Článek
Jiří Samek se narodil v Praze dne 20. července 1931. Herectví měl v krvi. Oba jeho rodiče patřili mezi herce tehdy ještě zcela běžných kočovných společností. Malý Jirka tak neměl o volbě svého povolání pochyb. Základní vzdělání absolvoval v Teplicích, kde si své obzory rozšířil ještě jednoročním nástavbovým učebním kurzem. Na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze se kvůli nízkému věku nedostal a proto se stal elévem pražského Městského oblastního divadla v Libni. Další angažmá získal v teplickém Krajském krušnohorském divadle. Pak do jeho života zasáhla povinná vojenská docházka. Odsloužil si ji u pohraniční stráže v Chebu. Divadlo jej následně přivedlo do měst jako Šumperk, Karlovy Vary a Plzeň. V činohře plzeňského Divadla J. K. Tyla působil dlouhých osmnáct let. V roce 1985 odsud překvapivě odešel do Městských divadlech pražských. Po západočeské metropoli se mu ale patrně nakonec stýskalo a po pěti letech se sem vrátil. Až do odchodu do penze tu působil jako sólista operety. V plzeňské činohře a operetě hostoval ještě do roku 2008. Hostoval i v Karlových Varech a jako režisér pracoval v amatérském souboru Dialog v Plzni. V roce 2005 se stal ředitelem Plzeňské filharmonie a na tomto postu již setrval až do své smrti.
Film jej dlouho míjel
Proslavil ho ale také dabing či čtení knih na audio kazety. Stalo se mu ale to, co celé řadě jiných vynikajících oblastních herců. Česká kinematografie jej dlouhá léta přehlížela. Na filmovém plátně se poprvé objevil až v druhé polovině sedmdesátých let. Nejprve se představil rolí politika a novináře Karla Sladkovského v Příběhu lásky a cti. Film natočil Otakar Vávra v roce 1977. Na další roli si Samek musel dva roky počkat. V roce 1979 se pak představil jako kriminalista nadporučík Bureš v Drsné planině. Pak se již na stříbrném plátně objevoval víceméně pravidelně. K vidění byl coby policejní komisař v Romanetu, tajným policistou Lukášem se stal v Hodině života, panem Žaloudkem ve snímku pro děti Matěji, proč tě holky nechtějí?, Forejtem byl v populárním filmu Vítr v kapse, náčelníkem kontrarozvědky v Druhém tahu pěšcem, policejním inspektorem v dramatu Pěsti ve tmě, soudcem v Proč?, kapitánem biřiců v Divokých srdcích. Filmovou kariéru zakončil rolí komunistického funkcionáře Vacka v ceněném Zapomenutém světle.
Ojediněle již od počátku šedesátých let spolupracoval i s televizí. Kromě několika televizních filmů se objevil i v řadě seriálů. Ty se vždy těšily velké divácké oblibě, a tak je to patrně úloha kombajnéra Bohouše Straky v Dietlově seriálu Plechová kavalerie, která se stala Samkovou nejznámější. Pamětníci o jeho Strakovi hovoří jako o naprosto skvěle zahrané záporné postavě. Zajímavostí je, že oba představitelé protivníků ze seriálu – Jan Hartl a Jiří Samek – načetli jako audioknihu známý humoristický román Saturnin od Zdeňka Jirotky. V případě Jana Hartla k tomu došlo v roce 1990, Jiří Samek se této práce chopil o pouhý jeden jediný rok později.
Kromě plechové kavalerie se herec objevil i v seriálech Arabela, Synové a dcery Jakuba skláře, Dobrodružství kriminalistiky, Náhrdelník či Četnické humoresky, kde ztvárnil starostu obce.
O ženu tragicky přišel
Jeho ženou byla herečka Dáša Neblechová, kterou si jistě každý vybaví z role manželky velkovodníka na řece Inn Alberta Bacha, v podání Čestmíra Řandy, v nesmrtelné komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. V roce 1964 se z manželství narodila dcera Martina Samková, která se rovněž stala herečkou. Dáša a Jiří se společně potkali i před kamerou. V televizním krimifilmu Vražda před večeří si Samek zahrál jednu z obětí, zatímco Neblechová hrála pošťačku. Před Vánoci roku 1990 bohužel tragicky zemřela v Plzni při dopravní nehodě ve věku pouhých šedesáti let. Jiří Samek poté našel velkou a nenahraditelnou oporu v sólistce plzeňské operety Miladě Pasekové, která mu byla životní družkou až do jeho smrti.
Ve volném čase se herec aktivně věnoval lehké atletice, basketbalu, volejbalu, v pozdějším věku rekreačně tenisu. Z umění se jako posluchač nejraději věnoval klasické hudbě symfonické i operní, ale měl rád i jazz. Byl i ctitelem výtvarného umění. Po roce 1989 vstoupil do politiky. Stal se členem ČSSD, zasedal v zastupitelstvu a od roku 1998 byl dokonce místostarostou prvního plzeňského obvodu. V roce 2002 se neúspěšně pokusil kandidovat do Senátu.
Jiří Samek se dožil sedmdesáti osmi let. Dne 6. září 2009 podlehl v hospicu sv. Lazara v Plzni na Slovanech těžké nemoci.
Zdroje:
