Článek
Budoucí slavná zpěvačka se narodila jako Angela Trimble dne 1. července 1945 v Miami na Floridě. Jako tříměsíční miminko byla adoptována Catherine, rozenou Peters, a Richardem Harrym, majiteli obchodu se suvenýry v Hawthorne v New Jersey. S novými rodiči přišlo i nové jméno. Od této chvíle byla Deborah Ann Harry. Její biologické kořeny sahají do Skotska. Příjmení skutečných rodičů zněla Trimble a Mackenzie. Malá Debbie se o adopci dozvěděla, když jí byly čtyři roky. Zprvu nechtěla své skutečné rodiče poznat, ale na konci osmdesátých let biologickou matku, koncertní pianistku, vyhledala. Ta o kontakt se svojí dcerou ovšem nestála.
Byla servírkou v králičím kostýmku
Po absolvování vysoké školy pracovala na různých pozicích. Mimo jiné jako sekretářka rádiové stanice BBC, jako servírka v Max's Kansas City – oblíbeném nočním klubu umělců, či jako go go tanečnice na diskotéce v Union City v New Jersey. Na čas se z ní stal dokonce králíček Playboye. Tak zvaná Playboy Bunny je koktejlová servírka, která pracuje v Playboy Clubu. Její kostým je inspirován maskotem králíčka Playboye ve smokingu. V době, kdy jej oblékala Debbie, se skládal z korzetu bez ramínek, králičích uší, černých průsvitných punčocháčů do pasu, motýlka, límce, manžet a nadýchaného bavlněného ocasu.
Hudební kariéru zahájila na konci šedesátých let, nejprve jako doprovodná zpěvačka folkrockové skupiny „The Wind in the Willows“. V roce 1973 se připojila ke skupině „The Stilettos“. Krátce po jejím příchodu přibyl do kapely kytarista Chris Stein, který se stal jejím přítelem.
Prožila znásilnění i pokus o únos
V době, kdy se Steinem sdílela společnou domácnost, zažila opravdu děsuplné chvíle. V bytě je přepadl ozbrojený muž, svázal je, prohledal byt, sebral kytary a fotoaparát a na závěr Debbie znásilnil. Po celou dobu ji přitom ohrožoval nožem. Zpěvačka to naštěstí vzala statečně. „Ty ukradené kytary mě tedy bolely o dost víc,“ uvedla ve svých pamětech „Face It, Debbi Harry“, vydaných v roce 2019.
Ve stejné knize připomíná ještě jednu šílenou událost, která se jí přihodila. Podle svých slov se setkala se sériovým vrahem Tedem Bundym, který má na svědomí nejméně třicet osob a před časem o něm byl natočen film, v němž mu svoji tvář propůjčil Zac Efron. Stalo se to v noci na Manhattanu, když nemohla sehnat taxi a vlezla do auta neznámému muži, který nabídl odvoz. V autě se jí zdálo, že není vše v pořádku, mimo jiné chyběla klička od dveří. Naštěstí se jí podařilo uniknout. Natáhla ruku škvírou v okénku a dveře si otevřela. „Pokusil se mě dohonit a otočil auto, ale uskočila jsem stranou. Poté jsem ho viděla ve zprávách. Byl to Ted Bundy,“ tvrdila zpěvačka. Její slova sice potvrzují „modus operandi“ nechvalně proslulého zabijáka, mnozí se však domnívají, že si jimi pouze chtěla zvýšit prodejnost své knihy a vše si vymyslela. Ted Bundy navíc patrně v té době pobýval na zcela jiném místě.
Blonďaté vlasy daly jméno kapele
Sedmdesátá léta přinesla zpěvačce slávu. V roce 1974 společně se Steinem opustila „Stilettos“ a spoluzaložila novou skupinu „Angel and the Snake“. Kapela se zakrátko přejmenovala na „Blondie“. Právě tak byla oslovována svými mužskými obdivovateli Debbie poté, co si odbarvila vlasy na blond. Kapela se rychle stala pravidelnými hosty v newyorských klubech Max's Kansas City a CBGB. Svou krásou, odvážným výběrem oblečení a blonďatými vlasy se Debbie rychle stala punkovou ikonou. V roce 1976 skupina vydala debutové album pojmenované jednoduše „Blondie“. Do roku 1979 vydala pak následně další tři alba. Třetí album v pořadí „Parallel Lines“ z roku 1979 se stalo celosvětovým hitem a katapultovalo skupinu k mezinárodnímu úspěchu. Hit „Heart of Glass“ se dostal na první místa hitparád ve Spojených státech i v Anglii.
Debbie Harry 1978
Pátou nahrávkou s názvem „Autoamerican“ získala skupina v roce 1980 další pozornost a popularitu. Následně nahrála dvě cover skladby „The Tide Is High“ a „Rapture“, z nichž druhá je považována za historicky první rapovou skladbu, která se umístila na prvním místě hitparád ve Spojených státech.
Nejmenuji se Blondie
V červnu roku 1979 se „Blondie“ objevila na obálce časopisu „Rolling Stone“. Zpěvaččina osobnost byla natolik spjata s názvem skupiny, že mnozí začali věřit, že „Blondie“ je její jméno. Rozdíl mezi Debbie Harry a kapelou proto následně zdůraznila kampaň „Blondie is a group“.
V roce 1980 ji zvěčnil Andy Warhol, který vytvořil malou sérii čtyř akrylových a sítotiskových tuší v různých barvách. Spolupráce a přátelství mezi oběma umělci pokračovalo a Debbie byla Warholovým prvním hostem v pořadu „Andy Warhoľs Fifteen Minutes“.
V roce 1981 vydala zpěvačka tiskovou zprávu, aby objasnila, že se nejmenuje Debbie Blondie nebo Debbie Harry, ale Deborah Harry. Zároveň se v tomto roce rozhodla vydat na sólovou dráhu. Debutové album neslo název „KooKoo“. Po roce se „Blondie“ dali znovu dohromady a vydali své šesté studiové album „The Hunter“. Větší úspěch ale nezaznamenalo. Ve stejné době onemocněl Stein vzácným autoimunitním kožním onemocněním pemfigus, projevujícím se tvorbou puchýřů na sliznici a kůži. Jeho nemoc, klesající prodej desek a vnitřní problémy kapely způsobily její rozpad.
Debbie, která byla nucena starat se o nemocného partnera, sólovou dráhu zpomalila. V roce 1983 vydala singl „Rush Rush“, který nedosáhl komerčního úspěchu. Ve stejném roce získala filmovou roli v hororu „Videodrome“ a setkala se s velmi příznivou kritikou.
Sklidila úspěch i na filmovém poli
Své druhé sólové album „Rockbird“ vydala v roce 1986. Rok poté se rozešla se svým dlouholetým partnerem Steinem. Později přiznala, že oba byli během vztahu uživateli drog a že strávili nějaký čas i na léčení, po němž již drogy nebrali. Přiznala se také k tomu, že před Steinem měla několik vztahů se ženami. Bývalí partneři zůstali i po rozchodu kamarády a Debbie je dokonce kmotrou obou Steinových dcer.
Vedle hudební tvorby pokračovala Debbie nadále i v té filmové. V roce 1988 si zahrála v tanečním filmu „Hairspray“ a v roce 1993 v hororu „Body Bags“. Ve stejném roce vydala další dvě sólová alba. V roce 1997 začali „Blondie“ opět spolupracovat a nahrávat své sedmé společné album „Blondie, No Exit“, které vyšlo v roce 1998, následované albem „The Curse of Blondie“ z roku 2003. I v novém tisíciletí se Debbie nadále příležitostně objevuje ve filmu a spolupracuje se skupinou. „Blondie“ je stále žádaná. V roce 2017 se tak například již jedenácté album skupiny s názvem „Pollinatory“ umístilo v Británii na čtvrtém místě hitparády.
Debbie Harry 2023
Zpěvačka se věnuje také filantropii. Inspiroval ji k tomu Elton John a jeho neúnavný boj proti AIDS. Podporuje především charitativní organizace zaměřené na rakovinu a endometriózu.
Od roku 2019 žije Debbie Harry se svými čtyřmi psy ve čtvrti Chelsea v New Yorku a v Middletown Township v New Jersey. V roce 2023 byla časopisem „Rolling Stone“ zařazena na 168. místo na seznamu 200 největších zpěváků všech dob.
Zdroje:
