec začínal v dětském filmu Káťa a krokodýl, po studiích herectví pracoval jako vedoucí kulturního domu a na divadle jen hostoval. Horák byl jeho nejvýraznější postavou. Po dokončení seriálu se náhle vypařil jak pára nad hrncem. Podařilo se mu totiž emigrovat do Spojených států. Po roce 1989 se sice vrátil, nikoliv však již k herectví.
Antonín Procházka
Kromě ústřední dvojice se ve filmu představil Svatopluk Matyáš coby plukovník Skála, František Vicena jako podplukovník Mareš, Miroslav Zounar jako praporčík Švéda nebo Vítězslav Jandák v roli nadporučíka Bergera.
V jedné z rolí se představil Vítězslav Jandák
Seriál svým pojetím místy připomínal spíše Azimut, což byl týdeník Československé televize, který vznikal v redakci Armády a brannosti, věnoval se veškeré tématice okolo armády a sloužil k propagaci práce Ministerstva obrany. Cílem Velitele bylo přilákat mladé do armádních řad, to se ovšem takto pojatému seriálu těžko mohlo podařit, brzy proto po něm neštěkl ani pes. Soudruzi se ale poučili z chyb a v roce 1988 vznikl nový seriál Chlapci a chlapy, který již měl širokou odezvu u publika.
Zdroje:
