Článek
Kluk s vlnitými tmavými vlasy a podmanivým rošťáckým výrazem byl pro roli uličníka Pavla Voříška, kluka z rodiny, kde táta nejde daleko pro ránu, jako stvořený.
Za vše mohlo sako
Daniel se narodil 18. března 1966 v Praze a tady také chodil do školy. To bylo pro jeho budoucí filmovou kariéru klíčové. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let bylo běžné, že asistenti režie obcházeli základní školy a vybírali typově zajímavé děti přímo ve třídách. Také do Danovy školy přišel jednoho dne štáb hledat vhodné adepty pro film Jen si tak trochu písknout. Pozornost filmařů na sebe strhli rovnou tři kluci a Dan byl jedním z nich. Záhy obdržel pozvánku na oficiální konkurz do Barrandovských ateliérů, neměl však rozhodně vyhráno. Castingu se spolu s ním účastnilo přes dva tisíce dětí a vybíralo se z nich opravdu velmi pečlivě. Celý konkurz trval více než dva měsíce, tedy skoro stejně jako samotné natáčení filmu.
Daniel Šedivák věří, že k vítězství mu dopomohlo sako od maminky. „Tenkrát mi bylo třináct a chtěl jsem jít na konkurz klasicky oblečený. Maminka ale řekla ne, že prý tam musím jít vypíglovaný. Tak někde koupila sako, které bylo úžasné,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů s tím, že v něm nakonec odehrál celý film.
Facka od Poloczka
Daniel byl vybrán do hlavní role uličníka Pavla Voříška. V tu dobu se ještě nevědělo, kdo bude hrát jeho kamaráda ze spořádané rodiny. Režisér Smyczek si nakonec vzpomněl na Michala Suchánka, zajel i s Danem k němu domů, oba chlapce si poměřil a bylo rozhodnuto. Do role Danielova filmového otce byl pro změnu obsazen Bronislav Poloczek. S ním se Danielovi pojí jedna nepříliš příjemná vzpomínka. „Bronislav Poloczek byl velice upřímný. Scéna, kdy přijde ze třídní schůzky a má mě umravnit, se točila hodně dlouho. Měl mi jednu fláknout, ale on mě fláknul tak, že jsem se dvakrát otočil a upadl jsem na zem. Málem mi urazil hlavu. Měl jsem červenou pusu a muselo se čekat, až mi splaskne. To se mi tenkrát moc nelíbilo. Když se potom točila scéna, ve které jsem ho měl po maléru s akvarijními rybičkami plácnout přes ruku, tak jsem mu to vrátil. Vydal jsem ze sebe do toho úderu svoji veškerou sílu,“ přibližoval dávné natáčení Šedivák. Poloczek se mu nicméně omluvil. Nebyl agresivní, zkrátka to jenom v tu chvíli neodhadl.
Jinak ale na natáčení Dan vzpomíná jen v dobrém. Pro třináctiletého kluka to bylo velké dobrodružství, navíc nemusel do školy. S režisérem se skvěle spolupracovalo, dával každému prostor a velkou volnost. I dětští herci si mohli věty upravit po svém. Daniel si užil i scénu, v níž si se svou filmovou partnerkou dal francouzský polibek. „Na tu dobu tam byla docela odvážná scéna, ve které jsem své filmové partnerce odhalil ňadro a hladil ho. Točilo se to v takovém malém bytě, někde na Vinohradech a na tu scénu se přišel podívat snad celý štáb. Měl jsem spíš trému, ale nakonec se to vyvinulo celkem přirozeně. Vzpomínám si, že jsme si dali dokonce francouzáka, což režisér nečekal. Tak jsme to museli trochu zkrotit a natočit znovu, protože režisér se bál maléru. Tu dotyčnou jsem už nikdy potom neviděl,“ svěřil Daniel novinářům.
Nicméně ani scéna s odhaleným ňadrem se soudruhům nelíbila. Film byl dokonce i na čas zakázaný, nakonec vymysleli kompromis a pustili jej do kin s dodatkem, že je vhodný od čtrnácti let.
Filmový svět opustil
Daniel tehdy dostával za jeden natáčecí den osmdesát korun a dohromady si vydělal asi čtyři a půl tisíce, což byly na tehdejší dobu pro malého kluka pěkné peníze. Především se mu ale otevřela cesta k dalším rolím. Přestože již nikdy nedostal tu hlavní, i v těch vedlejších zazářil. Jeho darebácká image ho předurčila k rolím temperamentních puberťáků, kteří rozhodně neseděli v koutě. Ostatně sám Dan přiznal, že i v reálném životě byl pěkné kvítko. Dva roky po Písknutí dostal roli ve filmu Sněženky a machři. Zahrál si i ve filmu Proč? nebo v seriálu Třetí patro. Přestože o něj režiséři měli setrvalý zájem a Smyczek ho přesvědčoval, ať zkusí konzervatoř, Dan se rozhodnul jinak. Dal na radu tatínka, který mu řekl: „Uděláš si řemeslo, jsi šikovný na ruce, a pak si dělej, co chceš.“
Dan odjakživa rád maloval a vyřezával, vyučil se tedy truhlářem pro Filmové studio Barrandov, kde následně vyřezával kulisy. Sem tam pak ještě něco natočil a propojil tak oba své zájmy. Často se stávalo, že hrával v kulisách, na nichž se podílel. Ani jeho neminula povinná vojna a po návratu do civilu se dostal k Černému divadlu, které založil v roce 1987 jeho herecký kolega, taktéž dětská hvězda, Michal Kocourek. Toho si asi mnozí pamatují jako malého Menšíka z komedie Což takhle dát si špenát. Divadlu se Dan začal věnovat maximálně a musel proto odmítat nové filmové nabídky. Neměl ale jinou možnost. Přes den v divadle zkoušel, přes noc dělal rekvizity. Postupem času se pustil i do scénografie. Již se sice neobjevoval na plátnech kin, zato s divadlem projezdil téměř celý svět.
Zdroje:
