Článek
Světlo světa spatřil tento vždy elegantní muž prvního březnového dne roku 1910 v Londýně. Matka Henrietta, dcera armádního důstojníka, pocházela z Walesu, a když Davidův otec William padl v roce 1915 v Bitvě o Gallipoli, provdala se za Sira Thomase Comyn-Platta.
Miloval venkovské sídlo a nesnášel svého nevlastního otce
Říkalo se ale, že se Sir Thomas s Henriettou scházel ještě za života jejího muže a není proto vyloučeno, že biologickým otcem Davida byl ve skutečnosti právě on. Niven jej ale v lásce příliš neměl, mluvil o něm jako o strýčku Tommym a o žádných vřelých vztazích se rozhodně mluvit nedalo. Naštěstí s otčímem nemusel trávit příliš času. Vzdělával se na internátních školách a prázdniny si užíval v Rose Cottage v Bembridge, na ostrově Wight, kam se rodina přestěhovala poté, co prodala dům v Londýně. Tady to David nade vše miloval. „Bylo nutné, aby byl dům v Londýně prodán a naše trvalá adresa byla nyní taková, jak bylo inzerováno – chata, která měla pověst nespolehlivého domu. Když foukal východní vítr, přední dveře se zasekly, a když foukal západní vítr, zadní dveře nešly otevřít – zdálo se, že je drží ukotvené k zemi jen společná váha rodiny. Zbožňoval jsem to a byl jsem tam šťastnější, než kdekoliv dříve. Zejména proto, že se se vzácným zábleskem geniality moje matka rozhodla, že o prázdninách bude sama se svými dětmi. Strýček Tommy byl vyloučen – nevím, kam šel – do Carlton Clubu, myslím,“ vzpomínal David na dobu svého mládí ve svých pozdějších pamětech. Jedním z důvodů, proč si to v Bembridge tak užíval, byl i fakt, že matka velmi jasně viděla, že oba dva její dospívající synové potřebují volnost. Postavila proto k zadní části sídla přístavek, sestávající ze dvou ložnic a koupelny, kterému se rychle dostalo přezdívky Křídlo hříchu. Hlučné noční příchody tak již nikoho nebudily ze spánku.
David Niven v roce 1948
Být vojákem v době míru je nuda
Poté, co David dokončil střední školu, studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu, kde si vštípil ono později pověstné vystupování důstojníka a anglického džentlmena. Nicméně po dokončení akademie v britské armádě vydržel pouhé dva roky. Sloužil na Maltě a v Doveru u lehké pěchoty. Armádní služba v mírových časech jej nudila, navíc nenabízela žádný kariérní postup. David se jednoho dne ocitl pro neposlušnost ve vězení, kde dle svých vlastních vzpomínek vypil s dozorčím láhev whisky a utekl oknem. Zastavil se až ve Spojených státech. Zpočátku se živil různými pomocnými pracemi, neúspěšně se snažil prodávat whisky, v Atlantic City vystupoval v rodeu. Bydlel v podnájmu u Belzerů, jedna z jejich dcer - Gretchen - byla známou hollywoodskou hvězdou, Lorettou Young. David tak již v roce 1932 účinkoval coby komparzista v hollywoodském westernu. Neměl ovšem pracovní povolení, ani povolení k trvalému pobytu a po návštěvě imigračních úředníků musel USA opustit. Odešel do Mexika, kde se živil čištěním a leštěním pušek pro Američany, kteří sem přijížděli na lov křepelek. Jakmile mu z Anglie přišly dokumenty, požádal na americkém konzulátě o povolení k trvalému pobytu, byl úspěšný a vrátil se do Spojených států.
Ustinov mu dělal sluhu
Centrální casting si jej zařadil jako anglosaský typ číslo 2008. Ještě nějakou dobu hrál pouze v komparzu, ale již v roce 1935 se objevil v malé roličce po boku Clarka Gablea ve filmu Vzpoura na lodi Bounty. Společnot MGM, která za vznikem snímku stála, s ním podepsala smlouvu. Jeho herecká kariéra se začala slibně rozjíždět. Jednu z prvních větších rolí získal ve válečném snímku Útok lehké kavalérie, v němž si zahrál společně se svým přítelem Errolem Flynnem. Nechtěl však uvíznout ve škatulce herců dobrodružných snímků, a tak již v roce 1939 přijal nabídku zúčastnit se natáčení romantické komedie Svobodná matka, o rok později se divákům představil v dalším komediálním snímku Raffles, ve kterém hrál džentlmenského zloděje.
Vypukla však válka a Niven se vrátil domů, aby mohl nastoupit k armádě. Působil mimo jiné ve Skotsku u britských Commandos. Dosáhl hodnosti podplukovníka a fungoval jako styčný důstojník mezi Brity a Američany. U armádního filmu byl účastníkem klamné akce, jež měla Němce přesvědčit, že Spojenci chystají vylodění ve Středomoří. Skutečnému Vylodění v Normandii byl pak osobně účasten coby člen zvláštní jednotky Phantom Signals Unit, která měla zásluhy na lokalizování nepřátelských pozic a aktuálním navádění bojových jednotek. Jako vyšší důstojník měl svého vlastního vojenského sluhu, a tím nebyl nikdo jiný než budoucí představitel Poirota Peter Ustinov.
Vážil si jej samotný Churchill
O Nivenovi se traduje, že svým mužům před bitvou, ve které se očekávaly velké ztráty na životech, řekl: „Vypadá to s vámi dobře mládenci, jednou to ale všechno natočím v Hollywoodu s Errolem Flynnem!“ Ve své autobiografii zmiňuje i soukromé rozhovory s Winstonem Churchillem. „Mladý muži, udělal jsi skvělou věc, když jsi se vzdal svojí filmové kariéry, abys bojoval za svoji vlast…bylo by opovrženíhodné, kdybys tak neučinil,“ řekl mu prý Churchill po jeho návratu v únoru roku 1940. Po válce byl Niven osobně vyznamenán generálem Dwightem Eisenhowerem, obdržel z jeho rukou vysoké státní vyznamenání Legion of Merit.
David Niven získal Oscara
Navzdory skutečnosti, že za války se mihl pouze ve dvou nevýznamných filmových rolích, stal se v roce 1945 druhou nejpopulárnější britskou filmovou hvězdou. Po válce jeho hvězda nadále stoupala. Vrátil se do Států a objevil se v takových filmech, jako byly Otázka života a smrti, Cesta kolem světa za 80 dní nebo Děla z Navarone. V roce 1958 získal Oscara pro nejlepšího herce za svoji roli ve snímku Oddělené stoly.
Málem byl Bondem
Nezapomínal ale ani na svoji rodnou zemi a čas od času si s chutí zahrál v některém z anglických filmů. V roce 1963 tak přijal hlavní roli v krimikomedii Růžový panter, kde ho však zastínil představitel potrhlého inspektora Jacquesa Clouseaua Peter Sellers. Nesmazatelnou stopu zanechal rovněž ve francouzské kinematografii. Po boku Belmonda a Bourvila se objevil v komedii Velký šéf a právě on byl oním titulním hrdinou, který má mozek tak velký, že při přemýšlení mu pod jeho tíhou klesne hlava na stranu.
David Niven
Nechybělo moc a David Niven se stal prvním Jamesem Bondem. Fleming na něj údajně myslel již při psaní knihy. Osobně mu pak zaslal jeden výtisk. Nakonec tuto ikonickou roli nezískal. O několik let později si však přece jenom zahrál v bondovské parodii Casino Royale.
Na konci své kariéry získal Niven úspěch také jako spisovatel. Jeho paměti The Moon's a Balloon byly považovány za jedny z nejvtipnějších a nejzajímavějších v Hollywoodu, ačkoliv jeho osobní účast na řadě zde uváděných historek je dnes zpochybňována. Vzpomíná v nich samozřejmě i na řadu okamžiků ze svého osobního života, který nebyl poznamenán pouze jeho účastí ve válce. Mnoho zvratů zažíval i ve vztazích.
První žena nepřežila hru, druhá byla alkoholička
Po bouřlivém románku si v roce 1940 vzal za manželku Primulu Susan Roll, dceru z aristokratické rodiny. Tato žena mu porodila dva syny. Zemřela ale v pouhých dvaceti osmi letech, šest týdnů po svém příjezdu do Spojených států, na následky poranění mozku, po pádu v sídle herce Tyrona Powera. Její smrt byla neskutečně absurdní. S přáteli si hrála na schovávanou a spletla si dveře do sklepa, za nimiž začínalo kamenné schodiště, s dveřmi na toaletu. Niven její smrt nesl velice těžce, dobu po jejím skonu považoval za nejčernější ve svém životě a byl přesvědčen, že se zcela určitě zblázní. Dva roky po této neskutečně smutné události potkal rozvedenou švédskou modelku a neúspěšnou herečku Hjördis Paulinu Tersmeden. Stačilo pouhých deset dní na to, aby se vzali. Adoptovali pak společně dvě dcery. V říjnu roku 1951 stačilo málo a tragická událost by se opakovala. Hjördis byla během lovu bažantů v Nové Anglii dvěma Nivenovými společníky postřelena do tváře, krku a hrudníku. Vše naštěstí tentokráte dobře dopadlo. Zatímco ale to první manželství bylo zalito sluncem, toto druhé nestálo za nic. Hjördis trpěla neúspěchem a své frustrace zaháněla pitím a léčila je v náruči jiných mužů.
S druhou manželkou v roce 1958
Poslední dějství
Na počátku roku 1983 byl David Niven pod falešným jménem hospitalizován v nemocnici pro zdánlivé trávící obtíže. Po návratu na svoji chatu ve Švýcarsku se mu udělalo opět zle, do nemocnice se ale již vracet nechtěl a rodina jeho přání respektovala. Sotva stačil dokončit Kletbu Růžového pantera. V době natáčení mu bylo již velmi špatně rozumět a tak byl jeho hlas v postprodukci předabován, což se dozvěděl až ze společenských rubrik. Dne 29. července téhož roku vydechl naposledy. Příčinou jeho skonu bylo neurodegenerativní onemocnění. Vdova Hjördis se na pohřbu objevila v podnapilém stavu a korunu všemu nasadila v následné závěti, ve které si vymínila, že za žádných okolností nechce po smrti spočinout vedle svého manžela ve švýcarské hrobce. Zcela jinak se během pohřbu zachovali nosiči z londýnského letiště Heathrow. Poslali ten největší věnec a spolu s ním i lístek, na kterém stálo: „Největšímu džentlmenovi, který kdy chodil těmito halami. Díky němu se i poslíček cítil jako král.“
Zdroje:
