Článek
Stanislava Coufalová, známá spíše jako Stáňa, přišla na svět dne 27. září 1963 v Praze a dětství prožívala na Malé Straně. Byla velmi talentovaná, malovala, hrála na klavír, dobře se učila, na co sáhla, to se jí podařilo.
Šla z role do role
Pro film ji objevili již jako sedmiletou holčičku. Zahrála si menší roli v jedné z epizod seriálu Pan Tau. Znovu se před kamerou ocitla ale až po delší době, a sice v roce 1976 ve filmu Oty Kovala a Jaroslavy Vošmikové Jakub. Od té chvíle již točila v podstatě každé prázdniny. Co rok, to nejméně jeden film. Diváci ji mohli spatřit v oblíbené muzikálové komedii Ať žijí duchové!, v rodinné komedii Jak se točí Rozmarýny, ve filmu o panu Tau Poplach v oblacích, v rodinném filmu Brontosaurus nebo v komedii Fandy, ó Fandy.
Vrcholem Stániny kariéry byla úloha Petry Poláškové ve filmu Víta Olmera Sonáta pro zrzku. Hlavní hrdinka filmu zápasí s dilematem mezi klavírem a fotbalem a zároveň prožívá problémy mládí a první lásku. Na natáčení se Stáňa připravila opravdu důkladně. Neustále trénovala a nakonec zvládla jak náročné klavírní pasáže, tak i fotbalové scény. Kritici nešetřili nadšením a v roce 1981 Stáňu za její výkon ocenili Zlatým dudkem za nejlepší dívčí herecký výkon na Národní přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří.
Šokující dokument
Již o dva roky později se Stáňa však se světem filmu nadobro rozloučila malou rolí Zdeničky ve filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Poté nastaly dlouhé roky ticha. Až v roce 1997 přinesl dokument v rámci cyklu Svět bez hranic, který natočila Andrea Majstorovičová, šokující pravdu. Někdejší nadějná herečka propadla v dospělosti drogám.
Trápil ji problematický vztah s matkou, jež byla fanatickou členkou církve Svědků Jehovových. Navíc se připravovala ke studiu na hudební konzervatoři, matka jí ale tento záměr zmařila tím, že nepodepsala přihlášku. Stáňa byla poslušná a neprůbojná, nedokázala si prosadit svou a podřídila se. Domácí prostředí a nesplněné touhy u ní začaly vyvolávat deprese. Mnohokrát prý myslela na to, že by matku doma raději našla mrtvou. Vše skončilo tím, že sáhla po drogách.
Snad vše dobře dopadlo
V době natáčení dokumentu za sebou měla již dvě manželství, oba muži byli narkomani. Jeden se živil jako fotograf na volné noze, druhý byl již po smrti, předávkoval se heroinem. Když byla s někým normálním, vadilo jí, že se ji snaží předělávat. Na podobný problém narazila i ve chvíli, kdy se pokoušela ze závislosti vyléčit. V dokumentu přiznala: „Dle mého názoru, byla jsem přespříliš dlouhou dobu na ústavním léčení, kde člověk neustále jak o tom slyší a furt musí poslouchat neustále omílaný, že to nesmíš a ne a ne a ne, tak mně po x měsících, co jsem tam byla, se začalo o drogách poprvé zdát, a já už jsem potom nečekala na nic jiného, než až vylezu a těšila jsem se na to, až si něco dám.“
Stáňa se dle svých slov snažila skončit opakovaně, opakovaně se jí to však nedařilo. Po odvysílání dokumentu se čas od času vynořila zpráva, že Stáňa pracuje na svém uzdravení a drogy v jejím životě již nemají místo. Poslední informace říkají, že pracuje jako sanitární sestra v jedné z pražských nemocnic a vše zlé má již za sebou.
Zdroje:
