Článek
Tmavé vlasy, krásná tvář a bujné vnady, vším tím se pyšnila herečka Dana Bartůňková. Narodila se v Praze dne 10. září 1957. V rodném městě také absolvovala hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře. Patřila zde k nejkrásnějším studentkám a mezi budoucími herci měla celou řadu ctitelů. „Vážila jsem padesát kilo, měla jsem dlouhé černé vlasy a prsa čtyřky, takže po mně kluci pokukovali. Třeba Lukáš Vaculík nebo Sagvan Tofi,“ zavzpomínala herečka před časem v talk show Milušky Bittnerové.
Vyhrála nad velkou konkurencí
Krásnou adeptku herectví samozřejmě nepřehlédli ani režiséři. Před filmovou kamerou debutovala v roce 1978 v Kachyňově snímku Setkání v červenci. O rok později si již zahrála v seriálech Plechová kavalerie nebo Inženýrská odysea. V roce 1980 nechyběla mezi představiteli maturantů v seriálu Zkoušky z dospělosti. Ztvárnila zde třídní krásku Milinu Moutelíkovou.
Školu dokončila v roce 1981 a poté se na dlouhých deset let stala členkou souboru Krajského divadla v Kolíně. Nadále točila filmy i seriály. Diváci ji zaznamenali coby doktorku Olgu v seriálu Návštěvníci nebo jako Terezu Pankartovou ve Slavných historkách zbojnických. Hrávala vedlejší role. Jedinou výjimkou byla hlavní úloha Jolany Horanské ve slovenském filmu Skleníková Venuša. Její nejslavnější rolí se však stala princezna Angelína z pohádky S čerty nejsou žerty. Jak prozradila v jednom z rozhovorů, nevěřila, že by roli mohla dostat právě ona, neboť konkurence byla opravdu veliká: „Když jsem šla na konkurz, kde bylo dalších sto adeptek a mezi nimi například Libuše Šafránová nebo Ivana Andrlová, chtěla jsem se rovnou otočit a jít domů. Šla jsem mezi posledními, takže už jsem z toho čekání byla docela unavená. Když jsem navíc vešla na scénu, zakopla jsem o nějaký kabel a z pusy mi nechtěně vyklouzlo sprosté slovo: do prd… Režisér Hynek Bočan se na mě tak zvláště a přísně podíval… A za tři týdny volali z produkce, že si vybrali mě.“
Bočan totiž potřeboval princeznu, která bude rarach a všechny postaví do lati. Za zmínku jistě stojí i fakt, že Daně bylo v době natáčení již dvacet sedm let, zatímco představitelce její pohádkové sestry Adélky pouhých sedmnáct.
Role přivedla zástupy ctitelů
Herečka na natáčení dodnes vzpomíná ráda a při jedné příležitosti dala k dobru i historku, která se k němu váže. Když se filmovala scéna s kočárem, v níž Petr zastavil splašené koně, trpěla prý strašlivou zimou. Lidé ze štábu jí nosili na zahřátí limonádu s rumem, skončila díky tomu mírně přiopitá. Když na podzim roku 1985 přišla pohádka do kin, Daně se rázem změnil život. „Denně jsem dostávala pytle dopisů. Některé byly zamilované, psal mi třeba pán, že je strašně bohatej a že by si mě jako princezničku hýčkal až do konce života. Pak byly vyděračské ve smyslu, když se mnou nepůjdeš na rande, něco se ti stane. A nechyběla psaníčka od úchyláků. Celkově ale převažovaly pozitivní reakce,“ prozradila.
V dalších letech se objevila kupříkladu v komediálním dramatu Smích se lepí na paty nebo v seriálu Chlapci a chlapi. V devadesátých letech hrála v pražském Divadle Komedie a v letech 1995 až 2005 v Divadle Skelet. Nakonec navázala spolupráci s Pohádkovým divadlem Julie Jurištové. Kromě herectví se začala věnovati dalším tvůrčím činnostem pro divadlo – psát hry a navrhovat kostýmy. Také se stala principálkou Metropolitního divadla, které se specializuje na muzikály. Stále se také čas od času objevuje v některém ze seriálů. Ty nekonečné ji ale nelákají.
Stará láska nerezaví
Zatímco v pracovním životě se jí vždy dařilo, v tom osobním to bylo o poznání horší. Jejím prvním manželem byl herec Rafael Pražák, se kterým má krásnou dceru Denisu. Vztah jim však nevydržel, a manželství se rozpadlo. Vdala se pak ještě jednou, za muže, který nebyl z branže, pracoval jako hospodský, ale opět následoval rozvod. Nakonec se dala dohromady s Jiřím Sequensem, synem známého režiséra, s nímž prožila vztah již v mládí. Jiří chodil na konzervatoři o dva ročníky níže. Na škole po sobě s Danou pokukovali, k ničemu se ale ani jeden z nich neodvážil. Chodit spolu začali teprve v době Danina kolínského angažmá. „Hrála jsem představení a on stál na balkoně a pořád na mě koukal. I holky mi tenkrát říkaly, že ze mě nemohl oči spustit. Až jsme se jednou setkali u nástěnky s obsazením, on zase koukal a já to nevydržela a zeptala se ho, jestli se se mnou nechce náhodou vyspat a on, celý zaskočený, řekl, že jo. Tak jsem mu na to řekla, že můžeme jít. Samozřejmě na to hned nedošlo. Šli jsme nejdříve na kafe, pak na víno a teprve pak jsme spolu začali chodit,“ popsala Dana v jednom z rozhovorů.
Vztah ale po třech letech skončil. Zatímco Dana toužila po romantice, chtěla chodit do kina a na večeře, Jiří se rád obklopoval partou kamarádů a rád si s nimi zašel do hospody. Danu to začalo štvát a došlo na rozchod. Dvacet let se poté neviděli. Jednoho dne ale Dana začala režírovat projekt, do kterého potřebovala vypravěče a vzpomněla si na svoji dávnou lásku. Když Jiřího oslovila, on její nabídku s radostí přijal. Po zkoušce zašli posedět do restaurace, vzpomínali na minulost a najednou mezi nimi opět přeskočila jiskra a skončili tam, kde kdysi přestali. Od té chvíle začala Dana Bartůňková považovat Jiřího Sequense za muže svého života.
Zdroje:
