Článek
„Pro mě herectví není práce. Když hraji, cítím se, jako bych byl zpátky na hřišti, kde jsme si s kamarády hráli na policajty a lupiče, kovboje a indiány. Později jsem byl císařem, policejním šéfem, zubařem…,“ řekl herec v jednom ze svých rozhovorů. Jeho podsaditá, robustní postava s tmavým, živým pohledem mu vynesla řadu rolí drsňáků, ale vždy s dobrým srdcem. Nechybělo ale mnoho a herec by se stal něčím úplně jiným.
generace herců a slavní známí
Claude Brasseur se narodil dne 15. června 1936 jako Claude Pierre Espinasse na pařížském předměstí Nevilly sur Seine. Pocházel z herecké dynastie sahající až k jeho prarodičům z otcovy strany, Georgesovi Espinasseovi a Germaine Brasseur. Také jeho rodiče, Pierre Brasseur a Odette Joyeux, působili v herecké branži a malý Claude tak vyrůstal obklopen uměleckým prostředím. Byl kmotřencem samotného Ernesta Hemingwaye, hráli si s ním budoucí velikáni, jako kupříkladu Yves Montand, Simone Signoret nebo Jean-Paul Sartre.
Pierre Brasseur v roce 1943
Jeho rodiče byli však velmi zaneprázdněni svými kariérami, a proto se o něj relativně málo starali. Když se rozešli, umístili ho v roce 1950 do církevní internátní školy vedené oratoriány Collège de Juilly poblíž Roissy, kde se mimo jiné seznámil s Philippem Noiretem. Školu ale nakonec nedokončil. Díky konexím svého otce získal práci v novinách. Jednoho dne dělal rozhovor s herečkou Elvire Popesco. Slavná žena, když zjistila, z jakého rodu pochází, mu vzala pero z rukou a řekla mu, že jeho místo je na jevišti.
Herec vedlejších rolí
Claude uposlechl a poprvé vstoupil na jeviště ve hře Marcela Pagnola Judas. Jeho výkon mu zajistil přijetí na konzervatoř, kde se setkal mimo jiné s Jeanem-Paulem Belmondem a Jeanem Rochefortem. Záhy pronikl i do filmového světa. V roce 1956 si zahrál ve slavném filmu Země, odkud přicházím. Od té doby se na plátně kin objevoval pravidelně. Větší příležitost dostal po návratu z dvouleté vojenské služby v Alžírsku, když se objevil coby cyklistický šampión Louis Nebeux, který dá přednost sportovní kariéře před péčí o stárnoucího ovdovělého otce v podání Jeana Gabina v dramatu Luční ulice. Role ze sportovního prostředí mu byla šita na tělo. Sám Brasseur totiž aktivně sportoval. Mimo jiné v roce 1964 reprezentoval Francii na zimních olympijských hrách v Innsbrucku v jízdě na bobech. Miloval rovněž rychlá auta a zúčastnil se tak i celé řady automobilových závodů. V roce 1983 dokonce vyhrál rallye Paříž-Dakar jako spolujezdec Jackyho Ickxe.
Herec v roce 1973
Byť spolupracoval s těmi nejlepšími režiséry své doby, poměrně dlouho hrál spíše drobnější a epizodní role. Konkurence na francouzském filmovém nebi té doby byla veliká a hvězd bylo nemálo. Tato skutečnost pro mladého herce bohužel znamenala i skromné honoráře. Úspěch se dostavil až v roce 1976 s rolí ve filmu Záletník, za kterou dostal Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli. Režiséři i diváci byli z jeho výkonu nadšení, kritika hýřila superlativy a dosud upozaďovaný herec konečně mohl začít pomýšlet na hlavní role.
Policajt i lotr
V následujících patnácti letech šel z filmu do filmu. Nejvíce se proslavil především v kriminálním žánru. Za roli neúplatného komisaře v thrilleru Válka policajtů obdržel svého druhého Césara, tentokráte již ovšem pro nejlepšího herce v hlavní roli. Prchajícího zločince ztvárnil pro změnu v dramatu Černý talár pro vraha. V psychologickém krimifilmu Mužská záležitost se převtělil do vrchního policejního komisaře Sorella, který se pokouší usvědčit svého nejlepšího přítele z vraždy. Dalšího policejního komisaře si zahrál v kriminálním dramatu Zločin, zabývajícím se korupcí ve vysoké politice.
Herec v pozdním věku
Jeho herecký projev byl charakteristický střízlivostí, neokázalostí, uměřeností a civilností. Dobře se díky tomu uplatnil jak v úlohách charakterních, tak i v rolích komické povahy. Coby podvodník se objevil v psychologickém dramatu Peníze těch druhých, alkoholem ničeného milence si zahrál v poetickém filmu Docela obyčejný příběh. Přes intenzivní práci pro film nezapomínal ani divadlo.
Hercem je i syn
V devadesátých letech začala jeho kariéra pomalu a jistě upadat. Věk si již žádal zvolnit tempo a o slovo se navíc hlásila mladší herecká generace. Především za hranicemi rodné země hercovo jméno pomalu a jistě upadalo do zapomnění. Více se v té době začal soustředit na spolupráci s televizí, objevoval se televizních snících a minisériích. Na velkém plátně se publiku připomenul ve snímku rozvrat, jako muž, jenž je sice stále v kondici, ale přesto touží po viagře. Z rolí posledních let lze jmenovat Pařížana, který holduje kempování v komedii Kempink. V českém prostředí herce pravidelně daboval Ladislav Mrkvička.
Claude Brasseur se za svůj život stačil dvakrát oženit. Poprvé se tak stalo již v roce 1961, kdy se jeho manželkou se stala Peggy Roche, modelka a módní novinářka. Manželství ale neustálo hercovo pracovní tempo. V roce 1970 Claude vstoupil do stavu manželského podruhé. Tentokráte si za vyvolenou vybral Michele Cambon. Z tohoto svazku pochází syn Alexandr, který pokračuje v rodinné tradici a stal se rovněž hercem.
Hercův hrob
Představitel drsných chlapů Claude Brasseur zemřel dne 22. prosince 2020 ve věku osmdesáti čtyř let a dnes odpočívá po boku svého otce na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Zdroje:
