Článek
Na svět přišla jako Gloria Stewart dne 4. července 1910 na rodinném kuchyňském stole v kalifornské Santa Monice. Byla prvním dítětem Alice, rozené Deidrick, a Franka Stewarta, právníka firmy The Six Companies. Měla ještě mladšího bratra Franka Jr., který se narodil o pouhých jedenáct měsíců později. Druhý bratříček Thomas zemřel ve věku pouhých tří let.
V mládí se nadchla pro komunismus
Gloria navštěvovala katolickou školu. Její dětství ale poznamenala tragédie. Když jí bylo devět let, otec Frank zemřel na následky automobilové nehody. Matka se později znovu provdala za bankéře Freda Finche. Gloria si poté přidala ke svému jménu prostřední Frances, aby uctila památku otce.
Gloria v mládí
Střední školu navštěvovala v Santa Monice, kde se aktivně začala věnovat divadlu. Stejně jako herectví si zamilovala i psaní a zapsala se proto na kurzy psaní povídek. Již brzy si díky tomu při škole začala přivydělávat jako reportérka místních novin. Její dospívání bohužel poznamenal špatný vztah s otčímem, rozhodla se proto odejít studovat na vysokou školu pryč od domova. Zapsala se na univerzitu v Berkeley, na obor filozofie a drama. Souběžně se studiem pokračovala v hraní, psala pro noviny a pózovala jako modelka. Jméno si změnila na Gloria Stuart. Nadchla se také pro levicové myšlenky. Chtěla vstoupit do Ligy mladých komunistů, což se jí ovšem nepodařilo. Později na tuto epizodu vzpomínala se slovy: „Bylo mi řečeno, že je to pro chudé a utlačované. To mě oslovilo. Ale členství nebylo otevřeno nikomu mladšímu osmnácti let, takže jsem se nemohla připojit.“
Noční hlídačkou v parku
Gloria školu nedokončila. Již na konci prvního ročníku, v červnu 1930, se provdala za mladého sochaře Blaira Gordona Newella a přestěhovala se s ním do Carmel-by-the-Sea, kde v té době žila početná komunita umělců. I tady hrála divadlo a psala do novin. Vyráběla ale rovněž zástěry, patchworkové polštáře a aranžmá ze sušených květin pro čajovnu, ve které si přivydělávala jako servírka. Newell vypomáhal se zednickými pracemi, sekal dříví, vyučoval sochařství a práci se dřevem a spravoval minigolfové hřiště. Společně s Glorií žili v chatrči uprostřed lesoparku a dělali ještě noční hlídače. Herečka tyto časy později popsala jako úžasně bohémské.
Plakát k filmu The Old Dark Hause
Na divadle podávala výkony více než dobré a díky tomu ji jednoho dne přizvalo ke spolupráci soukromé divadlo z Pasadeny. Ztvárnila Mášu v Čechovově Rackovi. Premiéry se zúčastnili castingoví režiséři Paramountu a Universalu. Krása a talent mladé dívky je nenechaly chladnými. Oba přišli do zákulisí, aby ji pro svá studia získali. Nakonec si mezi sebou hodili mincí a los vyhrál Universal. Gloria se považovala za seriózní divadelní herečku, o film nestála, s manželem ale třela bídu s nouzí, a tak na smlouvu s Universalem přistoupila. Filmová společnost tehdy mladou blonďatou herečku ujišťovala, že s ní má velké plány. Nakonec to tak slavné nebylo. Hrála především v béčkových hororech, jako byly kupříkladu The Old Dark Hause či Neviditelný muž. Snímky to byly průměrné, divákům se do paměti příliš nevryly.
Tvrdý život herecký
Pracovní podmínky té doby navíc nebyly vůbec příznivé. Gloria každé ráno vstávala v pět, v sedm již byla v maskérně, v osm u kadeřníka, ve čtvrt na devět u garderobiéra. Pak, když se produkci zachtělo, točilo se až do čtyř nebo do pěti druhý den ráno. Jídlo herci dostali, jak se produkci hodilo. Práce to byla opravdu tvrdá. Herečka přitom hrála běžně v několika filmech ročně. V roce 1932, když s filmováním začínala, byly čtyři, o rok později jich bylo již rovných devět. Gloria se nakonec stala jedním z prvních členů hereckých odborů. Činná byla ale i jinak. V roce 1936 pomáhala zakládat Hollywoodskou antinacistickou ligu a zároveň i Ligu na podporu sirotků ze španělské občanské války.
Gloria v roce 1936
Život v Hollywoodu měl ale dopad i na její manželství. Gordon Newell takto žít nechtěl a s Glorií se raději rozvedl. Ona se pak v roce 1933 seznámila se scénáristou Arthurem Sheekmanem, za kterého se v srpnu roku 1934 provdala. V červnu následujícího roku porodila dceru Sylvii. V té době opustila Universal a připojila se k Twentieth Century-Fox. Několikrát se objevila po boku hvězdné Shirley Temple, vždy ale ve vedlejší roli.
Za války tančila vojákům
Filmovým průmyslem začala být více a více zklamaná. Na počátku roku 1939 odcestovala s manželem do Asie, odsud se přesunuli do Egypta, poté do Itálie, odkud jejich kroky vedly pro změnu do Francie. V této zemi je zastihl počátek války. Požádali proto amerického konzula, zda by v Evropě mohli zůstat, Sheekman jako válečný korespondent, Gloria jako dobrovolnice v nemocnici. Konzul jejich žádost zamítl a nařídil jim, že se musí okamžitě vrátit do Spojených států. Chytili poslední americkou osobní loď, která přeplula Atlantik, a do New Yorku dorazili v září. Po příjezdu do Států se Gloria vrátila k divadelnímu herectví. Aby pomohla s válečným úsilím, absolvovala hodiny zpěvu a tance a začala cestovat po zemi, navštěvovat nemocnice, kde tančila pro vojáky. Ráda by se jako dobrovolnice vydala do Evropy, o tom ale její muž nechtěl ani slyšet.
Gloria v roce 1937
V roce 1943 se vrátila opět i k filmovému herectví. Ne ale na dlouho. Naposledy si zahrála v roce 1946, pak na herectví na dlouhá léta zanevřela. Seznámila se technikou découpage a začala se věnovat umělecké tvorbě. Vytvářela lampy, zrcadla, stoly, truhly a další podobné předměty. Měla úspěch a otevřela si i obchod. Po čase se ale ukázalo, že nanášení šestnácti vrstev laku na každý kus je ekonomicky neúnosné. Obchod tedy zase uzavřela.
V zajetí malby a bonsají
Po letech v pronájmu si s manželem pořídili dům. Gloria nejen dohlížela na zařízení interiéru, ale nadchla se i pro práci na zahradě. Počátkem roku 1954 navštívila Paříž a poprvé na vlastní oči spatřila impresionistické obrazy. Byla natolik uchvácena, že se okamžitě rozhodla stát se malířkou. Sedm let stála u stojanu a malovala, pak se teprve rozhodla svá díla poprvé představit veřejnosti. Téměř všech čtyřicet vystavených pláten prodala. V následujících letech vystavovala obrazy na mnoha výstavách a prodala je mnohým galeriím a soukromým sběratelům. Malovala téměř třicet let, pak měla již pocit, že se její tvůrčí inspirace vyčerpala. Vrhla se proto na sítotisk a začala se věnovat této umělecké formě. Na konci šedesátých let pro změnu začala tvořit bonsaje. Učila se u mistrů oboru a nakonec její sbírka čítala více než sto miniaturních stromů.
Jeden z Gloriiných obrazů
V roce 1975 se jí zastesklo po herectví. Sehnala si agenta a záhy získala první drobnou úlohu v televizi. Od té chvíle hrála v televizních filmech i seriálech, čas od času se objevila i na plátnech kin. V roce 1978 ovdověla a o pět let později se zamilovala do přítele svého prvního manžela, tiskaře a knižního designéra Warda Ritchieho. Gloria, které již bylo více než sedmdesát let, podlehla nové vášni – uměleckému tisku. Koupila si vlastní tiskařský stroj a začala se věnovat novému umění. V roce 1984 jí byla diagnostikována rakovina prsu. Úspěšně ji překonala a na konci osmdesátých let začala experimentovat s tvorbou uměleckých knih. Napsala text, zpravidla poezii, vybrala typ písma, vytiskla stránky a pak je ozdobila akvarely, sítotiskem, découpage nebo vším dohromady. Vytvářela velké autorské knihy a knižní miniatury. Vyrobit několik takových knih jí trvalo roky.
Největší role před devadesátkou
V roce 1996 ovdověla. Ritchie zemřel na rakovinu slinivky. Ve stejném roce nastal průlom v její herecké kariéře. Režisér James Cameron jí nabídl roli stárnoucí Rose DeWitt Bukater ve velkofilmu Titanic. Gloria byla za svůj herecký výkon v tomto filmu v roce 1998 nominována na Oscara a stala se tak nejstarší osobou v historii, která byla nominována na tuto nejprestižnější filmovou cenu. Nominaci získala i na Zlatý Globus. Zajímavostí je i to, že byla jediným členem hereckého štábu, který žil v době, kdy se Titanic skutečně potopil.
Jedna z hereččiných bonsají
Od roku 2000 má herečka svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a v roce 2002 získala na filmovém festivalu v Long Beach cenu za celoživotní zásluhy a dílo. Ve stejném roce ji také časopis People zařadil mezi padesát nejkrásnějších lidí světa. Před filmovou kameru se naposledy postavila v roce 2004 v dramatu Země hojnosti.
Herečka v roce 2000
Gloria Stuart se velmi dlouho těšila nebývale dobrému zdraví. Když jí bylo devadesát čtyři let, onemocněla ale rakovinou plic. Stalo se tak desítky let poté, co přestala kouřit. Podstoupila radiační léčbu, nemoc se však opět vrátila. Nepomohlo již ani další ozařování. Zhoubný nádor rostl vzhledem k jejímu věku ale velmi pomalu. Zemřela tak až šest let poté, co u ní nemoc byla objevena. Dožila se stovky, kterou oslavila v přítomnosti Jamese Camerona, rodiny a přátel. Nakonec podlehla respiračnímu selhání ve svém domě v Los Angeles dne 26. září 2010. Zanechala po sobě dceru, čtyři vnoučata a dvanáct pravnoučat. Dcera Sylvia po matčině skonu řekla: „Nevěřila na nemoci. Nevěnovala tomu pozornost a dobře jí to sloužilo.“
Zdroje:
