Článek
Drobná, světlovlasá Francouzka s roztomilou tváří a dokonalou postavou se narodila na statku v Gasinnu poblíž Saint-Tropez dne 14. srpna 1963. Jejím otcem byl Guy Béart, sefardský Žid, básník, skladatel a zpěvák. Matkou se stala Geneviėve Galéa, belgicko-řecká modelka narozená v Londýně. Emmanuelle má z otcovy strany starší sestru, která se dnes zabývá návrhářstvím šperků.
Dítě z početné rodiny
Když byla ještě velmi malá, otec rodinu opustil a matka ji vychovávala na venkově, poblíž Sainte-Maxime. Postupem času do rodiny přibyly ještě další čtyři děti, pocházející ze dvou matčiných nových vztahů. O své místo na slunci tak malá Emmanuelle musela tvrdě bojovat. Není divu, že měla velmi vzpurnou povahu. Škola ji příliš nezajímala. Toužila stát se herečkou. S filmovou kamerou se poprvé setkala již ve svých osmi letech, když se ocitla společně s dalšími dětmi ze svého okolí mezi komparzisty v kriminálním dramatu Běh zajíce polem. Herecká dráha ji ale oslnila až ve chvíli, kdy na plátně kin uviděla přenádhernou Romy Schneider ve filmu Mado. Definitivně se pro herectví rozhodla v sedmnácti letech.
Herečka v roce 1991
V roce 1980 odjela s rodinným přítelem svého otce na dva týdny do kanadského Montrealu. Země ji naprosto uchvátila a rozhodla se zde na čas zůstat. Učila v jedné rodině francouzštinu, sama pokračovala ve studiu, zdokonalovala se v angličtině, složila maturitu z francouzštiny na Collėge internatilonal Marie-de France. Právě tady ji objevil agent shánějící herce pro film Roberta Altmana, z jehož natáčení bohužel nakonec sešlo. Režisér Altman ji ale povzbudil, aby se stala herečkou.
V roce 2001 Emmanuelle o svém směřování k herecké profesi řekla Jaroslavu Sedláčkovi: „Když jsem byla doma, tak jsem ještě herečkou být nechtěla. Toužila jsem se stát cestovatelkou. K herectví jsem přičichla až v kanadském Montrealu, kde jsem se zdokonalovala v angličtině. Dlouho jsem nechtěla být herečkou. Když se tak v paměti vracím zpátky, určité předzvěsti tu ale bezpochyby byly. Ráda jsem měnila svou náladu, podobu, grimasy, písmo, podpis… maminka si s tím dělala starosti, moc se jí to nelíbilo. Ani jedna jsme tehdy netušily, kam tahle ‚náladovost‘ vlastně směřuje. Všechno to byla jen předzvěst toho, že se dokážu ponořit do osobnosti někoho jiného. A jak jsem byla prolhaná! Vyprávěla jsem mamince neskutečné historky, které se mi ale ve skutečnosti vůbec nestaly. Měla jsem velkou představivost a velkou imaginaci. Profese herečky mi umožnila se toho všeho zbavit, respektive si to upravit. Mezi námi - tahle hravá pořád ještě jsem.“
Manon od pramene ji proslavila
V roce 1983, ve věku dvaceti let, se Emmanuelle vrátila do Francie a zapsala na na hodiny herectví v Paříži. Dostala první malé roličky v televizi a ve filmu. Svou krásou učarovala fotografu a režisérovi Davidu Hamiltonovi, který jí nabídl roli ve vizuálně zajímavém, eroticky laděném snímku o ztrátě nevinnosti První touhy. Rok na to se objevila ve filmu Un Amour interdit a získala svoji první nominaci na Césara. Podruhé byla nominována o rok později za svoji účast ve snímku Utajená láska. V necelých jednadvaceti letech již neskončila jen u nominace a cenu opravdu dostala za ztvárnění vesnické dívky Manon, která po deseti letech pomstí smrt svého otce tím, že odvede vody horských pramenů. Filmovou adaptaci románu Marcela Pagnola Manon od pramene režíroval Claude Berri a navazovala na první úspěšnou část Jean od Floretty, která se samozřejmě obešla ještě bez Emmanuelle.
Emmanuelle v roce 1998
Mladá herečka si vzápětí vyzkoušela filmování v Americe. Komedie Date with an Angel ale nebyla úspěšná. Doma ve Francii na ni ovšem čekala snad poslední z typických bláznivých komedií s Pierrem Richardem Nalevo od výtahu. Rolí symbolicky navázala na své typově podobné předchůdkyně – Jane Birkin a Mireille Darc, které v těchto komediích hrávaly úlohy okouzlujících žen. Opačnou polohu si Emmanuelle vyzkoušela v psychologickém dramatu Nezřízené děti. Po boku hereckého barda Roberta Hosseina zde ztvárnila úlohu prostitutky Marie, jež najde po návratu z vězení smysl života na divadle. Rolí si vysloužila další nominaci na Césara. Na stejnou cenu byla navržena i za role ve filmech Nelíbám a Srdce v zimě.
Přišly děti a plastiky
V roce 1992 se stala matkou dcery Nelly, která vzešla z jejího sedmiletého vztahu s o patnáct let starším hercem Danielem Auteuilem, za nějž byla i krátce provdána a s nímž si zahrála i v několika filmech. Naposledy se po jeho boku objevila v polovině devadesátých let. Nicméně již v březnu 1996 přivedla na svět syna Yohanna, jehož otcem byl o sedm let mladší hudebník David Moreau. Pár se nedlouho po narození dítěte rozešel.
Herečka v roce 2000
Emmanuelle již na počátku dekády podstoupila kosmetickou operaci rtů. Výsledkem byla katastrofa. Herečka dnes otevřeně přiznává: „Ve věku dvaceti sedmi let jsem si nechala předělat ústa. Není žádným tajemstvím, že je to selhání.“ Kritici v té době zašli tak daleko, že o ní psali, že nemůže hrát kvůli napjatým svalům okolo úst. Dnes je herečka velkou odpůrkyní plastické chirutgie, nikoho za zákroky ale neodsuzuje.
V průběhu devadesátých let začala Emmanuelle pracovat pod vedením slavných zahraničních režisérů. Brian de Palma ji obsadil do amerického akčního thrilleru Mission: Impossible a Claude Miller do britského dramatu Elephant Juice, který však zapadl. Nejzajímavější role jí ale nadále nabízela domácí francouzská kinematografie. Nezapomenutelná je její úloha modelky Marianne, podle níž dokončí slavný malíř v podání Michela Piccoliho svůj kdysi odložený obraz nahé dívky, ve filmové adaptaci Balzacovy novely Krásná hašteřilka. Film získal nominaci na Zlatou palmu a Emmanuelle opět na Césara. Jako by jí v té době ale film již nestačil a tak se kromě divadla pokusila i o zpěv. Svůj hudební talent předvedla mimo jiné v roli služtičky v muzikálu 8 žen.
Emmanuelle v roce 2004
Na přelomu tisíciletí podlehla Emmanuelle producentovi Vincentu Meyereovi. Jejich svazek bohužel skončil tragicky, Meyerovou sebevraždou v Paříži.
Adoptovala dítě z Afriky
V roce 2000 si zahrála v dramatu Sentimentální osudy a za výkon obdržela svoji prozatím poslední nominaci na Césara. Poté si zahrála v jednom z posledních celovečerních filmů Jacquese Rivetta, romanci Příběh Marie a Juliena. V roce 2005 se stala tváří dánské šperkařské značky Pilgrim a ve stejném roce byla členkou poroty 57. ročníku filmového festivalu v Cannes. O rok později se objevila v jedné z hlavních rolí v americkém thrilleru Zločin a hned v tom následujícím si ji režisér André Téchiné vybral do svého kritiky vyzdvihovaného dramatu Svědci.
Na fotografii z roku 2006
Rok 2008 přinesl do hereččina života tři vzájemně zcela odlišné projekty, zahrála si v komedii Disco, hororu Vinyan a v černé komedii Mé hvězdy a já. Ve stejném roce se provdala za herce Michëla Cohena a společně s ním adoptovala chlapce Surifela, narozeného v roce 2009 v Etiopii. I tento nový svazek však nevydržel a byl rozveden po třech letech.
V roce 2010 Emmanuelle prohlásila, že prioritou je pro ni již především divadlo. V kině se pak stala mnohem vzácnější. Z filmů, které po tomto datu natočila lze jmenovat kupříkladu drama Ztracená v Indii nebo film Noční pasažéři.
Na prvním místě charita
Emmanuelle se díky své matce již od mládí zajímala o charitu. Své popularity mnohokráte využila k tomu, aby podpořila to, co považovala za správné. V roce 1996 tak kupříkladu obhajovala ilegální imigranty v kostele Saint-Bernard de la Chapelle v Paříži, kde strávila několik nocí, než ji zatkla policie, která ji ovšem po několika hodinách opět propustila. Incident vedl k ukončení její tehdejší spolupráce s Diorem. V letech 1996 až 2006 byla velvyslankyní francouzského výboru pro UNICEF. Během tohoto desetiletí vykonala s mezinárodním diplomatickým pasem cesty po celém světě ve prospěch týraných dětí. V roce 2006 vedla kampaň za ilegální imigranty v případě squatterů z Canachu. V roce 2018 podepsala s Juliette Binoche úvodník proti globálnímu oteplování s názvem Největší výzva v dějinách lidstva, který se objevil na titulní straně deníku Le Monde. Dne 4. května 2019 spolupodepsala s dalšími osobnostmi ze světa kultury úvodník Nenecháme se oklamat!, na podporu hnutí Žlutých vest. V dubnu roku 2022 podpořila v prezidentských volbách kandidaturu Jeana-Luca Mélanchona.
Emmanuelle v roce 2022
V roce 2023 prohlásila v dokumentu A Silence So Noisy, že se stala ve věku deseti až čtrnácti let obětí incestu. Identitu útočníka neprozradila. Upřesnila jen, že osoba nebyla její otec, ale že oběma rodičům marně svěřovala své zážitky. Nakonec jí pomohla babička: „Ona je ta, která mi zachránila kůži … Umožnilo mi to vymanit se ze spárů tohoto muže. Byla jsem vytržena z rodinného kruhu a poslána na internátní školu.“ O své zkušenosti dále říká: „Myslím si, že jsem si vytvořila svůj život, ale ‚to‘ nikdy nezmizí, nikdy to nezmizí, nikdy to nenabere svou vlastní cestu. Můžeš běhat, kolik chceš, můžeš tvořit, stát se matkou, odvádět skvělou práci… .“
Dnes sdílí svůj soukromý život s režisérem a kameramanem Frédericem Chaudierem, za něhož se provdala v září roku 2018.
Zdroje:
