Článek
Na počátku sedmdesátých let ovládl naše televizní obrazovky první český dětský televizní seriál ze současnosti Kamarádi. Záhy se stal velmi populárním. Jeho děj nás zavádí na pražskou Malou Stranu a vypravuje o čtveřici kamarádů, která společně zažívá nejedno dobrodružství. Na počátku příběhu se Váleček a Ferda, dva nerozluční přátelé, setkávají s Honzou, novým sousedem, který se do Prahy přistěhoval z Karlových Varů. Počáteční setkání není zrovna přívětivé, nakonec si ale chlapci k sobě cestu najdou. Netrvá dlouho a novou partu doplní i dívka, energická a sympatická Gábina, jejíž vášní je fotografování.
Zlákal jí taxík
Pohlednou blondýnku ztvárnila Lenka Pletková. Lenka se narodila v roce 1958. Dětství prožívala v Letňanech, které v té době byly vesnicí a k Praze vůbec nepatřily. Ke své ikonické roli se dostala úplnou náhodou. Měla kamaráda a spolužáka Otu, jehož otec pracoval jako taxikář a jezdil také pro Krátký film. Dozvěděl se tak, že televize pořádá konkurz a hledá děti v jejich věku. Ota o filmování moc stál, bál se ale jít sám, uprosil proto Lenku, aby se konkurzu zúčastnila s ním. Té se sice moc nechtělo, nechala se ale přesvědčit. Slíbil jí totiž, že je na místo doveze jeho táta taxíkem. Tím malá dívka nikdy nejela, navíc se chtěla podívat do Prahy, kterou téměř neznala.
Na konkurzu panovala velmi příjemná atmosféra. Celé zástupy dětí tu čekaly, až přijdou na řadu. Když konečně došlo na Lenku a Otu, sehráli scénku na základě textů, které jim předložili. Lenku poté vyzvali, aby zazpívala. Vybrala si jednu z písniček Jiřího Suchého a všichni hned začali zpívat společně s ní. Jelikož o žádnou roli ve skutečnosti neusilovala, neměla trému a byla opravdová. Porotu zaujala a postoupila do dalšího kola. Když pak došlo na kamerové zkoušky, měla strašlivou rýmu a napuchlý nos. Byla přesvědčena, že tentokráte již neprojde. Překvapilo ji, že ji vybrali. Její kamarád ale takové štěstí neměl a na Lenku zanevřel. Kamarádství se již nikdy neobnovilo.
Zvolila si jinou životní cestu
Natáčení Lenku bavilo, vlastně ani nic nehrála, byla jen přirozená. Užívala si natáčení v Praze a brzy se spřátelila i se svými filmovými kamarády. Vždy si spíše hrála s chlapci, vyrůstala totiž s bratry, nebylo to pro ni tak nic nového. Koukat se na sebe v televizi ale nemohla, cítila se hrozně trapně. „Na obrazovce jsem se sobě vůbec nelíbila. Když jsem se sledovala v televizi, zavírala jsem oči a byla hodně kritická,“ vzpomínala Lenka. Teprve po letech si cestu k seriálu našla, Gábina pro ni již byla cizí postavička.
Ve své době byla ovšem nesmírně populární. Diváci pojmenovávali své dcery Gábina a psali mladé dívce spousty dopisů. Z televize jich hned po prvním vysílání obdržela celou krabici. Navzdory tomu se herečkou stát nechtěla. Od malička ráda četla, a dokonce se pokoušela i psát, například různé detektivky a scénáře k večerníčkům. Po maturitě tak její kroky zamířily na žurnalistiku – obor propagace a výtvarnictví. Ještě na škole chodila jako elév do Mladé fronty, kde dělala zpravodajství. Po studiu nastoupila do propagace. Hned po revoluci využila nových možností a spolu s kolegy založila soukromou reklamní agenturu, která funguje dodnes. Vdala se, porodila dva syny a díky svému manželovi, který dlouhá léta působil ve funkci ředitele domova důchodců a založil asociaci, začala vydávat časopis Rezidenční péče.
I když dnes již dávno není onou roztomilou blonďatou holčičkou, lidé ji stále poznávají a mnoho fanoušků si s ní píše i přes sociální sítě.
Zdroje:
