Článek
Eva přišla na svět dne 25. května 1935 v Bratislavě a v tomto městě na Dunaji rovněž vyrůstala. V době gymnaziálních studií začala hrát ve studentských divadelních souborech a tyto zkušenosti ji přiměly ke studiu herectví na VŠMU.
Okatá kráska
Na škole vynikala nejenom talentem, ale také mimořádnou krásou. Spolužáci jí přezdívali Dívka s krásnýma očima. „Každému učarovala krásou. Její velké upřímné oči blýskaly hravými světýlky zorniček. Vždy upravená, voňavá, stejně připravená ze srdce se zasmát, jak věcně řešit jakýkoli problém,“ vzpomínal Juraj Svoboda, který ve stejné době na VŠMU studoval režii. Eva fakultu dokončila v roce 1957 a odešla z Bratislavy do svého prvního angažmá ve Státním divadle v Košicích. Ještě v témže roce se stačila poprvé postavit před kameru. Menší role jí byla svěřena v historickém snímku Posledná bosorka. V Košicích se seznámila s uměleckým šéfem divadla, režisérem Jozefem Palkem, kterého pojala za manžela.
Na východě Slovenska setrvala pouhé dvě sezóny a vrátila se zpět do rodného města. Stala se posilou Slovenského národního divadla, kterému již zůstala věrná až do konce své pozemské pouti. Výjimku tvořila pouze sezóna 1964 až 1965, kdy následovala manžela do Státního divadla v Ostravě. V Bratislavě si tehdy vzala neplacené volno.
Na jevišti se její doménou staly postavy dramatické a tragické, role naivek jí nesedly. V komediích se objevila výjimečně. Vynikala civilním a realistickým projevem a promyšlenou prací s hlasem. Psalo se o ní, že hraje celým tělem, každým gestem, pohybem ruky a výrazem očí. „Toužila jsem rychle dozrávat, stárnout, protože jsem věřila, že stárnutí bude znamenat cestu za charakterem, za silnou dramatickou postavou,“ tvrdila, když jí bylo třicet.
Krásná Marta z válečného dramatu
Talentované herečky si samozřejmě nadále všímali i filmaři. V roce 1959 si zahrála s řadou českých herců v dramatu z prostředí stavařů Skaly a ľudia. Opět obklopena českými herci se objevila ve filmu Vždy možno začiať z roku 1961. Výrazná role na ni čekala o dva roky později v českém filmu Smrt si říká Engelchen, natočeném na motivy stejnojmenného románu Ladislava Mňačka. Pod režijní taktovkou Jána Kadára a Elmara Klose zde ztvárnila postavu nešťastné Židovky Marty. Obdržela za ni Cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu v americkém Los Alamos.„Film Smrt si říká Engelchen, kde jsem vytvořila úlohu partyzánky Marty, má u mne dosud dozvuky. Denně mi chodí pět až šest dopisů ze zahraničí. V nich mi o filmu píší filmoví diváci. Velmi pěkně jej hodnotí a prosí, abych jim napsala, poslala fotografii, navštívila je. A věřte, mnohé dopisy jsou velmi dojemné. Ať už je píší hluchoněmí manželé z Polska anebo námořník ze SSSR, student z Maďarska, psychiatr z Rumunska a jiní,“ přibližovala nabytou popularitu v roce 1964.
Z dalších Eviných rolí lze jmenovat menší úlohu dívky Erny v rovněž válečném snímku Námestie svätej Alžbety z roku 1965. Ve stejném roce si ještě stačila zahrát větší roli paní Fojtíkové v krimifilmu Smrť prichádza v daždi. Poté se soustředila na divadlo a spolupráci s televizí. K filmování se vrátila až po několika letech, a sice v roce 1971, když přijala roli v dnes již pozapomenuté komedii Páni sa zabávajú.
Nešťastné prokletí
Nad talentovanou kráskou se však neustále vznášel stín smrti. Trpěla vrozenou vadou srdce a jelikož pocházela z lékařské rodiny, moc dobře si uvědomovala, co to pro ni znamená. „Vím, že nebudu dlouho na světě, život však chci opravdu žít a vychutnávat do té doby, dokud mi bude darem,“ říkala svému okolí. Kromě herectví ráda luštila křížovky, četla detektivky a navzdory radám lékařů hodně kouřila, nestranila se slunce, ani fyzické námahy.
Necelé dva týdny před smrtí se v kavárně setkala s hercem Ivanem Rajniakem, svým dávným přítelem ze studentských dob. S úsměvem vzpomínala na školu i společné televizní začátky. Po celou dobu si však ani na okamžik nesňala z očí tmavé sluneční brýle. Patrně se snažila zakrýt přílišnou únavu. Dne 17. června 1973 naposledy stála, aniž by to ona i kdokoliv jiný tušil, na jevišti bratislavské Nové scény. Devět dní na to, dne 26. června 1973, zemřela ve věku pouhých třiceti osmi let. Nezradilo ji ale nakonec nemocné srdce, zabilo ji krvácení do mozku způsobené prasklou cévní výdutí.
Zdroje:
