Článek
Dobrovolná smrt populárního herce Karla Heřmánka opět oživila debatu o eutanazii či asistované sebevraždě. Vyjádřil se i prezident Petr Pavel, podle kterého by každý svobodný člověk měl mít právo rozhodnout se, jakým způsobem chce ze života odejít, v případě, že se dostane do situace, která už nemá řešení. V České republice ale takovýto způsob ukončení života není legální. Stoupá však podpora veřejnosti. V současnosti je pro ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka na jeho žádost již 73 procent dotázaných. Ještě v roce 2007 to bylo 66 procent.
Měli by ji tedy zákonodárci legalizovat? Příklady ze zahraničí poukazují na to, že to nemusí být dobrý nápad.
Reklama na krásnou smrt
Jednou ze zemí, která eutanazii povolila, je Kanada. Stalo se tak v roce 2016 a navzdory ubezpečení, že zůstane krajní volbou pro pár nevyléčitelně nemocných trpících neskutečnými bolestmi, se stala v podstatě doplňkem sociálního systému a zdravotnictví. Řada lidí si zemřít nepřála, eutanazie pro ně ale byla nejdostupnějším řešením jejich bezvýchodné situace. Za ukázkový příklad bývá uváděna Jennyfer Hatch z reklamy na eutanazii. Reklamu na smrt publikoval na svých webových stránkách kanadský módní řetězec Simons pod názvem „Ten nejkrásnější odchod“. Ve videu oslavoval sebevraždu Jennyfer trpící nevyléčitelným onemocněním pojivové tkáně. Záhy se však ukázalo, že žena zemřít nechtěla, bylo pro ni však jednodušší získat smrtící péči než lékařskou paliativní péči na zmírnění symptomů. Dostala se rovněž do svízelné ekonomické situace a hrozilo jí bezdomovectví.
Stala se doplňkem sociálního systému
Není zdaleka jediná, pro koho je eutanazie prostředkem spíše úniku ze svízelné sociální situace. A jak vyplývá z dalších svědectví, je některými lékaři i úředníky nejen aktivně nabízena, ale i vnucována.
Před kanadským parlamentem tak například vypovídala trojnásobná mistryně v parakanoistice a veteránka kanadské armády Christine Gauthier o svých problémech při jednání s úřady. Přestože pouze požadovala instalaci speciálního výtahu ve svém domě, dostala nabídku eutanazie. Pracovnice společnosti pro záležitosti veteránů z Kanady „VAC“ jí oznámila: „Madam, pokud jste opravdu tak zoufalá, můžeme vám nyní poskytnout lékařskou pomoc v rámci eutanázie.“ Podobná nabídka byla patrně učiněna dalším třem veteránům, kteří se na „VAC“ obrátili s podobnými problémy.
Nebuď sobec, nech se usmrtit!
Neblahou zkušenost má za sebou také Heather Hancock z Alberty. Žena trpí dětskou mozkovou obrnou. Během pobytu v nemocnici, ve chvíli, kdy potřebovala pomoct ve sprše, jí sestra řekla, že by měla zvážit MAiD, tak se národní program lékařské pomoci při umírání nazývá. Když Heather odmítla, sestra jí řekla, že nežije, pouze existuje a je sobecká. Od té chvíle byla různými zdravotníky ženě nabídnuta eutanazie ještě dvakrát.
Další Kanaďanka, Tracy Polewczuk, vystoupila s tím, že trpí podobnými problémy v Quebecu. Má vrozený rozštěp páteře a členové jejího pečovatelského týmu jí nárok na eutanazii předhodili již dvakrát.
Téměř každá velká nemocnice v Kanadě má svůj tým MAiD. Každý z těchto týmů se skládá z několika lékařů a sester, kteří chodí po celé nemocnici a zajišťují, aby program byl nabízen a dostupný lidem, kteří o něj mají zájem. Využití této služby strmě stoupá. V roce 2022 se pro lékařsky asistovanou smrt rozhodlo 13 241 lidí, což byl nárůst o třicet procent ve srovnání s rokem 2021. V loňském roce takto ukončilo svůj život již 15 280 Kanaďanů.
Podivná praxe panuje i jinde
Kanada není jediným státem, kde je eutanazie legální. Dalším státem, který ji praktikuje dokonce již od roku 2002,je Nizozemsko. A i v tomto případě dochází k neustálému nárůstu této praxe. Za dvacet let, co se tam eutanazie provádí, se hranice posunula od těžce nemocných lidí až k asistovaným sebevraždám lidí, kteří nemohou najít smysl života. Přípustným argumentem může být i vysoký věk nebo pocit osamění. Ze statistických dat vyplývá, že v této zemi v roce 2022 ukončilo svůj život eutanazií 8720 lidí, což je o 14 procent více než v předchozím roce. Také tady dochází k případům, které jsou přinejmenším diskutabilní. Na jaře tohoto roku byla eutanazie kupříkladu povolena mladé a fyzicky zdravé Zoraye ter Beek, která trpěla těžkými depresemi a hraniční poruchou osobnosti. Pro smrt s lékařskou asistencí se rozhodla ve chvíli, kdy jí psychiatr řekl: „Už pro vás nemůžeme nic udělat. Váš stav už se nikdy nezlepší.“ Řada odborníků se nad tímto rozhodnutím pozastavovala, eutanazie byla přesto vykonána.
V České republice si v současné době mohou pacienti předem určit, za jakých okolností si přejí být léčeni a kdy by už naopak měli být odpojeni od přístrojů. Existuje řada způsobů, jak v rámci paliativní péče zajistit důstojné a bezbolestné dožití. Na povolení eutanazie tak momentálně nepanuje shoda. Pakliže se ale v budoucnu povolí, nemůže nastat stejný vývoj jako ve výše zmíněných státech?
Zdroje:
