Grace Kelly patřila mezi nejkrásnější herečky Hollywoodu. Svatba s knížetem jí štěstí nepřinesla

„Chtěla bych, aby se na mě vzpomínalo jako na někoho, kdo vykonal užitečné skutky a kdo byl laskavým a milujícím člověkem. Ráda bych zanechala vzpomínku na člověka, který měl správný postoj a který se snažil pomáhat druhým,“ řekla o sobě monacká kněžna Grace. Zcela jistě se jí to podařilo.

Narodila se jako Grace Patricie Kelly dne 12. listopadu 1929 ve Filadelfii do bohaté a vlivné rodiny s irskými a německými kořeny. Její otec John Brendon Kelly byl miliardářem. Kromě Grace měl s manželkou Margaret Katherine Majer ještě další tři děti. Grace byla vychovávána v přísné katolické víře a hluboce věřící zůstala až do konce svého života. K herectví ji to přitahovalo od dětství. Poprvé stála na jevišti již ve svých dvanácti letech a to v divadelní hře Nekrmte zvířata. V květnu roku 1947 odmaturovala na soukromé střední škole a přihlásila se na prestižní Bennington College. Nepřijali ji ale kvůli špatnému prospěchu z matematiky. Krátce na to se proto sebrala a odjela do New Yorku, kde se pokusila prosadit na divadle. Rodiče byli zásadně proti. Obzvláště otec, který tímto povoláním vyloženě opovrhoval. Grace si proto musela přivydělávat jako modelka a účinkovala i v několika reklamách. Propagovala kupříkladu spreje proti hmyzu nebo cigarety.

Aby své herecké šance zvýšila, zapsala se na Americkou akademii dramatických umění. Patřila mezi pilné a nadané studentky. Projev pilovala za pomoci magnetofonu. Brzy získala první role na Broadwayi. Na naléhání otce v té době bydlela v hotelu Barbizon na Manhattanu, který byl zaměřený na ženskou klientelu. Pozdější svědectví uváděla, že ráda tančila na havajskou hudbu po hotelových chodbách a ráda šokovala své spolubydlící tím, že vystupovala nahoře bez.

Nádherná blondýnka neunikla bedlivému oku filmařů. První malou roličku získala již v roce 1951. Spolupracovala také s televizí a nadále pokračovala ve své divadelní kariéře. Vystupovala zrovna v Coloradu, když jí filmový producent Stanley Kramer nabídl roli po boku Garyho Coopera ve westernu V pravé poledne. Grace roli přijala. Snímek získal čtyři Oscary a je dodnes považován za jeden z nejlepších filmů všech dob. Výkon samotné Grace ale kritici příliš kladně nehodnotili. To se ale již brzy mělo změnit.

Účast na slavném westernu vynesla Grace Kelly sedmiletou smlouvu se společností MGM, která jí zaručovala plat ve výši osm set padesát dolarů týdně. O několik měsíců později začala v Nairobi natáčet film Mogambo. Později o své účasti na snímku pronesla: „Jsou tři důvody, proč jsem roli v tom filmu přijala a sice John Ford, Clark Gable a fakt, že to byl placený výlet do Afriky. Kdyby se to natáčelo třeba v Arizoně, tak bych v tom nehrála.“ Litovat ale rozhodně nemusela. Role jí vynesla Zlatý Globus a první nominaci na Oskara. A také další zajímavou nabídku. Mistr hororu Alfred Hitchcock si ji vyhlédl do svého filmu Vražda na objednávku. Grace v něm ztvárnila nevěrnou Margot, jejíž manžel se o jejím vztahu s mladším mužem dozví a rozhodne se ji za trest sprovodit ze světa. Úloha manžela připadla na Raye Millanda, se kterým se údajně herečka v době natáčení intimně sblížila, byť byl již dlouho ženatý. Film jí tentokráte vynesl nominaci na cenu BAFTA. S Hitchcockem pak spolupracovala i na dalším filmu a sice na slavném Oknu do dvora. Příběh fotografa, který věří, že z okna svého domu viděl vraždu, je považován za jeden z nejlepších režisérových filmů.

Další nabídku dostala Grace od studia Paramount. Měla si zahrát ve filmu Venkovské děvče. Jelikož ale měla smlouvu s MGM, hrozilo, že ve filmu nebude moci hrát. Ona o roli ale stála natolik, že pohrozila tím, že se sbalí a nadobro odejde. Prosadila si svou a udělala dobře. Právě za tuto roli získala Oskara. Otec ale z jejího úspěchu velkou radost neměl, stále se nesmířil s její volbou a nešetřil vůči ní kritikou.

Po účasti na válečném dramatu Mosty u Toko-Ri se potřetí pracovně setkala s Hitchcockem. Spolupracovali spolu na filmu Chyťte zloděje. V roce 1955 odjela v čele americké delegace na filmový festival v Cannes. Při té příležitosti byla pozvána, aby se zúčastnila focení s monackým knížetem Rainierem III. v monackém knížecím paláci. K osudovému setkání došlo dne 6. května 1955. Knížete nádherná americká herečka zaujala natolik, že se jí začal dvořit. Grace se vrátila do Ameriky, stále natáčela, zároveň si ale s monackým vládcem čile korespondovala. Svatba se nakonec konala v dubnu 1956. Monacké zákony vyžadovaly dva obřady, jeden občanský a druhý církevní. Civilní svatba se konala 18. dubna v Trůnním sále Monackého paláce. Odpolední recepce se zúčastnilo na tři tisíce monackých občanů. Církevní obřad se uskutečnil druhý den v monacké katedrále svatého Mikuláše. V televizi jej sledovalo třicet milionů diváků. Na svatebních šatech nevěsty, které navrhla Helen Rose z MGM, pracovaly po šest týdnů tři tucty švadlen. Pár odjel ještě tu noc v princově jachtě na sedmitýdenní svatební plavbu po Středomoří.

Grace po svatbě přijala titul Její Knížecí Jasnost Kněžna Monacká. Zároveň to ale znamenalo konec její herecké kariéry. Navíc všech jedenáct celovečerních filmů, v nichž hrála, bylo na příkaz jejího manžela v Monaku zakázáno.

Páru se postupně narodily tři děti, dcery Caroline, Stephanie a syn Albert. Grace se tak věnovala především jim a pak také charitě a veřejně prospěšným činnostem. Byla kupříkladu prezidentkou Monackého červeného kříže nebo založila Nadaci kněžny Grace na podporu mladých uměleckých talentů. Pro tyto její bohulibé aktivity si ji obyvatelé Monaka velmi zamilovali. Je také známo, že celkově zlepšila pověst knížectví. Už její svatba vzbudila opětovný zájem turistů o jeden z nejmenších států světa a znamenala významný zdroj příjmů do knížecí pokladny. Samotná Grace však příliš šťastná nebyla. Nejkrásnější okamžiky prožívala se svými dětmi, v průběhu času ale snášela stále hůře a hůře podřizování manželovi a dvorským pravidlům. Stýskalo se jí po volném způsobu života, na který byla zvyklá v Americe a po Americe samotné. Často se tam proto alespoň na chvíli vracela a doma naopak pořádala každoroční Americký týden v Monaku, kde hosté hráli baseball a jedli zmrzlinu. Palác také každoročně slavil americký Den díkůvzdání.

Stýskalo se jí také velmi po filmu. Návrat před kameru si však prosadit nedokázala. Alfred Hitchcock jí nabídl hlavní roli ve svém snímku Marnie, byla tím naprosto nadšená. Veřejné protesty v Monaku proti její účasti na filmu, ve kterém měla představovat kleptomanku, ji nakonec přiměly roli odmítnout. Podobně dopadly i další pokusy o návrat na stříbrné plátno. Později se jí alespoň podařilo vrátit se k umění a číst alespoň poezii na jevišti.

Dne 13. září 1982 se vracela se svou dcerou Stephanií z venkovského sídla zpět do Monaka. Cestou ji postihla náhlá indispozice způsobená snad srdečným záchvatem či drobným krvácením do mozku, následkem čehož ztratila kontrolu nad vozidlem. Auto se zřítilo z třicetimetrového srázu. Dcera utrpěla otřes mozku a zlomeninu klíční kosti, Grace již nenabyla vědomí. Následující den zemřela na krvácení do mozku. Bylo jí pouhých padesát dva let.

Pohřeb se konal v katedrále Neposkvrněného Početí Panny Marie v Monaku dne 18. září 1982. Po zádušní mši byly ostatky krásné kněžny uloženy v hrobce Grimaldiů. Jelikož ze všech květin měla nejraději růže, dal ovdovělý kníže na její památku v Monaku zbudovat veřejnou růžovou zahradu. Nikdy se znovu neoženil a po své smrti v roce 2005 byl pohřben po manželčině boku.

Zdroje:

Grace Kelly | Biografie | ČSFD.cz

Grace Kellyová – Wikipedie

Grace Kellyová – Wikipedie