Článek
Diváci si ji dodnes pamatují jako vtipnou, ráznou a vdavekchtivou Věrku z nestárnoucí komedie Juraje Herze Holky z porcelánu. Eva toho stačila za svůj život natočit ale více.
Talent a píle ji dovedly k cíli
Narodila se 20. října 1952 v Praze a po herectví prý zatoužila již jako malá holčička. Cílevědomě se na vysněnou dráhu připravovala v různých dramatických kroužcích a kurzech, především jí však nechyběl talent. Když nastal ten správný čas, na pražskou DAMU se dostala bez problémů. Po absolutoriu zamířila do Hradce Králové, kde získala v tamějším Divadle Vítězného února, dnešním Klicperově divadle, svoje první a zároveň i poslední angažmá. Stala se představitelkou duchaplných, rozjívených, svižných a krásných děvčat plných lásky a života. Jejího umění si ovšem neužívali jen hradečtí diváci, velmi brzy jej mohli poznat i návštěvníci kin.
Do českého filmu vstoupila Eva Čeřovská ještě coby studentka DAMU. Bohužel její první role se nedochovala. V povídce Pytagorejci představovala nevěstu. Pytagorejci měli být zařazeni do povídkového snímku Maturita za školou. Během závěrečného schvalování byli ale komisí shledáni jako příliš dlouzí, a navíc svým velmi groteskním pojetím ani nepasovali k dalším třem povídkám. Měli tedy být zařazeni do plánovaného filmu Profesoři za školou, ale ani k tomu nakonec nedošlo. Uvedeni nebyli ani samostatně a dnes je tento filmový materiál považován za ztracený. Na stříbrném plátně tak Eva Čeřovská nakonec debutovala až v dětském středometrážním snímku Adam a Otka v roce 1973. Čekala tu na ni ale jen malá a bezvýznamná role prodavačky.
Velká a nezapomenutelná role
Zlom v její kariéře nastal ale již hned v následujícím roce. Zahrála si Boženu v psychologickém příběhu režiséra Jaromíra Borka Kvočny a král, natočeném na motivy úspěšného románu Karla Štorkána, kadeřnici Ivanku v příběhu z jednoho Ženského domova ve staropražské ulici V každém pokoji žena a neteř Marie Zápotocké v dramatu Dvacátý devátý. Především se ale převtělila ve Věru, zaměstnankyni skladu porcelánu a budoucí novomanželku, v nesmrtelné komedii Juraje Herze Holky z porcelánu. Jejího ženicha, chlapáckého řidiče náklaďáku Stáňu, ztvárnil Jiří Krampol a říkalo se, že to mezi nimi nejiskřilo jen před kamerou.
Dalšími zaměstnankyněmi skladu byly nová síla Maruška v podání Lenky Kořínkové, nafoukaná Slovenka Helena s tváří Marty Rašlové, střelená Dana, perfektně sehraná Dagmar Veškrnovou, svobodná matka Jířa představovaná Jelenou Juklovou, důchodkyně Janinka ztvárněná Marií Rosůlkovou a vedoucí skladu Světla Janíková, jíž si zahrála Míla Myslíková. Komedie měla u diváků neuvěřitelný úspěch a milována je dodnes.
Nečekaný konec
Eva Čeřovská nabytou slávu nestačila zúročit. Zahrála si již jen ve dvou snímcích, protože měla kvůli mimopražskému angažmá na filmové role málo času. A čas se jí krátil i na této zemi. Poprvé se připomněla coby stavařka Ivana v psychologickém snímku Štěpána Skalského Hřiště a naposledy jako Maruška v povídce Silvestr 1948 z dramatického povídkového filmu Boty plné vody. Pak se její osud krutě naplnil. Stalo se tak na jedné z nechvalně proslulých hradeckých křižovatek, která dnes již naštěstí neexistuje. Eva jela ve voze se svým přítelem, divadelním režisérem a kolegou Janem Zajícem, který patrně nedal přednost nákladnímu autu a došlo ke srážce. „Tehdy ještě nebylo povinné užívat bezpečnostní pásy a ani netuším, jestli je auto mělo. Přítel vyletěl z auta a byl na místě mrtvý, Evička byla v bezvědomí a těžce zraněná. Nikdy se už neprobrala a po třech měsících kómatu zemřela pár měsíců po svých třiadvacátých narozeninách. Její urna je uložena na Olšanských hřbitovech. Nikdy na ni nezapomenu,“ zavzpomínala na herečku její kamarádka v jednom z rozhovorů.
Nehodu tehdy nepřežil ani řidič automobilu, kterého při brždění rozdrtil neukotvený náklad. Eva zemřela 18. srpna, některé prameny uvádějí fakt, že skonala už o šest dní dříve, tedy 12. srpna 1976 v Hradci Králové. Na závěr ještě třeba vysvětlit, že jméno Čeřovská není náhoda. Zpěvačka Judita Čeřovská byla Evinou tetou.
Zdroje:
