Článek
Rusovlasý Tomáš Vacek se narodil dne 16. června 1962 v Praze do umělecky zaměřené rodiny. Jeho otec Miloš Vacek byl významným skladatelem filmové hudby. Když bylo Tomášovi čtrnáct let, zaujal režiséra Jaromila Jireše, který mu dal příležitost v koprodukčním filmu Ostrov stříbrných volavek. Vacek zde ztvárnil postavu poslíčka Williho, kamaráda hlavního hrdiny Heinricha. Snímek se odehrává v severoněmeckém městečku na samém konci první světové války a vypravuje příběh trojice německých chlapců, kteří pomalu a jistě zapomínají na militaristickou výchovu a zjišťují, že existují i jiné životní hodnoty.
Stal se z něj žádaný dětský herec
Vacek svým debutem okamžitě zaujal diváky i kritiky. Svět kinematografie mu otevřel svoji náruč a režiséři mu nabízeli jednu roli za druhou. K vidění byl například ve filmech Od zítřka nečaruji nebo Lásky mezi kapkami deště. Řadu příležitostí mu poskytla i televize. Objevil se v dramatu Ludvíka Ráži Chvíle pro píseň trubky nebo v seriálu Bambinot. Zkušenost měl i se zahraniční produkcí. Již v roce 1979 si zahrál v západoněmeckém seriálu s válečnou tématikou Die Magermilchbander. Před časem vzpomínal, že německá filmová společnost u nás tehdy natáčela proto, že v Německu by na podobný počin potřebovala tři roky. Zatímco v Československu počet natáčecích hodin nikdo neřešil, v Německu by dítě dvanáct hodin denně na place být nesmělo.
O tři roky později se Tomáš objevil ještě v jedné z epizod u nás nikdy neuvedeného koprodukčního sci-fi seriálu s Tomášem Holým Připoutejte se, letíme nad Atlantidou.
Nezapomenutelný je ale především ze své role sympatického poplety jménem Tonda, který se v komedii Kopretiny pro zámeckou paní snaží marně zaujmout hlavní hrdinku Katku Krásnou, dceru kastelána, v podání Sylvy Julinové. Každému se jistě vybaví, že filmový Tonda jezdil na motorce a vycvičil si psíka s roztomilým jménem Pocem. Známá je jeho hláška: „I pes musí poznat, že život je pes.“
Hrál vojáky, pak začal podnikat
Tomáš Vacek vystudoval gymnázium, navštěvoval Lidovou konzervatoř, a po maturitě zamířil rovnou na DAMU. Na rozdíl od mnoha jiných dětských hvězd u přijímacích zkoušek uspěl a byl přijat. Školu zdárně dokončil a dál pokračoval v herecké kariéře. Přijal angažmá v Mostě a stále točil. Menší role získal kupříkladu v komedii Copak je to za vojáka nebo v seriálu Chlapci a chlapi. Naposledy se před filmovou kameru postavil v dalším filmu z vojenského prostředí, a sice v Tiché bolesti z roku 1990.
Doba se ale změnila, bylo krátce po Sametové revoluci a Tomáš se chopil nových příležitostí. Začal podnikat. Založil soukromou rozhlasovou stanici Rádio Most a navíc i zprivatizoval textilní továrnu s dvěma sty zaměstnanci v Šumné u Litvínova, kterou léta vedl. „Dokud komín kouří, je to dobré,“ zněla jeho tehdejší filosofie, než svou firmu prodal jinému majiteli. V současné době podniká v nemovitostech, ale na herectví přece jenom tak úplně nerezignovat, čas od času hostuje v Městském divadle v Mostě.
V roce 2000 o něm režisérka Theodora Remundová natočila dokument Není to horší z cyklu Osudy hvězd a v roce 2018 se objevil i v seriálu Zpovědi dětských hvězd.
Zdroje:
