Článek
Byť jako herec spojil svůj osud s Ostravou, na tento svět přišel v Praze. Narodil se dne 7. dubna 1930 na Žižkově do poměrně chudé dělnické rodiny. Herectví jej zlákalo již v dětství. Zpíval v Kühnově dětském rozhlasovém sboru a statoval v Národním a Vinohradském divadle. Rodiče navzdory své nelehké situaci jeho talent všemožně podporovali.
Na vojáčky si jen nehrál
Pak ale Karlovi dětství rázně ukončila válka, byť byl ještě kluk, rozhodl se, že bude bojovat proti okupantům v zahraničí. Takzvanou jižní cestou se dostal se do Jugoslávie a vstoupil do jednoho z partyzánských oddílů, které vedl komunista a pozdější prezident Josip Broz Tito. Několikrát jen o vlásek unikl smrti, byl svědkem neskutečné krutosti německých protipartyzánských oddílů, viděl zohavené mrtvoly partyzánů i civilistů. Poznamenalo jej to na zbytek života. Bylo to také jednou z příčin, které ho přivedly k myšlenkám komunismu.
Po osvobození pracoval jako dělník a stal se stranickým aktivistou. Vstoupil do Lidových milicí a v únoru 1948 se aktivně zapojil do komunistického puče.
Ostrava se stala jeho osudem
Nejprve si při zaměstnání chtěl doplnit studium, pak se ale rozhodl, že raději pomůže režimu rozvíjet divadlo v duchu nové doby. Odešel na Moravu. Nejprve působil v Jihlavě, pak prošel divadly v Opavě a Českém Těšíně, až nakonec v roce 1963 zakotvil ve Státním divadle v Ostravě, kterému již zůstal věrný po zbytek života. Opakovaně jej lákali do Prahy, on však Ostravu opustit nechtěl. V letech 1974 až 1981 se stal dokonce šéfem zdejší činohry. Z Pardubic přivedl v sedmdesátých letech do Ostravy třeba kolegyni Jitku Smutnou. Angažoval i herce Zdeňka Žáka a prosadil si Jana Kačera. Ten byl pro své smýšlení vyhozen snad ze všech pražských divadel. Vochoč ale řekl, že jej chce, a držel nad ním ochrannou ruku. Později mu navzdory jeho stranickým aktivitám vyčítali nedostatečnou angažovanost nastudovaných her, a tak o funkci nakonec přišel.
U diváků bodoval v Discopříběhu
Film Karla Vochoče objevil na počátku šedesátých let, zprvu mu ovšem nabídl pouze epizodní role. První výraznou příležitost mu poskytl režisér Vojtěch Jasný ve filmu Všichni dobří rodáci. Karel Vochoč v nesmrtelném dramatu ztvárnil předsedu Městského národního výboru Petona. V sedmdesátých a osmdesátých letech ztvárnil ve filmu celou řadu vedlejších rolí, objevil se kupříkladu v Zatykači na královnu, Případu mrtvého muže nebo v komedii Hop – a je tu lidoop. Jaroslav Soukup jej v roce 1982 obsadil do dodnes velmi populárního snímku Vítr v kapse, o pět let později na něj pamatoval znovu a svěřil mu roli kominického mistra, který cepuje Rudolfa Hrušínského nejmladšího v Discopříběhu. Touto úlohou se do paměti diváků zapsal asi nejvíce. „Karel byl výborný herec, bezvadný chlap, absolutní profesionál, pozitivně naladěný člověk, žádné chmury. Padli jsme si velmi do noty! Vždy uměl text, a navíc to uměl zahrát,“ vzpomínal na herce v jednom z rozhovorů režisér Jaroslav Soukup.
Karel Vochoč často pracoval ale také pro televizi, zahrál si především v několika seriálech. Nejčastěji se jednalo o postavy různých stranických funkcionářů a úředníků. Předurčovala jej k tomu jeho vizáž, kolegové si jej proto často dobírali, že má „funkcionářský ksicht“. Mnozí si jej jistě budou pamatovat ze seriálů jako Kamenný řád, Plechová kavalerie, Haldy, Přátelé zeleného údolí, Bez ženské a bez tabáku, Velké sedlo nebo Černá země.
Na počátku všeho zlého stál rozvod
V roce 1976 dostal titul Zasloužilý umělec. Byl velmi oblíbený, miloval auta a motorky, rád cestoval. Projel desítkami zemí, navštívil Sicílii, Sardinii, Korsiku, Řecko, Sovětský svaz, zatoulal se do Afriky, na Blízký východ, doputoval dokonce až za polární kruh. Nadále se angažoval v různých politických svazech, veřejných funkcích a odborech.
V roce 1987 se rozvedl, což velmi špatně nesl. Chtěl sice začít nový život, zradilo jej ale srdce. Zemřel krátce po rozvodu dne 12. července 1987 ve své milované Ostravě.
„Velmi mě mrzelo, když náhle zemřel. On se rozváděl, odešel ze svého bytu v Ostravě, kde bydlel, do nějakého malého bytu a začal si ho zařizovat. Když jsme spolu mluvili naposledy, tak mi říkal: Jardo, to je pohoda, už mám novou ledničku a kanape, ze kterého koukám, jak to všechno dozařídím. Asi za týden jsem se dozvěděl, že zemřel na infarkt,“ přiblížil konec Vochočova života režisér Jaroslav Soukup.
Zdroje:
