Článek
Gemma přišel na svět v Římě dne 2. září 1938 jako jediné dítě dělníka Domenica a jeho manželky Aghery, která byla, jak se na Italku té doby sluší a patří, ženou v domácnosti. V roce 1940 se Aghera s malým Gulianem uchýlila před válečnou vřavou do venkovského města Reggia Emilia, kde žili její rodiče. Guliano tu vyrůstal až do svých deseti let. Navštěvoval zde základní školu a místo si velice zamiloval. Krátce po válce tady ale málem přišel o život. Společně s kamarády jednoho dne při prohledávání opuštěných míst našli hořkou čokoládu a bonbóny, které tu vytrousili Američané. Chlapcům cukrovinky velice zachutnaly a na podobná místa se vydávali opakovaně. Giuliano jednoho dne našel tyč a bavil se roztloukáním láhví. S tyčí narazil na cihlu s bombou, cihla se rozpadla a bomba explodovala. Chlapec měl obrovské štěstí, odnesla to pouze levá lícní kost. Následky nerozumné hry si pak nesl na celý život. Jeho tvář již navždy poznamenala jizva.
Giulina Gemma
Začínal v komparzu, pak přišel Gepard
Jestli v dětství Guliano v něčem vynikal, tak to byl sport. Věnoval se atletice, boxu i tenisu. V Římě sloužil jako hasič a v té době se velmi spřátelil s boxerem Ninem Benvenutim. Od dětství jej přitahoval také film. Miloval především Burta Lancastera. Ve čtrnácti začal navštěvovat filmové ateliéry, neboť jeho otec získal práci v produkci. Filmem byl natolik nadšený, že se v osmnácti letech rozhodl nasměrovat veškerou svou energii k tomu, aby se stal hercem. Zprvu se ve filmu uplatnil jako kaskadér a komparzista. V roce 1962 jej režisér Duccio Tessari obsadil do hlavní role v dobrodružné fantasy Arrivano i Titani. První opravdu velkou příležitost mu nabídl slavný Luchino Visconti, který mu nabídl roli generála Garibaldiniho ve válečném dramatu Gepard. Guliano se v oceňovaném snímku z roku 1963 rozhodně neztratil. A to měl po boku takové hvězdy jako Claudii Cardinale, Alaina Delona, Terence Hilla a dokonce svůj životní idol, Burta Lancastera.
Nicolas byl jeho nejslavnější rolí, měl ale i herecky významnější
Sportovně založený mladík s krásnou tváří se filmařům hodil do rolí krásných statečných mužů, kteří lámou ženská srdce a žádný zločinec před nimi není v bezpečí. Takové filmy byly v té době na vrcholu popularity. Guliano si tak zahrál v historických velkofilmech jako byla kupříkladu Vzpoura pretoriánů. Jeho u nás snad nejslavnější postava přišla v roce 1964. Právě tehdy si zahrál Nicolase alis Calambredaina ve filmu Angelika, markýza andělů. Do Angeličiny lásky se převtělil ještě jednou o rok později ve filmu Báječná Angelika. Ve stejné době hrál i v populárních spagheti westernech, zpravidla pod pseudonymem Montgomery Wood. Ve filmu Lučištník ze Scherwoodu si pak zahrál samotného Robina Hooda. Své dvě nejvýznamnější role ztvárnil ve válečném dramatu Tatarská poušť z roku 1976 a o rok později v kriminálním dramatu Železný šéf. Stejný rok výroby má i krimifilm Corleone, kde se Guliano Gemma opětovně sešel s Claudií Cardinale. V pozdějších letech hojně spolupracoval i s televizí. Úplně naposledy jej měli diváci možnost spatřit v roce 2012 ve filmu Do Říma s láskou.
Jeho náručí prošlo mnoho krásek
Giuliano hrál za svou kariéru s mnoha překrásnými ženami a na dotaz kterou z nich by si vybral, odpovídal, že jich bylo mnoho, ale dnes by si určitě vybral Claudii Gerini, kterou považoval nejen za krásnou, ale i talentovanou a s velkým smyslem pro humor. Claudia Gerini ostatně patřila do výčtu Giulianových milenek. Jeho milostný život byl velmi pestrý a nejedna z hereček mu podlehla. Kromě Gerini se to říká o Ursule Andress, Claudii Cardinale či Marii Versini.
Giuliano Gemma v roce 1983
Ženatý byl krásný Giuliano ale jen dvakrát. Jeho první manželkou byla kaskadérka Natalia Roberti, se kterou měl dvě dcery Giulianu a Veru. Natalia zemřela v roce 1995 za nikdy nezveřejněných okolností. Rodina se obrnila mlčením, což mělo za následek celou řadu všemožných spekulací. Mluvilo se o nemoci, sebevraždě, předávkování. Do podezření se dostal dokonce samotný Giuliano. Měl svoji ženu v hádce napadnout a udeřit tak nešťastně, že začala krvácet do mozku. Policie však nikdy takové podezření nepojala. Je však skutečností, že manželství nebylo právě ideální. Provázely jej časté Giulinovy nevěry a Natalia asi také nebyla svatá. Alespoň její dcera, herečka Vera Gemma, během jednoho z rozhovorů uvedla, že její matka měla poměr s Marlonem Brandem. Otci to prý jednou vmetla do obličeje v hádce zapříčiněné jeho milostnými pletkami. Dceři pak popsala okolnosti dávného románku. Všichni o ní věděli, že Marlona tajně platonicky miluje, pozvali ji proto jednoho večera do domu na Tiberském ostrově v Římě. Dveře otevřel její idol. Rozklepala se jí kolena, pak s ním ale strávila večer a zrodilo se něco, na co již nikdy nechtěla navázat, protože byla vdaná.
Propadl sochařství
Dva roky po manželčině smrti se Giuliano oženil znovu. Vzal si novinářku Danielu Richerne. Žili spolu v Cervetere. V té době slavný herec objevil novou vášeň a sice sochařství. Vedlo se mu na tomto poli velice dobře a zúčastnil se i několika výstav. Sám zavzpomínal, že toto umění ho přitahovalo již jako chlapce. „Když mi bylo asi pět nebo šest let, velmi rád jsem chodil k řece. Potopil jsem ruce do vlhké země a vzal hrst, pak jsem začal formovat postavy, které pak na slunci uschly. Na Vánoce pak obohatily náš betlém. Byl jsem moc hrdý a pyšný na tyto sošky, i když to nebylo samozřejmě žádné dokonalé dílo, ale já jsem je dělal sám. Tak začala moje vášeň pro sochy, nemluvě o tom, kolikrát jsem jako dítě vyřezal ze dřeva figurky, lodě či zbraně. I během herecké kariéry jsem pěstoval svou velkou lásku k umění a studoval sochařské mistry. Stručně řečeno, sochařství je dnes pro mě skutečnou vášní, která je na druhém místě po filmování“, uvedl Gemma na toto téma.
Gemma v roce 2016
Se životem byl velmi spokojený. Nic mu nechybělo. V rozhovoru z roku 2010 uvedl, že je šťastný, neboť dělá svou práci, kterou má rád, stejně jako koníčky. Má krásnou rodinu, je dědeček. „Co mohu žádat od života víc?“ řekl na závěr.
Jeho život se bohužel uzavřel o pouhé tři roky později. Na cestě mezi svým bydlištěm v Cerveteri a Římem měl nehodu, na jejíž následky dne 1. října 2013 zemřel v nemocnici. Bylo mu sedmdesát pět let. Římský magistrát mu uspořádal poslední rozloučení v Senátorském paláci na Campidoglio, poté se konala mše v kostele Santa Maria dei Miracoli na náměstí Piazza del Popolo. Na památku jeho dávné činnosti rakev nesli hasiči. Místo posledního odpočinku nalezl krásný Nicolas v rodinné hrobce na hřbitově Flaminio v Římě.
Zdroje:
