Článek
Holky z porcelánu, nezapomenutelná komedie plná nezapomenutelných mladých hereček. Zatímco pro Dagmar Havlovou, tehdy ještě Veškrnovou, znamenal film počátek hvězdné kariéry, na některé její kolegyně se již pozapomnělo. To je bohužel i případ krásné Evy Čeřovské. Za jejím zmizením z pláten kin ale nestál nezájem režisérů nebo nedostatečný talent, nýbrž tragický osud. Zemřela dřív, než se stačila plně prosadit.
První film se zratil
Představitelka temperamentní a hlavně vdavekchtivé Věry se narodila dne 20. října 1952 v Praze a herečkou se chtěla stát již od dětství. Za svým snem si cílevědomě šla. Navštěvovala dramatické kroužky a posléze se přihlásila na DAMU. Talent jí nechyběl a bez problému se na vysněnou školu dostala. Po absolutoriu v roce 1975 získala angažmá v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, dnešním Klicperově divadle. Sehrála tu spoustu krásných rolí. Její mládí a půvab ji předurčovaly k ztvárňování různých krásných a duchaplných dívek plných života.
Jelikož byla opravdu mimořádně hezká a zároveň i nadaná herečka, film si ji našel ještě v době studií. Debut před kamerou si odbyla v roce 1973 v povídkovém filmu Maturita za školou. V povídce Pytagorejci na ni připadla jedna z hlavních rolí. Měla ale mimořádnou smůlu. Povídka byla během schvalování shledána jako příliš dlouhá a navíc vybočující z řady a měla se proto stát součástí až následujícího filmu Profesoři za školou. Nakonec ji do distribuce vůbec nezařadili a dnes je považována za ztracenou. Evu to ale příliš mrzet nemuselo. Ještě v témže roce se objevila coby prodavačka ve filmu pro děti Adam a Otka.
S Krampolem jim to sedlo
V následujícím roce šla již z role do role. Zahrála si Boženu v psychologickém snímku Kvočny a král, kadeřnici Ivanku v dramatu o osudech obyvatelek Ženských domovů s názvem v Každém pokoji žena a neteř Marie Zápotocké v dobově poplatném historickém snímku Dvacátý devátý. Především se ale stala Věrkou, zaměstnankyní skladu porcelánu a nastávající novomanželkou v komedii Holky z porcelánu. Jejího chlapáckého ženicha, řidiče nákladního vozu Stáňu, ztvárnil Jiří Krampol. Říká se, že mezi mladými herci to jiskřilo i mimo filmové záběry.
Zdálo by se, že se Evě otevřela úžasná budoucnost. Nebylo tomu tak. Vzhledem ke svému mimopražskému angažmá po dokončení školy již na filmování tolik času neměla, především jí ale nezbývalo mnoho času na tomto světě. Na plátnech kin se tak objevila již jen dvakrát. Stala se stavařkou Ivanou v psychologickém snímku Hřiště a Maruškou v povídce Silvestr 1948 v dramatickém povídkovém filmu Boty plné vody. Dvě menší příležitosti jí nabídla také televize.
Dlouhá cesta ke smrti
Pak se bohužel její osud naplnil na jedné nechvalně proslulé, dnes již naštěstí neexistující hradecké křižovatce. Eva jela v automobilu se svým divadelním kolegou Janem Zajícem, který řídil. Podle očitých svědků nedal na křižovatce přednost nákladnímu vozu. Za tuto chybu zaplatil cenu nejvyšší, po nárazu proletěl předním sklem a zemřel na místě. Druhým mrtvým byl řidič nákladního automobilu. Ve snaze zabránit střetu prudce zabrzdil a rozdrtil jej neupevněný náklad obráběcích strojů. Eva skončila v bezvědomí. Převezli ji do nemocnice, veškerá snaha ji zachránit se bohužel ukázala být marná. Z kómatu se již neprobrala a zemřela po necelých třech měsících od nehody dne 18. srpna 1976, pouhé dva měsíce před svými čtyřiadvacátými narozeninami. Některé prameny uvádějí, že zemřela již o týden dříve. Ať již to bylo jakkoliv, česká kinematografie přišla o mimořádně talentovanou a také velice půvabnou herečku. Dnes Eva Čeřovská sní svůj věčný sen na Olšanských hřbitovech v Praze.
Zajímavou shodou okolností je, že autonehodu prodělala i její teta, slavná šansoniérka Judita Čeřovská. V roce 1959 seděla v automobilu, který řídil zpěvák Josef Zíma. Toho díky únavě přemohl mikrospánek. Judita přišla o ledvinu, měla rozdrcenou pánev, hrozila jí amputace. Přežila doslova zázrakem.
Zdroje:
