Článek
Tato kdysi velmi populární herečka přišla na svět 15. listopadu 1930 v Plzni. Její rodné jméno znělo Dagmar Neblechová. Příjmení používala i později, kdy již byla provdána za herce Jiřího Samka, místo křestního jména Dagmar ale častěji volila familiárnější podobu Dáša.
Plzeň ji stále přitahovala
Hereckou průpravou prošla na pražské DAMU a již v době studií hrála na školní scéně DISK a statovala v pražském Národním divadle. Po absolutoriu v roce 1954 se vrátila do rodné Plzně a začala sbírat zkušenosti na scéně Divadla J. K. Tyla. O pouhé dva roky později však západočeskou metropoli opustila a vydala se za dalšími hereckými příležitostmi. Nějakou dobu hrála v Divadle pracujících v Gottwaldově, jak se tehdy jmenovalo město Zlín, následně působila v Městském a oblastním divadle v Kladně a poté v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Plzeň však pro ni byla srdeční záležitostí a v roce 1967 opětovně přijala angažmá v souboru Divadla J. K. Tyla. Tomu již zůstala věrná až do svého předčasného odchodu z tohoto světa.
Ztvárnila zde přes osmdesát rolí. S oblibou hrávala energické a temperamentní ženy, bojující o své místo ve společnosti. Takovou byla například její Drahomíra v Tylových Krvavých křtinách. Milovnické role se Dáše vyhýbaly. Měla silnější postavu a působila starším dojmem, než jaká byla skutečnost. Již jako mladá dívka tak hrála ženy středního věku. Věnovala se rovněž zájezdové a recitační činnosti a navzdory svým korpulentnějším tvarům aktivně provozovala tenis. V roce 1986 dokonce vyhrála tenisový turnaj československých divadelníků v Bratislavě.
Filmová partnerka Čestmíra Řandy
Film se jí zprvu vyhýbal. Potkalo ji to, co celou řadu dalších talentovaných mimopražských hereček, filmoví tvůrci ji vesměs přehlíželi. Svůj debut na stříbrném plátně si sice odbyla již v roce 1956, kdy se divákům představila coby maminka Čermáková ve filmu Punťa a čtyřlístek, na další roli si ovšem musela rovných jedenáct let počkat. Teprve v roce 1966 jí režisér Brynych svěřil úlohu lázeňské v kriminálním dramatu Transit Carlsbad. Do konce šesté dekády se pak ještě stačila připomenout rolí nemocniční kuchařky v Kachyňově dramatu Směšný pán. Teprve v sedmdesátých letech ji režiséři konečně začali oslovovat pravidelně, byť opravdu velkou úlohu jí nikdy nenabídli. Zpravidla se ale objevila rovnou v několika filmech ročně. Opakovaně mimo jiné vytvořila manželskou dvojici s Čestmírem Řandou. Stalo se tak v již zmiňované komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, kde ztvárnila choť velkovodníka na řece Inn Alberta Bacha, paní Gertu Bachovou. Znovu se pak s Řandou sešla v dalším Vorlíčkově snímku Dva muži hlásí příchod, tentokráte coby žena zubaře MUDr. Valenty, ztvárněného právě Řandou, a matka hlavního hrdiny, vojáčka Jiřího Valenty, kterého si ve filmu zahrál Jaromír Hanzlík.
Komedie Dva muži hlásí příchod patří k filmům, do kterých se Václavu Vorlíčkovi příliš nechtělo. „Obával jsem se látky z vojenského prostředí, což zrovna nebyl můj šálek kávy,“ přiznal režisér v jednom z rozhovorů. Snímek dostal přidělený z barrandovských studií a k projektu přistupoval s obavami. Názor změnil po přečtení scénáře Gustava Oplustila, jenž vycházel z vlastních zážitků i vyprávění Vladimíra Menšíka. Osobní zkušenosti dodaly příběhu uvěřitelnost a Vorlíček na natáčení přistoupil, a nakonec se mu podařilo natočit divácky oblíbený snímek.
V osmdesátých letech si filmové publikum mohlo Dášu Neblechovou připomenout v Discopříběhu nebo Kamarádovi do deště.
Konec přišel nečekaně
Četné příležitosti herečce poskytovala rovněž televize. Již v roce 1967 si spolupráci s ní vyzkoušela v seriálu Píseň pro Rudolfa III., později byla k vidění například v Plechové kavalerii, Malém pitavalu z velkého města, Povídkách malostranských či v Dobrodružství kriminalistiky.
Když v roce 1990 natáčela s režisérem Antonínem Mášou drama z divadelního prostředí Byly jsme to my?, jistě nečekala, že se jedná o její poslední roli. Když se v březnu roku 1991 konala premiéra, Dáša Neblechová již mezi hosty nebyla. Její život ukončila tragická dopravní nehoda, ke které došlo 20. prosince 1990 v Plzni. Herečka po sobě zanechala dceru Martinu Samkovou a manžela Jiřího, s nímž se mimo jiné sešla před kamerou v televizní detektivce Vražda před večeří, v níž hrála listonošku, zatím co její muž druhou vrahovu oběť.
Zdroje:
