Článek
„Fosa hlad, fosa žrát,“ je nezapomenutelná hláška vrchních záporáků populárního animovaného filmu Madagaskar z roku 2005. Hladové fosy si chtěly dát k večeři skupinu lemurů, ve filmu vedenou králem Jelimánem. Filmový příběh vycházel ze skutečnosti. Ať se to lemurům líbí, nebo nelíbí, královnou Madagaskaru je fosa.
Vývoj v naprosté izolaci
Madagaskar není jen tak nějakým obyčejným ostrovem. Před sto šedesáti miliony let se spolu s Indií a Seychelami oddělil od africké pevniny. Zcela se osamostatnil před šedesáti šesti až devadesáti miliony let. Zdejší nelétavá fauna se díky tomu vyvíjela nezávisle na sousední Africe, od které ji dělilo čtyři sta kilometrů moře. Místo opic se v korunách stromů začali prohánět roztomilí lemuři a jejich největším postrachem se stal šelma nazývaná fosa.
Fosa
Neobvyklé jméno zvířete patrně pochází z indonéského ibanského jazyka, v němž slovo posa označuje kočku, nebo z malajského pusa, což je pro změnu výraz pro tamní lasici. Ve skutečnosti fosa není ani jedním z nich. Připomíná sice skutečně kočku, ale patří mezi šelmy madagaskarské, což je čeleď vzdáleně příbuzná promykovitým. Mezi ty se řadí kupříkladu mangusty či surikaty. Že fosy nejsou šelmami kočkovitými ani cibetkovitými musel ovšem odhalit až molekulární výzkum.
Fosa má srst šedohnědou až rezavě hnědou. Má široký čenich, velké kulaté uši a dokáže stáhnout zorničky do tenkého svislého proužku. Je největší madagaskarskou šelmou, i když délka jejího těla dosahuje zhruba osmdesáti centimetrů. Váží mezi sedmi až dvanácti kilogramy. Je ale dokonale přizpůsobena životu na stromech. Dlouhý ocas, který dosahuje stejné délky jako tělo, jí umožňuje perfektní rovnováhu při pohybu v korunách. Riziko pádu minimalizují i napůl zatažitelné drápy, mohutné polštářky tlapek a ohebné klouby nohou. Je skvělým lezcem. Dokáže šplhat i hlavou dolů. Lemury tak dokáže pronásledovat i ve větvích stromů. Ti tvoří až osmdesát procent jejího jídelníčku. Šelma má k jejich smůle velmi silné zuby a s jejich kostmi si hravě poradí. Potravu si fosa doplňuje o ptačí vejce, dospělé ptáky, hlodavce, plazy a bezobratlé.
Námluvy na stromech
Fosy žijí v lesnatých biotopech na velké ploše ostrova. Jsou aktivní v průběhu dne i noci a jsou velkými samotáři, byť byl zaznamenán i společný lov tří samců a následné dělení kořisti.
Každoročně se ale zvířata v době páření shromažďují s ostatními jedinci svého druhu na tradičních stromech. Námluvy probíhají v korunách. Roztoužení samečci vyčkávají rozesazení ve větvích okolo samice a doufají, že si vybere právě je. Samičky se páří i s několika samci po sobě. Klíč k výběru partnera dosud nebyl rozluštěn. Fosí slečny mohou dát přednost vypelichanému odrbanci před mladíkem v nejlepší kondici. Zprvu slepá mláďata přicházejí na svět po devadesátidenní březosti. V jednom vrhu jich může být od jednoho do šesti. Kojena jsou čtyři měsíce, po roce svoji matku opouštějí, pohlavní dospělosti dosáhnou ale až ve třech nebo čtyřech letech.
Fosa chovaná v zoologické zahradě
Na Madagaskaru je fosa sice vládkyní, patří ale k nejohroženějším druhům na světě. Největší nebezpečí pro ni představuje likvidace přirozeného prostředí. Domorodci navíc považují tato zvířata za žravá, nebezpečná a agresivní. Představují pro ně škůdce. Jídelníček si totiž čas od času zpestřují slepicemi či jinou drůbeží.
Příležitostně jsou fosy v některých oblastech v rozporu s tradicí dokonce loveny a konzumovány. Nepomáhají jim ani historky, které se o nich říkají, že odnášely malé děti. Vzhledem k velikosti to není možné. Na ostrově však byly nalezeny také fosilní kosti šelem dvojnásobně větších a domorodci dodnes mluví o velké a malé fose. Pokud tedy byly vyhynulé přerostlé fosy stejně žravé jako ty žijící, domorodé pramatky se skutečně měly čeho bát. Říká se ovšem, že v neprostupných oblastech lesů v okolí města Morondova se poslední veliké fosy skrývají dodnes.
Zdroje:
