Faye Dunaway: Filmová Bonnie a jedna z nejkrásnějších a největších hereček se do důchodu nechystá

Faye Dunaway je považována za jednu z největších a nejkrásnějších hereček své generace a také za symbol Hollywoodu. Narodila se jako Dorothy Faye Dunaway dne 14. ledna 1941 v Bascomu na Floridě do rodiny armádního seržanta a ženy v domácnosti. Své dětství díky otcově kariéře strávila cestováním po vojenských základnách ve Spojených státech a Evropě. Herectví vystudovala na divadelní katedře Bostonské univerzity. Již v roce 1962 hrála na Broadwayi v Člověku pro každé počasí. Filmový debut si odbyla v roce 1967 v krimikomedii The Heppening.

Ještě v témže roce nastal zásadní zlom v její kariéře, když jí režisér Arthur Penn obsadil do hlavní ženské role snímku Bonnie a Clyde. O úlohu se přitom ucházela celá řada již etablovaných hvězd, patřily mezi ně kupříkladu Jane Fonda či Natalie Wood. Penn si ale prosadil svou a podařilo se mu přesvědčit herce a producenta Warrena Beattyho, který ve filmu hrál Clyda Barrova, že neznámá začínající herečka je pro roli ta pravá. Faye měla na přípravu jen několik týdnů, kdy mimo jiné musela zhubnout, aby její postava vypadala jako z dob Velké hospodářské krize. Přestala proto jíst a shodila čtrnáct kilo.

Film byl v době uvedení považován za kontroverzní pro svou údajnou glorifikaci vrahů a pro explicitní násilí, do té doby nevídané. V pokladnách kin si ale vedl dobře a vynesl mladou herečku mezi hvězdy. Snímek nakonec získal deset nominací na Oscara a samotná Faye získala svoji první nominaci na tuto cenu. Její výkon jí vynesl také cenu BAFTA za nejlepšího nováčka a Donatellova Davida za nejlepší zahraniční herečku. Sotva zahájila kariéru a již se vyšvihla mezi nejvýdělečnější herečky Hollywoodu a stala se novým sex-symbolem.

Faye na úspěch navázala hned o rok později dalším hitem, a sice Případem Thomase Crowna. Připadla jí tentokráte role vyšetřovatelky pojišťovny Vicky Anderson, která se zaplete s milionářem Thomasem Crownem v podání Steva McQueena, který se pokouší provést dokonalý zločin. Režisér Norman Jewison, stejně jako předtím Penn Beattyho, musel tentokráte přesvědčit McQueena, že je herečka pro roli tou pravou. Navzdory původní neochotě s ní točit, McQueen později označil Faye za nejlepší herečku, se kterou kdy pracoval. Také ona na něj velmi ráda vzpomínala: „Bylo to opravdu poprvé, co jsem hrála po boku někoho, kdo byl velkou starou filmovou hvězdou, a to je přesně to, čím Steve byl. Byl jedním z nejoblíbenějších herců široko daleko, jehož talent se více než vyrovnal jeho značné komerční přitažlivosti.“ Film byl nesmírně populární a proslavil se scénou, kde Faye Dunaway a McQueen hrají šachovou partii a tiše se navzájem svádějí přes šachovnici.

Po dokončení filmu Případ Thomase Crowna začala herečka v Itálii natáčet romantické drama Vittoria de Sicy Místo pro lásku. Hrála v něm smrtelně nemocnou americkou módní návrhářku v Benátkách, která má bouřlivý románek s automobilovým závodníkem. Jejím partnerem ve filmu byl Marcello Mastroianni. Ačkoli se Faye vždy chtěla vyhýbat milostným pletkám se svými hereckými kolegy, do Mastroianniho se zamilovala a dva roky s ním chodila. Chtěla se ale vdát a mít děti a Mastroianni byl stále ženatý a manželku opustit nechtěl. Faye se s ním proto nakonec rozešla. V roce 1995 ve své autobiografii vzpomínala: „Jsou dny, kdy se ohlédnu zpět na ty roky s Marcellem a zažívám chvíle, kdy toho opravdu lituji. Je tu jedna moje část, která si myslí, že kdybychom se vzali, mohli bychom být manželé stále. Byla to jedna z našich fantazií, že spolu zestárneme. Myslel si, že budeme jako Spencer Tracy a Katharine Hepburn, láska, která byla celý život utajena. Soukromá a patřící pouze nám dvěma.“ Sám Mastroianni řekl časopisu People v roce 1987, že se přes rozchod nikdy nepřenesl: „Byla to žena, kterou jsem miloval nejvíc. Vždycky mne bude mrzet, že jsem ji ztratil. Poprvé v životě jsem s ní byl celý.“

V době kdy trval hereččin vztah s Mastroiannim, odmítla navzdory protestům svého agenta řadu významných projektů, aby mohla trávit čas se svým milým. Snímky, v nichž v té době hrála, byly vesměs neúspěšné. Výjimkou se stal netradiční western Malý velký muž z roku 1969, který herečku opět svedl dohromady s režisérem Arthurem Pennem. Hereckým partnerem jí tentokráte byl Dustin Hoffman. Film byl vřele přijat dobovou kritikou.

Faye pak nějakou dobu pobývala s Mastroiannim v Itálii a držela se mimo filmový svět. V roce 1971 pak přijala roli ve westernu Franca Perryho Doc a během natáčení si uvědomila, jak moc jí práce chyběla. Nadále ale neměla štěstí na kvalitní filmy, a tak v roce 1972 přijala nabídku hrát v televizním filmu The Woman i Love, ve kterém ztvárnila Wallis Simpson. O rok později si zahrála v dalším komerčně nepříliš zdařilém snímku Oklahoma Crude. Ve stejném roce ale získala úlohu zlotřilé Milady de Winter ve filmu Richarda Lestera Tři mušketýři. Ocitla se tak po boku Michaela Yorka, Olivera Reeda, Richarda Chamberleina a Charltona Hestona. Kritici i diváci film chválili a byl to tak první z řady hereččiných úspěšných projektů tohoto desetiletí.

V roce 1974 nabídl Faye režisér Roman Polanský hlavní roli Evelyn Mulwray v jeho mysteriózním filmu Čínská čtvrť. Po boku Jacka Nicholsona v roli soukromého detektiva si tak zahrála složitou roli záhadné femme fatale, která ví víc, než je ochotná prozradit. Faye dobře vycházela s Nicholsonem, ale dostala se do konfliktu s Polanským. „Byl velmi dominantní a drsný a dal jasně najevo, že se mnou při práci chce manipulovat. Tento přístup u mě nikdy nefungoval,“ řekla tehdy na jeho adresu. Dva týdny po začátku natáčení došlo mezi nimi k události, která se stala proslulou. Polanský, aniž by na to herečku dopředu upozornil, vytrhl jí z hlavy vlas, neboť se příliš leskl. Faye se urazila a odešla z placu. Vše ale bylo nakonec zapomenuto. Oba aktéři o několik let později sdíleli svůj vzájemný obdiv. Faye prohlásila, že si práci s režisérem užila a Čínská čtvrť je možná nejlepší film, který natočila. Navzdory komplikacím při natáčení byl film dokončen, uveden do kin s nadšenými recenzemi a nakonec se stal klasikou. Vynaložený rozpočet se vrátil téměř pětkrát a snímek navíc získal jedenáct nominací na Oscara. Faye získala druhou nominaci na nejlepší herečku a také nominace na Zlatý glóbus a na cenu BAFTA.

Ve stejném roce si Faye stačila zahrát ještě snoubenku Paula Newmana, která je uvězněna v hořícím mrakodrapu spolu s několika stovkami dalších lidí v hvězdném katastrofickém eposu Skleněné peklo. Film se stal nejvýdělečnějším snímkem roku, čímž se Faye jako herečka posunula na první příčku v Hollywoodu.

Aby toho nebylo málo, herečka svůj úspěšný rok završila svatbou s rockovým zpěvákem Peterem Wolfem. Cítila se ale vyčerpána neustálým a intenzivním pracovním vypětím, odstoupila tak na poslední chvíli z natáčení se Seanem Connerym, aby se mohla soustředit na svůj manželský život.

Dlouho to ale nevydržela a již v roce 1975 na její konto filmových trháků přibyl politický thriller Sydneyho Pollacka Tři dny Kondora. Její postava měla být držena jako rukojmí analytikem CIA, kterého hrál Robert Redford. Faye měla projevit strach, že by mohla být znásilněna. Během natáčení však měla problém nepropuknout v smích, protože „představa, že by byla unesena a zneuctěna Robertem Redfordem, byla všechno, jen ne děsivá.“ Film měl úspěch u kritiky i komerčně a výkon Faye, který byl chválen, jí vynesl pátou nominaci na Zlatý glóbus.

Po dokončení snímku si ale opět dala od natáčení pauzu a téměř rok odmítala další nabídky. Některých neuskutečněných projektů později litovala. Nicméně v roce 1977 se konečně dočkala svého prvního Oscara. Získala jej za roli intrikující televizní manažerky Diany Christensen, nemilosrdné ženy, která udělá cokoliv pro vyšší sledovanost, v satiře Network. Scénář se jí líbil a později řekla, že to byl jediný film, který kdy natočila, kde se scénáře nedotkla, protože to bylo skoro jako by to bylo napsáno ve verších. O roli usilovala i přes námitky svého okolí, které se obávalo, aby si lidé herečku s bezcitnou potvorou Christensen příliš neztotožňovali.

Po získání Oscara si Faye dala další pauzu od herectví, aby si vyřešila svůj osobní život. Časté odloučení od manžela způsobilo, že se její manželství rozpadalo a ona začala chodit s anglickým fotografem Terrym O'Neillem, který pořídil jeden z jejích nejslavnějších snímků, zachycující ji u bazénu hotelu Beverly Hills s jejím Oscarem ráno po ceremoniálu. O'Neilla si vzala po několika letech vztahu v roce 1982 a odešla s ním do Anglie. V té době již měla dvouletého syna Liama Dunaway O'Neilla, který se narodil v roce 1980. Víc se od té chvíle zajímala o svůj manželský život, a tak si brala jen práci, která jí vyhovovala. Navzdory tomu, že o svém druhém manželovi řekla, že je jedinou osobou zodpovědnou za to, že jí pomohla vyrůst jako ženě a začít zdravě vnímat sama sebe, i tento svazek vzal za své. Rozpadl se v roce 1987. Terry O'Neill nakonec navíc bývalou manželku podrazil tím, když v roce 2003 prozradil, že syn je adoptovaný.

Po rozvodu byla Faye spojována se spisovatelem Frederyckem Forsythem. Poté měla tříletý vztah s prezidentem Warner Bros Warrenem Lieberfarbem, po něm do jejího života vstoupil bluesový harfista Hook Herrera. Posledním mužem, jehož přítomnost po hereččině boku vešla ve známost, byl francouzský televizní moderátor Bernard Montiel. V ojedinělém rozhovoru, který Faye poskytla v roce 2016 časopisu Harper´s Bazaar, řekla, že si myslela, že je důležité mít partnera, ale ona je spíše samotářka a je docela ráda sama.

V herecké práci pokračovala dále. Po oscarovém Networku už ale její další filmy nebyly tak legendární. Často se navíc stala pouze krásným doplňkem svého mužského protějšku. Jmenovat z této doby lze například filmy Oči Laury Marsové, Evita Perónová, Štamgast, Arizona Dream, Don Juan DeMarco nebo Bessonovu Johanku z Arcu, kde ztvárnila Jolandu Aragornskou. V roce 1999 přijala roli ve snímku Aféra Thomase Crowna, což byl remake jejího někdejšího veleúspěšného filmu. Hlavní role se tentokráte chopil Pierce Brosnan. Na Faye zbyla malá rolička psychiatričky.

V novém tisíciletí se sama chopila režie a natočila krátkou adaptaci Tenneseeho Williamse Žlutý pták. V roce 2005 zasedla v porotě americké reality show hledající mladé herecké hvězdy. Co se filmových rolí z tohoto období týče, lze jmenovat kupříkladu nízkorozpočtový horor Flick, do jehož scénáře se herečka zamilovala natolik, že souhlasila s účastí za zlomek svého obvyklého honoráře jeden milion dolarů. Ve stejném roce zkritizovala hollywoodské zacházení se staršími ženami, když řekla: „Jsem naštvaná, že si myslí, že jsem příliš stará na to, abych hrála lásku kluků jako Jack Nicholson a Clint Eastwood. Proč bych měla hrát sestry a matky, když kluci jako Jack a Clint, kteří jsou starší než já, mají na plátně milenky o polovinu mladší než jsou sami?“

V roce 2009 se Faye chopila režie filmové verze McNallyho hry Master Class, kde zároveň měla ztvárnit Mariu Callas. Práva na hru zakoupila v roce 1997, v době, kdy pro ni začalo být vzhledem k věku obtížné získávat nové role. Produkce však skončila katastrofou. Problémem bylo financování projektu. „Chci to dělat po svém. Nebudu to prodávat studiu. Člověk musí získat peníze. Musí získat soukromé investory a trvá dlouho, než se to podaří. Trvá to deset let. Lidé slyší Faye Dunaway a myslí si, že má spoustu peněz, ale není to pravda, protože jsem hodně utratila. Ne tuny. Utratila jsem za tento film tolik, kolik jsem chtěla. Člověk musí mít hroší kůži. Musí riskovat,“ řekla k tomuto svému projektu Faye. V roce 2013 potvrdila, že film je již z poloviny hotový. V červnu 2014 však bylo oznámeno, že se rozhodla od projektu odstoupit.

Roku2013 se Faye stala prvním držitelem ceny Leopard Club Award a vzácně se objevila na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu, aby si ji převzala. O rok později byla čestným hostem festivalu Lumière. Organizátoři ocenili její nesmírný přínos v oblasti nezávislých amerických filmů šedesátých a sedmdesátých let a její účast na festivalu popsali jako výjimečnou událost. Faye obdržela potlesk ve stoje od pěti tisíců diváků.

Ačkoli již v rozhovoru v roce 2013 uvedla, že cítí, že její herecká kariéra je v podstatě u konce, v jednom z nedávných rozhovorů oznámila, že nemá v úmyslu odejít do důchodu: „Žijeme pro práci. Žijeme pro to, co děláme. Chci prostě dál pracovat. Tam jsem nejšťastnější.“

V posledních letech se Faye Dunaway objevila kupříkladu v kanadském dramatu Dárkyně smrti. Ve stejném roce, tedy 2017,se jí stala nepříjemnost. Na 89. ročníku udílení Oscarů byla u příležitosti padesátého výročí snímku Bonnie a Clyde pozvána, aby společně se svým tehdejším filmovým partnerem Warrenem Beattym předala cenu za nejlepší film. Dostali špatnou obálku a Dunaway nesprávně vyhlásila La La Land jako nejlepší film, místo skutečně vítězného snímku Moonlight. Když se omyl vysvětlil, zůstala naprosto ohromená a cítila se prý provinile. O rok později byli oba herci pozváni, aby si svůj výkon zopakovali a o chybě již s úsměvem vtipkovali.

Faye Dunaway se filmový průmysl rozhodně ještě opustit nechystá. Kdyby ale již nenatočila ani jeden jediný film, navždy zůstane zapsána zlatým písmem v dějinách kinematografie za své dech beroucí výkony ve filmech šedesátých a sedmdesátých let.

Zdroje:

Faye Dunaway | Biografie | ČSFD.cz

Faye Dunaway | OSOBNOSTI.CZ

Faye Dunaway - Wikipedia

Faye Dunawayová – Wikipedie