Článek
Na svět přišla dne 6. března 1888 v Praze jako poslední ze tří dětí Jaroslava Vrchlického a jeho ženy Ludmily, dcery Sofie Podlipské. V rodném listě měla uvedeno jméno Eva Frídová, neboť básník Vrchlický se vlastním jménem jmenoval Emil Frída. Eva později, když již byla známou osobností, přijala za svůj jeho pseudonym. Ve skutečnosti ale není jisté, že byl jejím otcem opravdu Jaroslav Vrchlický. Ludmila v osmdesátých letech devatenáctého století udržovala osmiletý milostný poměr s hercem Jakubem Seifertem a otcem dvou z jejích tří dětí měl být právě on. Vrchlický ale obě děti přijal za své.
Talentovaná dívka z talentované rodiny
Ať již to bylo jakkoliv, Eva vyrůstala ve velmi podnětném uměleckém prostředí. Kromě Jaroslava na ni měla vliv i babička Sofie Podlipská a prateta Karolina Světlá. Od dětství se tak zajímala o řadu disciplín. Bavilo ji psát, skládat verše, malovat i hrát divadlo. Když v roce 1907 dokončila vyšší dívčí školu, herectví u ní definitivně zvítězilo nad zájmem o výtvarné umění. Herecky se školila u Eduarda Vojana, Marie Hübnerové a Ludmily Danzerové a v roce 1908 nastoupila do svého prvního angažmá v divadle Uranie. Po dvou letech její kroky zamířily do Národního divadla v Brně. Rok 1910 byl pro Evu významný i z jiného důvodu. Poprvé se vdala. Jejím vyvoleným se stal překladatel Jaromír Nevole, publikující pod jménem Jarka Nevole. Manželé spolu žili na Starém Městě, v ulici Elišky Krásnohorské. Dne 9. června 1911 Eva porodila dceru a pojmenovala ji po sobě. V té době již byla členkou Národního divadla v Praze a velmi se jí tu dařilo. Do vzniku republiky stačila odehrát více než padesát rolí, převážně těch hlavních. S manželstvím již to tak slavné nebylo, a právě v roce 1918 skončilo rozvodem.
Eva Vrchlická v roce 1910
V roce 1919 Evu objevil film. Poprvé si práci před kamerou mohla vyzkoušet v dramatu Yorickova lebka, vyprávějícím o slavném herci, který si při studiu role Hamleta vsugeruje, že Yorickova lebka patří jeho někdejšímu příteli a soku v lásce a z rozrušení onemocní. Evě byla svěřena role Evy Relské. Jak již to u filmů z němé éry často bývá, ani tento se do dnešních dnů nedochoval.
Ještě v témže roce se Eva objevila i v krátkometrážním snímku Stavitel chrámu, filmové adaptaci pověsti o architektovi, který se zaprodal samotnému ďáblu, aby mohl dokončit své dílo. Eva zde ztvárnila kameníkovu dceru Alenu a není bez zajímavosti, že v hlavní roli císaře Karla IV. se představil již zmiňovaný Jakub Seifert, který měl být jejím biologickým otcem.
Dlouhé čekání na filmovou roli
Slibně vypadající filmová kariéra ustala stejně rychle, jako započala. Na další film si Eva musela osmnáct let počkat. V osobním životě se na ni ale opět usmálo štěstí a v roce 1920 pojala za manžela hoteliéra Edmunda Zavřela. Na divadle se jí stále dařilo, často hrála dívky o mnoho mladší, než byla ona sama. Spolupracovala se slavným režisérem Karlem Hugo Hilarem a ocitla se na vrcholu své kariéry. Úspěch neslavila ale jen na divadelních prknech, vyšly jí také první knihy. Konec dekády ovšem završila druhým rozvodem. V roce 1934 vstoupila do manželských vod potřetí. Tentokráte její volba padla na o šestnáct let mladšího shakespearovského překladatele Erika Adolfa Saudka. V roce 1937 se vrátila na stříbrné plátno a zahrála si Maternovou v melodramatu Žena pod křížem. Ve stejném roce si vyzkoušela i spolupráci na scénáři, který spolu s Bohumírem Poláchem a Františkem Kožíkem zpracovala na základě románu své pratety Karoliny Světlé Kříž u potoka. Divadlo jí ale již tolik příležitostí nedávalo, právě naopak. Velké obtíže na ni ale čekaly teprve za protektorátu. Erik byl židovského původu, což bylo příčinou Eviny nucené herecké přestávky v letech 1942 až 1945.
Herečka v roce 1927
Těsně před odchodem z Národního si zahrála ještě ženu bankéře Berky a matku Mařenky v podání Nataši Gollové v melodramatu Rukavička. Do konce okupace pak již nic nenatočila a nevydala ani žádnou knihu.
Autorkou známé knihy
Po osvobození se vrátila do divadla a začala se politicky angažovat. V roce 1946 podepsala prokomunistické Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Později podepsala prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu politického převratu. S Ivanem Olbrachtem zdramatizovala jeho román Anna proletářka. Překládala z ruštiny i němčiny a napsala také svoji nejlepší knihu, převyprávění příběhů Wiliama Shakespeara Z oříšku královny Mab. K filmu se vrátila již jen jednou. V roce 1949 si zahrála zlou kořenářku ve filmu Divá Bára. Kinematografie bohužel její talent zúročit nedokázala.
Eva Vrchlická
V roce 1952 dospělo do konce i její třetí a zároveň i poslední manželství. O rok později obdržela titul zasloužilá umělkyně. V roce 1959 odehrála své poslední představení, roli stařenky v Maryše. Počátkem šedesátých let stále ještě veřejně vystupovala, přednášela verše. Zemřela v požehnaném věku osmdesáti jedna let dne 18. července 1969. Všechny své bývalé manžely přežila.
Zdroje:
