Článek
Na svět přišel jako Francesco Clemente Giuseppe Sparanero dne 23. listopadu 1941, jen několik dní po bombardování Pearl Harboru. Jeho rodištěm byla vesnička San Prospero Parmense, ležící v blízkosti Parmy. „Moje babička byla cikánka z Andalusie, v Apulii potkala mého dědečka. Ale narodil jsem se v Parmě, protože můj otec byl karabiniér. Povolání? Ne, narukování byl způsob, jak uniknout hladu. Válka nám všechno vzala, ale dobře si pamatuji, když jsem v kině poprvé viděl Červenou řeku, film s Johnem Waynem v režii Howarda Hawkse,“ vzpomínal na své dětství a počátky zájmu o kinematografii Franco Nero. Na filmu z roku 1948 jej ale nejvíce zaujali koně a jejich síla: „A o dvacet let později mi sám John Wayne zavolal, aby mi složil kompliment ohledně Djanga a dal mi radu: ‚Franco, nikdy si nevybírej koně, kteří jsou příliš krásní, jinak se všichni budou dívat na ně, a ne na tebe.‘“
Franco Nero
Málem byl Castelem Romanem
Franco Nero si byl již v mládí dobře vědom své krásy, která je ve světě filmu obrovskou devízou: „Jako kluk jsem se často zamilovával a mnoho žen mi to opětovalo, to mi dodávalo bezpečí. Dokonce jsem jednou flirtoval s jeptiškou, která mi pomáhala během hospitalizace. Otec chtěl, abych se stal důstojníkem karabiniérů jako on, ale já jsem šel za Strehlerem do Milána a řekl mu, že chci být hercem.“ Nějakou dobu ale ještě lavíroval mezi amatérským divadlem, studiem ekonomie a prací účetního. Před kamerou se poprvé objevil v roce 1962 v epizodické roličce ve filmu Pelle viva. Zlom nastal až v polovině šedesátých let. Jednoho dne si mladého herce povšiml fotograf a udělal s ním řadu snímků, ty pak skončily na stole režiséra Johna Hustona. „Chtěl se se mnou setkat, dorazil jsem do jeho hotelu v Římě. Nebyl sám, byli tam asistenti, spolupracovníci. Z úst mu visel doutník, pár minut se na mě díval a pak řekl: ‚Svlékni se.‘ Obrovská ostuda. On a jeho kolegové si mě prohlíželi s profesionálním chladem, zatímco já se jim neodvážil podívat do očí. Ale nemohl jsem vědět, že tohle je konkurz na roli Ábela v Bibli,“ přibližuje počátky své kariéry Nero. V té době se ze Sparanera stal Nerem. Filmový producent Dino De Laurentiis chtěl, aby herec zvolil pseudonym Castel Roman, Huston si naštěstí prosadil Franca Nera.
Hvězdou italských westernů
A pak přišel Django, špagetový western Sergia Corbucciho, který z Franca Nera rázem udělal ikonu popkultury a nastartoval jeho mezinárodní kariéru. Příběh vypráví o Djangovi, který na své cestě pouští zachrání krásnou Marii ze spárů kumpánů velmi obávaného majora Jacksona, majícího ve zvyku zabíjet lidi jen tak pro zábavu. Nikdo se mu zatím neodvážil postavit. To se nyní mělo změnit. Djangovým cílem je zabít Jacksona, ale je na to úplně sám.
Django
„V té době se natáčelo hodně westernů, které kritici ignorovali, ale byly úspěšné. Začali jsme natáčet 24. prosince 1965 v mrazivém počasí. Trvalo to měsíce, každou chvíli jsme s tím přestali, protože nám došly peníze,“ přibližuje herec tehdejší práci. Spaghetti westerny se natáčely s omezeným rozpočtem, ale byly plné vynalézavosti a divadelních triků. Na kaskadéry nebyly peníze, tak se mladý Franco naučil jezdit na koni, střílet a skákat v bažinách. Skončil v nemocnici, protože kaluž bahna, do které se ponořil, byla příliš studená. Stálo to ale za to. Film sklidil v kinech mimořádný úspěch. Byl to první western zakázaný pro diváky mladší osmnácti let v Itálii a sedmnácti let v Americe, obsahoval tolik násilí, že ve Velké Británii nedostal certifikát k promítání až do roku 1993, ale stal se kultem. V roce 2012 mu vzdal poctu sám Quentin Tarantino filmem Nespoutaný Django.
Amerika mu přinesla životní lásku
Django otevřel Nerovi cestu do Hollywoodu. Získal roli Lancelota ve filmovém muzikálu Camelot. Královnu Guinevere ztvárnila anglická herečka Vanessa Redgrave. Když ji herec poprvé spatřil, byla rozcuchaná, bez make-upu, měla roztrhané džíny. „Přišla ke mně tahle dívka s roztrhanými džínami, brýlemi, zrzavými vlasy a pihami. První dojem nebyl nejlepší, když nás představili, byla mi velká zima. Pak jsem režisérovi řekl: ‚Ale ty ses zbláznil.‘ A on: ‚Neboj se, uvidíš.‘ V šatně pak ležel dopis od Vanessy: ‚Milý Franco, bylo mi potěšením se s tebou setkat. Ráda bych tě pozvala na večeři ke mně dnes večer spolu s dalšími herci.‘ Beru auto, stále si pamatuji adresu, Napoli Drive, klepu na dveře vily, přichází mi otevřít neuvěřitelná žena,“ popisuje své seznámení s budoucí manželkou Nero. Vztah mezi oběma herci začal o něco později díky romantickému výletu do San Francisca: „Odjeli jsme, pronajali si auto a celou noc jsme jeli po San Franciscu. Za úsvitu jsme si pronajali motel, jeden z těch opravdu levných, a přespali tam. Tak to všechno začalo.“
Franco Nero a Vanessa Redgrave
V roce 1969 se hereckému páru narodil syn, Carlo Gabriel Redgrave Sparanero, dnes profesionálně známý jako Carlo Gabriel Nero, scenárista a režisér. Vztah se krátce na to rozpadl. Herci si zůstali blízcí, ale oba měli jiné partnery. Nero v sedmdesátých letech randil s herečkami Catherine Deneuve, Goldie Hawn a Ursulou Andress. V roce 1983 se mu narodil druhý syn, Frank Sparanero, budoucí herec, fotograf a architekt, jehož matkou byla Danica Pevec. V prosinci roku 1987 byla proti Nerovi podána u soudu v Kolumbii, kde tou dobou natáčel film, žaloba o určení otcovství. Mauricia Mena tvrdila, že Nero se stal otcem jejího syna Franquita. Po mnoha letech odloučení se Franco znovu sešel s Vanessou. Vzali se 31. prosince 2006 a již se od sebe neodloučili.
Po boku zářivých hvězd
Mezitím nadále úspěšně pokračovala jeho kariéra. V roce 1968 se objevil po boku Claudie Cardinale v mafiánském filmu Den sovy. Ztvárnil zde kapitána Bellodiho a jeho otec byl konečně šťastný. Splnil se mu sen, viděl syna v uniformě karabiniéra.
Franco Nero v roce 1968
V sedmdesátých a osmdesátých letech natáčel i tři filmy ročně. Typické pro něj byly především role ve westernech, objevil se ale i v řadě jinak zaměřených snímků. K vidění byl v dramatu Vyšetřování skončilo, zapomeňte!, westernu Vůně cibule, krimifilmu Salamandr. Nedokonalá znalost angličtiny omezovala jeho účast na anglicky mluvených filmech. Přesto si zahrál kupříkldu ve snímcích Oddíl 10 z Navarone, Ninja přichází či ve Smrtonosné pasti 2. Setkal se s celou plejádou velkých hollywoodských hvězd. Večeřel se Stevem McQueenem, Frank Sinatra trval na tom, aby ho doprovodil do nahrávacího studia, kde na něj čekal Nelson Riddle s nahráváním alba That's Life. „Jednou ke mně na večírku přistoupil Paul Newman a vypadal stydlivě i zmateně zároveň. ‚Co se děje, Paule?‘ Řekl jsem mu. A on na odvětil: ‚Franco, můžu dostat tvou fotku s autogramem? Je to pro mou dceru, zamilovala se do tebe.‘ Nemohl jsem tomu uvěřit: jeden z mých idolů mě požádal o autogram. Měl jsem štěstí, ano,“ přibližoval herec čas, který trávil v Americe, v jednom z nedávných rozhovorů.
Herec v roce 1971
Franco Nero hrál v mnoha filmech, v roce 1993 ale také k jednomu z nich napsal scénář a produkoval jej, jmenoval se Jonathan degli orsi. Vidět ho můžeme ale i ve filmech Juraje Jakubiska, v roce 2004 to byla česká komedie Post Coitum a v roce 2008 drama Bathory.
Franco Nero v roce 2016
Italský herec a režisér Vittorio Gassman v jedné knize napsal: „Nejsem gay, ale kdybych si měl vybrat někoho, s kým bych jel na pustý ostrov, vybral bych si Franca Nera.
Zdroje:
