Článek
Nejznámější Svojtkovou rolí již navěky zůstane princ v Kachyňově zpracování pohádky od dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena, Malá mořská víla. Ve své době se jednalo o průlomové dílo, více dramatické než pohádkové, navíc vizuálně velmi podmanivé. V době natáčení bylo Svojtkovi třicet let. Spoustu toho měl za sebou, před sebou již málo. To v tu chvíli ale ještě nikdo nemohl tušit.
Talent nezdědil po rodičích
Petr Svojtka přišel na svět dne 25. září 1946 v Praze. Pocházel z rodiny, která s uměním neměla pranic společného. Otec pracoval jako sazeč a typograf v tiskárně a matka byla úřednice. Petrovým dětským působištěm byla oblast Folimanky a malebný Vyšehrad. Umělecký talent se u něj začal projevovat již na základní škole. Navštěvoval divadelní soubor v Ústředním Domě pionýrů a mládeže Julia Fučíka v pražských Havlíčkových sadech, kde absolvoval základy divadelního hraní a recitace. Během studia na střední škole se stal členem divadla poezie a zdokonaloval se v intonaci. Když mu bylo patnáct let, rodiče se rozvedli, otec odešel z domova a on zůstal jen s matkou, ke které velmi přilnul. Již v roce 1964 si poprvé vyzkoušel práci před kamerou. Zahrál si v lyrické povídce ve filmu Místo v houfu. Ve stejném roce odmaturoval a jeho kroky zamířily na DAMU. Patřil k silnému ročníku, plnému budoucích hvězd. Jeho spolužáky byli například Jiří Ornest, Daniela Kolářová, Ladislav Potměšil, Hana Maciuchová, Ladislav Mrkvička či Monika Švábová.
Svojtka se již během studií projevoval velmi impulzivně, rád riskoval a měl ztřeštěné nápady. Byl ochoten splnit jakoukoliv sázku a rád provokoval okolí lehkomyslnou ukázkou různých krkolomných kousků. Vyskakoval za jízdy z tramvaje, lezl po úzkém zábradlí mostu a podobně. Jiří Ornest, s nímž se velmi spřátelil, o něm později říkal, že měl diagnostikovaný snížený pud sebezáchovy. Údajně se tehdy dokonce pokusil o sebevraždu a podřezal si žíly. Vysloužil si tak přezdívku Bláznivý Petříček, podle stejnojmenného filmu s Jeanem-Paulem Belmondem v hlavní roli.
Osudný rok 68
V posledním ročníku divadelní akademie se sblížil se spolužačkou Monikou Švábovou. Do jeho života, stejně jako i do života všech obyvatel Československa, ale právě tehdy zasáhla sovětská okupace. Petr ji intenzivně prožíval. Chtěl odejít do emigrace, Monika s tím ale nesouhlasila. Nakonec tedy zůstal a roznášel alespoň aktivně letáky, které vyzývaly cizí vojáky k odchodu. Dokonce byl zatčen ruskou armádou.
První angažmá Petr získal v Divadle Jiřího Wolkera, které bylo v té době dramaturgicky zaměřené především na tvorbu pro děti a mládež. Jeho psychiku ale velmi zasáhl rozchod s Monikou, iniciovaný z její strany. Nějaký čas dokonce pobýval na psychiatrii. Po nějakém čase se vztah obnovil a oba mladí lidé v roce 1969 vycestovali na kratší pobyt do Velké Británie, chtěli si vydělat peníze a naučit se jazyk. Petr myl nádobí v jedné londýnské restauraci. Po návratu domů se ale s Monikou definitivně rozešel.
Více se uzavřel do sebe, přesto se mu podařilo ztvárnit na divadle i ve filmu řadu skvělých rolí. U Wolkerů zazářil v postavě Romea v Shakespearově tragédii. Mírným problémem byla jeho vrozená silná krátkozrakost, která mu na jevišti působila trochu potíže, kupříkladu při šermířských soubojích se kolegové obávali o své zdraví v případě klání s Petrem.
Nebyl ideálním partnerem
V Divadle Jiřího Wolkera se seznámil s kolegyní Kateřinou Macháčkovou a záhy se s ní oženil. Narodil se jim syn Petr. Svojtka plnil roli otce vzorně. Štěstí ale narušila smrt jeho matky, na niž byl velmi fixován, nikdy se s tím nedokázal vyrovnat. Zkrachovalo i jeho manželství. Rád pil, vytvářel nestandardní situace, což bylo pro jeho partnerky nepřijatelné. „Byl to můj první a dá se říci, že i osudový muž. I když nám to tenkrát nevyšlo, ničeho nelituji. Navíc mám díky němu velkou rodinu. On měl tři děti, které jsou dnes dospělé, scházejí se a my se s nimi i jejich dětmi stýkáme a kamarádíme,“ prozradila Kateřina Macháčková v jednom z rozhovorů.
Pro všechny, kteří Petra Svojtku znali, se stalo obrovským překvapením, že v divadle zakládal SSM a krátce poté vstoupil rovnou do KSČ. „Tehdy nám řekli, že bychom měli založit SSM. Sešli jsme s Ivanem Vyskočilem a Petrem a domluvili se, že to nemůžeme udělat. Tři dny poté jsem se dozvěděla, že už SSM v divadle je a Petr byl jedním ze zakládajících členů,“ přiblížila po letech tehdejší situaci herečka Táňa Fischerová. Proč Svojtka náhle popřel vše, čemu do té doby věřil, zda rezignoval či morálně selhal a pragmaticky se rozhodl dělat kariéru, věděl asi jen on sám. Své kolegyni Radce Malé tehdy řekl, že už mu je to jedno, že nebude dělat hrdinu.
Měl dvě tváře
Změna postoje přinesla ovoce. Petr Svojtka, který doposud v Národním divadle pouze hostoval, obratem obdržel nabídku na stálé angažmá. Přijal ji. Neměl to ale lehké, cejchu kádrové rezervy se jen tak nezbavil. Jeho vřelé vztahy s Jiřinou Švorcovou navíc nešlo přehlédnout. Nakonec se dokonce stal předsedou ZO KSČ v činohře. Jeho tehdejší kolega Oldřich Vlček ale vzpomínal, že dost dobře nechápe, proč ho nikdy ze strany nevyloučili. „Nevím, jak se tam choval, ale kdyby se choval tak jako mezi kolegy, tak mu to nikdy nemohlo projít,“ řekl. To, že byl Petr člověkem dvou tváří, tvrdili všichni. Jako herec ovšem obstál a všichni museli uznat, že členství v souboru první scény je zasloužené.
V druhé polovině sedmdesátých let vstoupila do Petrova života nová žena. Jeho velkou láskou se stala další krásná herečka, a sice Jana Janěková. Z tohoto vztahu vzešla dcera Jana, která ale po řadu let vůbec netušila, kdo byl jejím skutečným otcem. Po rozchodu s Janěkovou se Petr sblížil s Janou Boškovou, pojal ji za manželku a stačil ještě přivítat na světě syna Jana. Jeho druhé manželství neskončilo rozchodem, ale velkou tragédií. V noci 9. května 1982 vstoupil Petr na zastávce Botanická zahrada, v ulici Na Slupi, mezi vozy jedné tramvajové soupravy, a když se tramvaj rozjela, byl na místě usmrcen. Tramvaj jej rozdrtila, a to až do té míry, že tělo museli policisté identifikovat na základě dokladů. Nebylo totiž absolutně k rozpoznání. Když se o celé věci dozvěděl řidič tramvaje, omdlel. To, že někoho přejel, vůbec netušil.
Nikdo netuší, co se oné noci stalo
Dodnes není jasné, zda byla smrt Petra Svojtky dílem nešťastné náhody, nebo se jednalo o sebevraždu. Ví se pouze to, že se vracel z divadelního baru v Národním divadle. Co se dělo dál, je zahaleno rouškou tajemství. Podle jedné z možných verzí se alkoholem posilněný Petr rozhodl cestu domů absolvovat adrenalinovou jízdou na spřáhlech mezi spojenými vozy tramvajových souprav, neudržel balanc, spadl a tramvaj ho usmýkala. Druhá verze tvrdí, že spáchal sebevraždu. Krátce před nešťastnou nehodou totiž přišel o vytouženou roli Hamleta a nesl to prý velmi těžce. Jeho někdejší kamarád Jiří Krampol se ale nepřikláněl ani k jedné z těchto teorií. Byl přesvědčen, že se jednalo o nešťastnou náhodu, které Petr Svojtka v žádném případě nevyšel vstříc svým nezodpovědným chováním. „Pořád se píše o tom, že byl opilej, machroval, nastoupil na spojovací oj tramvaje, z ní spadl a tramvaj ho přejela… To je prostě blbost! Jediný problém byl v tom, že on chudák strašně špatně viděl. To byl ten důvod, že nastoupil tam, kam neměl. A to ho bohužel stálo život. Byla to nešťastná náhoda. On to byl bezvadnej kluk, je ho strašná škoda,“ sdělil Krampol v minulosti novinářům.
Petru Svojtkovi bylo v době jeho nečekaného skonu pouhých třicet pět let. Zanechal za sebou mladou vdovu s dítětem, ale také celou řadu filmových a televizních rolí. Diváci jej znali kromě již výše zmíněných děl také kupříkladu z filmů Nevěsta, Ta chvíle, ten okamžik a Hodinářova svatební cesta Korálovým mořem nebo ze seriálů Nejmladší z rodu Hamrů, Žena za pultem, Okres na severu.
Zdroje:
