Článek
Krásná a elegantní dívka s hustou hřívou plavých vlasů a milým úsměvem přišla na svět dne 14. dubna 1914 v Přestavlkách u Benešova.
Krásná manekýnka od Podolské uchvátila Lamače
Svou kariéru odstartovala jako manekýnka, předváděla pro známé módní salony, především pro salon Hany Podolské. Její tvář byla záhy známá ze stránek všech dobových módních časopisů. Na jedné z přehlídek ji v roce 1938 spatřil filmový režisér Karel Lamač. Právě chystal film Ducháček to zařídí, a tak půvabné manekýnce svěřil malou roli Helenky, dcery barona Kurta Bertranda v podání Jaroslava Marvana. V titulcích byla již uvedena jako Jiřina Šternová, krátce předtím se totiž vdala. Byť ve filmu pronesla pouhých několik vět, filmařům se již zapsala hluboko do paměti. Ještě v témže roce se o ni doslova poprali. Objevila se coby blondýnka dávající almužnu v Cikánově komedii Svět, kde se žebrá, manekýnka v módním závodě Rafaela Klučiny ve Slavínského komedii Slečna matinka, Vlasta Douchová ve Špelinově melodramatu Umlčené rty, Máňa Vyskočilová v komedii téhož autora Manželka něco tuší a konečně jako neteř Věra v Ideálu Septimy režiséra Václava Kubáska.
Rok 1939 byl podobně plodný. Filmy se v té době točily jako na běžícím pásu. Diváci tak svoji novou nádhernou hvězdu mohli spatřit jako Máňu Dostálovou v Kubáskově filmu Ženy u benzinu, modistku Vondrákovou v Bromově Tulákovi Macounovi, květinářku Teklu Jedličkovou v Pištěkově komedii Děvče z předměstí anebo Všecko přijde najevo, Phoebe Tudorovou v Bromově Bílé jachtě ve Splitu, především ale v roli Elišky Záhorské v nesmrtelné komedii Eva tropí hlouposti. Byť v tomto filmu excelovala především Nataša Gollová v titulní úloze Evy Norové, Jiřinina Eliška coby láska Michala Nora v podání Oldřicha Nového měla na plátně velký prostor. Pro krásnou Jiřinu se jednalo o životní roli, bohužel zároveň i jednu z posledních.
Kvůli Němcům filmování zanechala
Žila v okupované zemi a nechtěla se stát nástrojem německé propagandy. Rozhodla se proto filmovou kariéru ukončit a věnovat se divadlu. Žádné herecké školy ale neměla, proto nejdříve absolvovala přípravné kurzy. Školila se u heroiny Národního divadla Jarmily Kronbauerové a chorvatského herce a režiséra Zvonimira Rogoze. Teprve pak nastoupila do angažmá v Novém divadle Oldřicha Nového.
V roce 1942 se režisérem Martinem Fričem nechala přesvědčit k malé roli neodbytné a dotěrné agentky prodejny automobilů, která donutí nového milionáře Valentina Plavce v podání Oldřicha Nového ke koupi automobilu v komedii Valentin Dobrotivý. Tímto snímkem se se světem kinematografie nadobro rozloučila. Pomalu ke konci se ale chýlila i její divadelní kariéra. U Nového setrvala do roku 1944 a pak ještě krátce působila v Moderním divadle a Divadle Anduly Sedláčkové. Mezitím se jí ale rozpadlo manželství a našla novou lásku. Stal se jí hoteliér Jaroslav Brandejs, jehož rodina vlastnila známé pražské hotely Esplanade a Paříž. Jiřina jej ještě před koncem války stačila pojmout za manžela. Porodila mu dvě dcery, vzdala se herecké kariéry a začala se plně věnovat rodině a také pohostinství. Rodinná idylka bohužel netrvala dlouho, neboť přišel rok 1948 a s ním i znárodnění, které se samozřejmě nevyhnulo ani rodině Brandejsově. Přišla téměř o všechen majetek. Jiřina se před kameru nevrátila, pracovala nadále v pohostinství, ale již jen jako pouhý zaměstnanec. Tak tomu bylo až do jejího odchodu do důchodu. Dožila v klidu a zapomnění. Zemřela dne 12. dubna 2002 v Kamenici u Prahy pouhé dva dny před svými osmdesátými osmými narozeninami. Pro filmové fanoušky zůstává navěky mladou a krásnou hvězdou prvorepublikového filmu.
Zdroje:
