Článek
Kdo by neznal Fantomase, geniálního superzločince s modrou maskou? Jean Marais ale nebyl první, kdo se úlohy tohoto záhadného fantoma zhostil. Ostatně Fantomas se ani nezrodil na filmovém plátně, spatřil světlo světa již v roce 1911 jako literární postava a jeho kořeny patrně sahají ještě hlouběji. Na druhé straně určitě ještě neřekl své poslední slovo a nadále se tu a tam vynoří, jak ve filmové podobě, tak třeba jako komiksový hrdina.
Zigomar nebo Lupin?
Fantomas je fiktivní postava vytvořená francouzskými spisovateli Marcelem Allainem a Pierrem Souvestrem. Představen byl několik let po Arsènu Lupinovi, dalším známém zloději. Ale zatímco Lupin nevraždí, Fantomas je sociopat bez výčitek, který se vyžívá v sadistickém zabíjení svých obětí. Lupin tak rozhodně Fantomasovým předchůdcem není. Tím by naopak mohl být méně známý Zigomar spisovatele Léona Sazieho, který se poprvé objevil jako román na pokračování Le Matin v roce 1909.
Marcel Allain 1921
Fantomas, jedna z nejpopulárnějších postav v historii francouzské detektivky, byl vytvořen v roce 1911 a objevil se celkem v třiceti dvou svazcích napsaných oběma spoluautory a v dalších jedenácti napsaných samotným Allainem po Souvestrově smrti. Postava zlosyna ale vedle toho pronikla i do filmu, televize a komiksu. Fantomas představuje v rámci detektivního žánru přechod od tak zvaných gotických románových padouchů devatenáctého století k moderním sériovým vrahům a superpadouchům. Knihy, ale i z nich vzniklé filmové série, vycházely v rychlém sledu za sebou a předjímaly tak dnešní produkční metody Hollywoodu. Oba autoři si mezi sebou rozdělili text, načrtli si obecnou zápletku a pak šli a napsali alternativní kapitoly nezávisle na sobě, nakonec se sešli a spojili dvě poloviny příběhu dohromady v poslední kapitole. Takto dokázali vyprodukovat jeden román měsíčně. Okamžitě byla poskytnuta filmová práva, což zajistilo, že filmové studio mohlo spolehlivě produkovat pokračování.
Titulní list jednoho z prvních románů
Když se řekne Fantomas, každý si vybaví muže s modrou maskou a černými rukavicemi, který má k dispozici neuvěřitelné technologie. Tuto podobu vtiskly známému arcipadouchovi ale až populární filmy ze šedesátých let, které vznikly pod režijní taktovkou André Hunebella a s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Filmová trilogie se od románů podstatně liší. Pod vlivem dvou filmů o Růžovém panterovi série získala komediálnější podtón. Postavy byly navíc aktualizovány ve stylu Jamese Bonda, včetně různých technických vychytávek, jako je Fantomasův létající Citroën DS se zatahovacími křídly. A co se týče onoho zjevu, Fantomas byl modernizován, původně nosil černou škrabošku.
Morové krysy, místnosti plné písku a převleky
Fantomas, tak jak jej literatura stvořila, je geniální kriminálník, nemilosrdný a nepolapitelný, který je příčinou téměř každého nevyřešeného zločinu. Není loajální k nikomu, ani k vlastním dětem. Při svých zločinech používá bizarní a nepravděpodobné techniky, jako jsou krysy nakažené morem, obří hadi a místnosti naplněné pískem. Zlo mu prochází především proto, že se vydává za kohokoliv. Je mistrem převleků, objevuje se pod falešnou identitou, nezřídka právě toho, koho předtím sprovodil ze světa. Je obsesivně pronásledován komisařem Juvem, který obvykle jako jediný identifikuje Fantomasovy stopy.
Románová obálka z roku 1911
Kromě Fantomase a komisaře Juva se v románech vyskytuje samozřejmě také Fandor, coby bývalá Fantomasova oběť. Původně se měl jmenovat Charles Rambert, Fantomas ale zabil jeho rodiče a zločin hodil na něj. Juve, který v románech vystupuje jako velice inteligentní příslušník policie, jediný pochopil jeho nespravedlivé obvinění a poskytl mu falešnou identitu novináře Fandora. Další postavou, kterou známe i z filmu je Helène. V románové podobě je ale tato Fandorova milá ve skutečnosti nevlastní dcerou Fantomase. Dále zde vystupují lady Maud Beltham, manželka lorda Belthama a milenka Fantomase, pouliční tulák Bouzille, který střídavě pomáhá oběmastranám, Fntomasův společník Beadle a konečpě Matka Toulouche, která je jakousi vůdkyní ve Fantomasově tlupě a je stejně nemilosrdná jako její šéf.
René Navarre byl první
První film o Fantomasovi vznikl již v roce 1913, tedy v období němé éry. Chopil se jej filmový průkopník Louis Feuillade. Filmů v rozmezí let 1913 až 1914 vzniklo nakonec pět. Prvním filmovým Fantomasem byl René Navarre, francouzský herec především němého filmu. Ve filmu debutoval v roce 1909, za svoji kariéru se na plátně objevil více než stokrát. Velice často spolupracoval právě s režisérem Feuilladem. Fantomas je jeho nejznámější a nejúspěšnější role. V době zvukového filmu začala jeho kariéra upadat. Jeho herectví bylo považováno za příliš teatrální a byl proto odsunut do vedlejších rolí. V roce 1940 opustil svět kinematografie úplně.
První filmový Fantomas
První filmy o Fantomasovi jsou považovány za mistrovská díla němého filmu. Režisér Feuillade se později chopil ještě série filmů z názvem Les Vampires, která pojednává o stejném zločineckém syndikátu, nikoliv o upírech, jak by název napovídal.
Filmový záběr s Fantomasem a Juvem z roku 1913
V roce 1920 se románového antihrdiny chopili Američané. V režii Edwarda Sedgwicka vzniklo rovných dvacet epizod. Fantomase si tentokráte zahrál Edward Roseman. S původní předlohou toho ale toto dílo nemělo příliš společného. Fantomasovým úhlavním nepřítelem byl tentokráte detektiv Fred Dixon. Do francouzské distribuce se dostalo pouhých dvanáct dílů. V roce 2007 motivy staré filmové série převedl do literární podoby David Lee White pod názvem Fantomas in America.
Americký filmový plakát
Fantomas neomrzel ani s nástupem zvuku. V roce 1932 natočil Paul Féjos další film s Jeanem Gallandem v hlavní roli. O pouhých pět let později spatřil světlo světa film režiséra Ernsta Moermana. V tomto případě se ale jedná o krátký surrealistický příběh ztvárněný za pomoci němé grotesky. Na dalšího Fantomase si diváci museli počkat až do poválečné doby. V roce 1946 jej zrežíroval Jean Sacha a do hlavní role obsadil Marcela Herranda. Konečně v roce 1949 završil tuto éru starých filmových Fantomasů film Roberta Vernaye s Mauricem Teynacem v titulní roli.
Do Moskvy se Fantomas nedostal
A pak již přišly do kin tři slavné filmy Andrého Hunebella s Jeanem Maraisem coby Fantomasem v masce a zároveň i novinářem Fandorem, Louisem de Funèsem jako komisařem Juvem a Mylène Demongeot jako Fandorovou snoubenkou, fotografkou Helène. První film Fantomas vznikl v roce 1964, následoval snímek Fantomas se zlobí z roku 1965 a trilogii završil o dva roky později Fantomas kontra Scotlad Yard.
Jean Marais si masku Fantomase sám navrhl. Během natáčení v ní pak trávil i šest hodin denně. Fantomase hrál ve většině scén. Pouze v momentě, kdy se na společném záběru objevil Fandor i Fantomas, masku na sebe vzal Christian Toma, který jinak ve filmu hrál jednoho z policejních inspektorů. V době natáčení bylo Maraisovi již více než padesát let, byl ve skutečnosti dokonce o nepatrně starší než představitel Juva Funès, panovala tak obava, zda bez problému zvládne všechny kaskadérské kousky, které mu role předepisovala a které byl doposud zvyklý dělat sám. Veškeré pochybnosti byly ale falešné, Marais v klidu dokázal vylézt i na patnáctimetrovou věž.
Jean Marais
Bez problémů se ale natáčení přece jenom neobešlo. Mezi ústřední dvojicí panovaly poměrně velké neshody. Vznikly proto, že Maraisovo kultivované herectví ani trochu neladilo s živelnou dravostí Funèsovi komiky, která na sebe strhávala pozornost ve většině společných scén. Herci spolu mimo natáčení nepromluvili ani slovo. Marais údajně nechápal, jak Funèsova paranoidní postava může zastínit tu jeho, obzvláště, když ani v těch nejnebezpečnějších scénách nepotřeboval záskok kaskadéra. Později to potvrdila i Mylène Demongeot, která ve svých pamětech uvedla, že Jean Marais velice žárlil na úspěch Funèse.
slavný filmový Citröen
Z druhého jmenovaného se v té době pomalu a jistě stávala čím dál tím větší hvězda. Diváci jej milovali, režiséři o něj stáli. A tak se také stalo, že navzdory tomu, že v dalších dvou filmech se jeho postava již vyskytovat neměla, scénář byl přepracován a Juve na scéně zůstal. Nesnášenlivost mezi ústřední dvojicí slavných herců měla bohužel za následek to, že nikdy nevznikl plánovaný čtvrtý díl. Ten chtěla natočit Mylène Demongeot a měl se odehrávat v Moskvě. V tomto čtvrtém pokračování se mělo zjistit, že Fantomas je otcem novináře Fandora. Film natočen nebyl patrně i z důvodu, že kromě vzájemných neshod vznesli oba herci také přehnané finanční požadavky.
Vše skončilo u soudu
Již první film měl u diváků obrovský úspěch a stal se nejvýdělečnějším snímkem roku 1964. Bodoval i v zahraničí. Jen v samotném Sovětském svazu jej vidělo na šedesát milionů diváků. V československých kinech byla celá trilogie uvedena až s velkým opožděním a ještě v převráceném sledu. I tady se ale Fantomas stal velice populárním a pronikl, jak známo, dokonce do seriálu Arabela, kde se stal lídrem říše pohádek pro dospělé. Fantomas se také objevil dětském seriálu Lucie, postrach ulice jako televizní postava, která se podobá antihrdinově původnímu zobrazení z knižních obálek z roku 1911.
Japonský filmový plakát
Slavná trilogie se dočkala velice nepříjemné soudní dohry. Stále ještě žijící autor literární předlohy Marcel Allain byl velmi nespokojen s výsledky filmové adaptace. Žaloval společnost Gaumont za morální a obchodní újmu, které tyto „groteskní filmy“ způsobily jeho literárnímu dílu. Navíc jej naštvalo, že Fantomas flirtuje s Helène, která je v literární předloze jeho dcerou. Pařížský soud první instance rozhodl v lednu 1969 v jeho prospěch s tím, že došlo k naprostému zkreslení díla. Soud prohlásil smlouvu mezi Marcelem Allainem a Gaumontem za neplatnou, nařídil vyčíslení škody a přehodnocení jeho výdělku z filmu ze tří na deset procent.
Fantomas žije dál
Slavnou trilogií Fantomas ale neskončil, kromě již zmíněné české televizní verze byl v roce 1980 natočen seriál Fantomas o čtyřech devadesátiminutových epizodách, v hlavní roli s Helmutem Bergerem. Jednotlivé díly si mezi sebe rozdělili režiséři Clade Chabrol a Juan Luise Buñuel, syn slavnějšího Luise Buñuela.
V roce 2010 bylo v plánu natočit nový film s Vincentem Casselem a Jeanem Renem v hlavních rolích, Cassel ale od smlouvy odstoupil a z plánu sešlo. V srpnu 2022 bylo pro změnu oznámeno, že práva na adaptaci získal Wassim Béji a produkční společnost SND, kteří by se rádi vrátili k temnějším kořenům této postavy.
Kromě filmových a televizních zpracování se ale Fantomas dočkal také celé řady komiksového ztvárnění, a to nikoliv pouze francouzského. Tu úplně první komiksovou sérii z roku 1941 přerušila cenzura a po válce již její pokračování nebylo publikováno. Jako komiksový hrdina se padouch objevil ale například také v Belgii, Americe, Polsku nebo dokonce i v Mexiku.
Zdroje:
