Článek
Slovenského herce charakterizovala silná a robustní postava a plný hluboký hlas. Tomu odpovídal i jeho výrazný a energický herecký projev. Na divadle i před kamerou dokázal bezchybně ztvárnit charakterové a vážné muže, ale i komické postavičky.
V Jánošíkovi jej málem pohřbili zaživa
Na svět přišel dne 11. září 1930 v Dubnici nad Váhom. O svém budoucím povolání neměl pochyb, po maturitě úspěšně složil zkoušky na bratislavskou Vysokou školu múzických umění, kde studoval u profesorů Jozefa Budského a Karola Zachara. Již v roce 1953 získal své první angažmá v činohře Nové scény v Bratislavě. Hned v následujícím roce coby první muž dokončil herectví na VŠMU a nastoupil do Krajského divadla v Nitře.
Zakrátko zde dozrál v představitele mužných a sebevědomých typů. Již jako vyzrálý činoherní herec se v roce 1962 vrátil do Bratislavy na Novou scénu. Na počátku normalizace se v tomto divadle nakrátko stal i uměleckým šéfem činohry. V roce 1982 posílil řady Slovenského národního divadla, kde již setrval až do svého odchodu na odpočinek.
Slovenští filmaři objevili Dušana Blaškoviče poměrně brzy. Před filmovou kamerou debutoval v roce 1957 rolí Tóna Mikuše, jednoho z hlavních iniciátorů vzpoury slovenských vojáků v Kragujevaci, v dramatu Palo Bielika Štyridsaťčtyri. O rok později si zahrál svéráznou postavu nevěrného sedláka Šranka, kterého téměř omylem pohřbí zaživa, ve slovensko-maďarské komedii Dáždnik svätého Petra. Paľo Bielik pak obsadil Blaškoviče i do role Surovce v historickém velkofilmu Jánošík.
V šedesátých letech již Blaškovič dostával více zajímavých příležitostí. Coby vedoucí hostince Orlovský, muž se slavnou zápasnickou minulostí, se objevil v kriminálce Vrah zo záhrobia, přísného ředitele školy ztvárnil v komedii Zmluva s diablom. V roce 1968 patřil mezi slovenské herce, které si vybral přední francouzský spisovatel, režisér a scénárista Alain Robbe-Grillet, aby si zahráli v jeho známém válečném dramatu Muž, ktorý luže. Na samém konci dekády ještě měli diváci možnost Blaškoviče zaznamenat v poetickém snímku Slávnosť v botanickej záhrade.
Známá televizní tvář
S nástupem sedmdesátých let se Dušan Blaškovič začal více soustředit na spolupráci s televizí. Za zmínku stojí především jeho účast na legendární sérii Červené víno, kde propůjčil svoji tvář rychtáři Babinskému. V zbojníka Ondra se pro změnu převtělil v oblíbené komedii Pacho, hybský zbojník. Komediální talent ukázal ve filmu Juraje Herze Sladké starosti, kde se předvedl coby poněkud prostoduchý ředitel Baránek, který dá svému synovi k promoci zhotovit dort s oblíbeným koněm Elevátorem a nedobrovolně ochutná specialitu podniku - koňak Debouché, který chamtivý vrchní číšník Balucha míchá z čaje a čistícího prostředku na nádobí.
Dušana Blaškoviče poměrně často obsazovali i čeští filmaři. Lze zmínit kupříkladu válečné drama Zbabělec či v titulu zmiňovanou klasickou detektivku Sázka na třináctku, ve které ztvárnil postavu majora Veřejné bezpečnosti Jana Sitenského. Naposledy si v českém filmu zahrál ředitele ve filmu Pětka s hvězdičkou v roce 1985.
Zahrál si ale i v řadě seriálů. Z těch slovenských lze jmenovat kupříkladu díla Parížski mohykáni nebo Vivat Beňovský, z českých pak Ve znamení Merkura a Dobrodružství kriminalistiky. Výrazná byla rovněž spolupráce Dušana Blaškoviče s rozhlasem a dabingem. Jako výrazně levicově orientovaný člověk a člen komunistické strany byl ovšem také velmi činným na poli politiky. Angažoval se ve svazových, odborářských a organizačních funkcích. V roce 1972 za svoji činnost obdržel titul Zasloužilý umělec.
S diváky se významný slovenský herec Dušan Blaškovič rozloučil v roce 1998 v televizním dramatu Opojenie z premeny. Zemřel po těžké nemoci v noci ze 17. na 18. září 2001 v Bratislavě, krátce po sedmdesátých prvních narozeninách. Zanechal po sobě dceru Ľubu Blaškovičovou, která se stala rovněž herečkou.
Zdroje:
