Článek
Světlo tohoto světa spatřila dne 29. ledna 1953 v Udine. Narodila se Attiliovi, muži, který prošel dvěma válkami, býval boxerem a zároveň byl i skvělým kuchařem. Domácnosti ale pevnou rukou vládla jeho žena, Dalilina matka. Rodiče byli velmi přísní a nekompromisní, přesto jim uniklo, že pětiletou dceru pohlavně zneužívá vlastní příbuzný. Několikrát ji znásilnil, poté naštěstí z jejího života zmizel. Dalila o této dávné zkušenosti dodnes mluví jen velmi nerada.
Mladá matka samoživitelka
Na další životní problémy si ale již zadělala sama. Byla velice krásná, líbila se chlapcům a v patnácti otěhotněla se sedmnáctiletým Francem Cocettou. Rodiče to vzali velmi zle. Dalila se provdala a žila spolu s Francem a jeho ovdovělou matkou. Dne 5. dubna 1969 přivedla na svět syna Christiana.
Byla ale mladá a divoká. V Turíně se seznámila s jakýmsi padesátníkem, který ji unesl do opuštěného domu na pobřeží a tam ji věznil. Naštěstí se jí po třech dnech podařilo utéct. Od policie se pak dozvěděla, že tento muž byl již v minulosti odsouzen za vraždu. V Dalile příšerný zážitek zažehl touhu po svobodě. Opustila manžela a odešla jen s dítětem v náručí.
S Renatem Pozzettem
Aby uživila syna, začala pracovat jako modelka. Stala se objektem záběrů takových fotografů jako byl Andy Warhol, točila reklamní spoty a předváděla módu těch nejprestižnějších značek. Netrvalo dlouho a modrooké blondýnky severského vzhledu si povšimli filmoví tvůrci. První nesmělé krůčky před kamerou si vyzkoušela v roce 1972, ve snímcích z té doby ovšem ještě nevystupovala ani pod vlastním jménem. Následovalo několik dalších malých rolí. V Gangsterově milence byla kupříkladu Annou Chino. Přelom v její kariéře nastal v roce 1976, kdy natočila s Renatem Pozzettem úspěšnou komedii Oh, Serafina! V Itálii z ní byla rázem hvězda. Od té chvíle šla doslova z role do role a zájem o ni projevili i Francouzi, Švýcaři a Angličani.
Milenkou samotného Delona
Svou krásu a talent naplno ukázala v komedii Tři tygři proti třem tygrům. Pak již přišel rok 1980 a s ním kriminální drama Tři muži na zabití. Dalila si v něm zahrála Béu. Jejím filmovým partnerem nebyl nikdo jiný než samotný Alain Delon. Dalila se s ním nesetkala poprvé, nějakou dobu jej již znala.
Herečka v roce 1975
Poprvé se s ním střetla v Monte Carlu na Velké ceně Formule 1. V té době jí bylo dvacet tři let a hvězdnému herci čtyřicet. Ve vstupní hale hotelu Paris, před výtahem stáli ona, Delon a jeho tehdejší životní partnerka Mireille Darc. To nezabránilo tomu, aby Alain neposlal neznámé krásce vzdušný polibek. Znovu jej spatřila o několik měsíců později, když natáčel v Římě. Setkali se v baru v místě natáčení, kde trávil volné chvíle s přáteli. Slavný svůdník si nepamatoval, že se již potkali, ale zaujala jej znovu. Formálně se na ni obrátil a italsky řekl: „Přišla bys na chvilku do mé šatny?“ Zavolali jej pak zpátky na plac a Dalila se šla zeptat, kde onu šatnu má. Jakýsi člověk z produkce ji hrubě odbyl, že Delona chtějí všechny. Zničehonic se však objevil Alain a pokynul, aby ho následovala. Řekl jí, že nosí příliš mnoho make-upu, že by bez něj vypadala lépe. Poté jí nabídl film ve Francii a pozval ji na večeři, kterou odmítla. Dalila se cítila být okouzlena a zároveň se i bála, když ale s Delonem začala natáčet film Tři muži na zabití, definitivně mu podlehla a stala se jeho milenkou. Na konci natáčení si vyměnili dárek, on jí dal medailon, ona jemu portrét. Na premiéru filmu dorazila však již se svým tehdejším oficiálním přítelem. Když se loučili, Alain jí řekl: „Musíš zůstat se mnou.“ Nestalo se tak, každý se pak vydal svou vlastní cestou, čehož Dalila zpětně velmi litovala. V posledních letech hercova života se pokoušela s Delonem znovu setkat a kontaktovat jeho syna Anthonyho, ale bezvýsledně.
Nějaký čas byl jejím milencem další zadaný muž, Gianni Agnelli, italský podnikatel, prominent, sportovní manažer a politik a především hlavní akcionář a nejvyšší správce společnosti Fiat. Ale ani tento vztah nevydržel dlouho.
Prožila si své peklo
V kariérním životě se krásné Dalile nadále dařilo. Za všechny filmy té doby lze jmenovat mysteriózní horor Phenomena Daria Argenta, v němž na ni připadla role ředitelky školy. Pak přišla devadesátá léta a Dalile do života vstoupila temnota. Její milovaný syn Christian dne 17. května 1991 zemřel při automobilové nehodě. „Byli jsme si velmi blízcí, nikdy jsme s ním neměli problém. Studoval, chtěl se stát zubařem, měl jet do Spojených států, aby si zdokonalil dovednosti. Byl kytarista, hrál v malé kapele, která také vystupovala v PalaEur. Teprve po jeho smrti jsem se dozvěděla, že skládal písničky; kluci z jeho kapely mi to řekli,“ zavzpomínala před časem. Onoho osudného večera večeřela s přáteli. Zeptala se Christiana, zda by nechtěl jít s ní. On dal ale přednost svým kamarádům. Vrátila se domů až ve tři hodiny v noci, krátce poté krátce zazvonil telefon. Někdo jej ale ihned zavěsil. Nedělala si s tím starosti, po probuzení ovšem našla na záznamníku zprávu z nemocnice: „Bohužel, váš syn je tady. Je v márnici, měla byste si přijít pro jeho věci.“ Zdrcená Dalila se okamžitě vypravila za synem. V márnici, než jej naposledy pohladila, si zavázala oči. Chtěla si ho pamatovat takového, jakým byl naživu.
Na filmovém festivalu v Cannes v roce 2014
Dnes říká, že ztráta dítěte je největší pozemské utrpení, ale její syn pro ni ve skutečnosti nikdy nezemřel. To, co tehdy prožívala, bylo ale šílené. V té době si také uvědomila, že ji filmový svět vnímá spíše jako sexuální symbol než jako talentovanou herečku. Rozhodla se proto filmování omezit. Pracovala pak především pro televizi, dne 2. listopadu 1977 zasáhl ale osud do jejího života znovu. Při banální nehodě na skútru si zlomila první krční obratel a na dobu dvou let zůstala nehybná, upoutána na lůžko. Trpěla fyzicky i psychicky. Nakonec si ale našla nový způsob komunikace a kontaktu s veřejností. Začala psát knihy. V listopadu roku 2006 vydala svoji autobiografii, která se okamžitě stala bestsellerem. Další knihy následovaly. Dalila v životě prožila to, co jiný neprožije za pět životů, dnes tak tyto bohaté zkušenosti zúročuje ve svých knihách.
Zdroje:
