Článek
Hana Čížková pochází z jižních Čech. Narodila se 13. září 1953 v Českých Budějovicích. Od malička ráda zpívala, chodila do baletu a hrála v dětském ochotnickém divadle. Závodně se věnovala bruslení. S tím nakonec skončila. Sportu se ale nadále věnovala a její tatínek si přál, aby po střední škole šla na Institut tělesné výchovy a sportu. K dráze herečky jí nakonec napomohla náhoda. „Já jsem takhle šla v krátké sukýnce a s dlouhými vlasy po Budějovicích a zrovna tam něco točil Semafor. Přiběhl ke mně nějaký režisér, jestli bych nechtěla jít na konkurz do Semaforu. A říká: Vy jste tak krásná, zpíváte? Já, že jo! A on jestli tančím. Já, že jo! Přitom jsem nic z toho neuměla…,“ vzpomínala na osudové okamžiky Hana v jednom z rozhovorů.
Nabídka měla háček
Po příchodu domů novinku naivně oznámila rodičům. „Mami, já budu asi herečkou, protože jsem potkala nějakého pána, a to je režisér! A chce, abych přijela do Prahy na konkurz. Tátu okamžitě polilo horko, protože on byl voják, plukovník. A už to jelo: Jaká herečka, to jsou takové ty lehké holky! Máma ale říká: Ať to holka zkusí. Hanko, já ti tady dám zmrzlé kuřátko a kdyby bylo nejhůř, tak si ho někde upeč, abys neumřela hlady. A tady máš velikánský obraz, když bude nejhůř, prodej ho!,“ přibližovala tehdejší události Hana. Do Prahy nakonec skutečně odjela s kamarádkou Gábinou. Zmrzlé kuře jí rozmrzlo a rozteklo se hned v autobusu, obraz jí ukradli.
Do hlavního města nakonec dorazila s pětikorunou v kapse a volala onomu režisérovi. Ten ji bezostyšně pozval na chalupu, aby si ji vyzkoušel. Byl ve věku jejího otce, nečekala tedy žádné postranní úmysly. Jak se posléze ukázalo, mýlila se. Na chalupě ji onen muž posadil k pianu a po chvíli jí řekl: „Haničko, chtělo by to ještě trochu cvičit, trochu víc, no cvičit… Asi víš, co bylo za tím pojmem cvičit.“ Hana byla naštěstí duchapřítomná a řekla mu, že takhle tedy cvičit nebude a i s kamarádkou utekla a odjela zpět do Prahy. Na onen konkurz se ale přece jenom vydala a Jiří Suchý si ji vybral. Poprvé ji pak vzal jako křoví do hudebního pásma Plakala panna, plakala.
Roční hostování na této scéně Hanu přivedlo ke studiu hry na kytaru, tance a zpěvu na lidové konzervatoři, dnešní Konzervatoři Jaroslava Ježka. Své taneční a pěvecké schopnosti následně zúročila pětiletým působením na jevišti Hudebního divadla v Karlíně, hostovala také v Divadle E. F. Buriana a v Semaforu. V Československé televizi poprvé účinkovala v roce 1969 v televizním seriálu Pan Tau. Záhy se začala objevovat i na stříbrném plátně. Na počátku sedmdesátých let byla k vidění jako Šrámkova nevěsta ve válečném Kachyňově Vlaku do stanice Nebe nebo jako dvorní dáma Jitka v Podskalského muzikálu Noc na Karlštejně. Tyto počáteční role jí otevřely dveře k dalším zajímavým úlohám v československé kinematografii. Diváci si ji jistě pamatují coby atraktivní, ale hloupou Jitku z populárního a hojně reprízovaného filmu Léto s kovbojem či jako eroticky naladěnou zákaznici z komedie Vrchní, prchni!
Láska k slavnému herci
Hana si ale také po svém příchodu do Prahy našla první velkou lásku. Byl jí slavný herec Jiří Hrzán. Seznámili se při jedné z jejích prací pro televizi. „Hrzán tam zrovna něco točil. Seděla jsem na baru, na hlavě paruku, přišel on a povídá: Ahoj, ty jsi hezká! Já na to: No ale vy moc ne,“ svěřila se herečka s tím, že ji vůbec nenapadlo, že by ji chtěl balit. On se jí pak zeptal, co má pod parukou a když viděl záplavu blond vlasů, úplně se rozplýval a pozval ji, aby za ním přijela do Klicperova divadla, kde právě točil nějakou malou komedii. Hanka se svěřila oné výše zmiňované kamarádce Gábině a ta ji ujistila, že sbalila slavného a bohatého muže. Jak se posléze ukázalo, slavný byl, bohatý nikoliv. Místo předpokládaného mercedesu přivedl po natáčení Hanku k otřískanému trabantu a následně ji poprosil o peníze na benzín. Tak to chodilo po celou dobu jejich vztahu.
Hančini rodiče z Hrzána nebyli příliš nadšení. Vadilo jim, že je ženatý. Jiří se totiž zrovna rozváděl. Říkalo se také o něm, že mu věrnost nic neříká. Hanka ale o žádných jeho nevěrách nevěděla, ani po nich nepátrala. On na ni ale žárlil. Nakonec spolu vydrželi tři roky. Různě se ale rozcházeli a zase dávali dohromady. „Když poprvé vypadl z okna, tak mi volala Olina a nadávala mi, že jsem zabila jejího muže, že se zabil kvůli mně. Přitom to nebyla pravda, on tam přelejzal za nějakou babou. Krásné bylo, když jsem do té nemocnice volala, tak to vzal nějaký doktor a já říkám, že bych chtěla mluvit s Jirkou Hrzánem, že jsem jeho přítelkyně. A doktor povídá: To jste už asi desátá, která sem volá, že je jeho přítelkyně! Dali mi Jirku k telefonu a moje první věta byla: Jirko, ty prý umřeš! A on povídá: Ještě ne, teď koukám na fotbal,“ popisovala Hana peripetie vztahu.
Druhý pád z okna se Jiřímu Hrzánovi stal osudným. V té době s Hankou již nechodil, zcela uzavřenou kapitolou jejich vztah ale ještě nebyl. „On pak měl Kačenku, která se také moc neprojevuje, že byla jeho velká láska. Kačenka mi později řekla: Hani, on stejně pořád mluvil o tobě,“ svěřila se herečka. Dodnes je přesvědčená, že Jiřího konec nebyla pouhá náhoda a že z okna mu někdo pomohl. „Když se to stalo a on pak umřel, volala jsem panu profesorovi, u kterého byl v nemocnici. Ten mi řekl, že není možné, aby Jirka spadl sám. Že měl pohmožděné klouby na prstech, kterými se držel římsy pod oknem. A že to vypadalo, jako by mu někdo do těch rukou něčím mlátil. Nebo mu to taky mohlo udělat to okno, které někdo přibouchl…,“ prozradila šokující informace před časem novinářům.
Herečkou Troškových filmů
Hana nakonec zakotvila ve vztahu s fotografem Janem Fialou, v roce 1983 se za něj provdala a narodil se jí syn Honza. V osmdesátých letech proto svoji kariéru utlumila a objevila se jen v několika málo filmových rolích. Mezi ty nejvýznamnější patří Sobotková v Troškově komedii Slunce, seno, jahody z roku 1984. Její postava tam chtěla s manželem koupit starý mlýn v Hošticích. Když se pak dozvěděla, že v něm straší „velkej černej pes a mrtvej kostelník“, byla hrůzou celá bez sebe.
Po návratu z mateřské dovolené vystupovala Hana Čížková se skupinou Gag Borise Hybnera, později i v Divadle U Hasičů. Nadále se objevovala i v menších filmových rolích. Zahrála si například Fanny v retro komedii Anděl svádí ďábla nebo Soňu v Čase sluhů. Na konci devadesátých let si na ni znovu vzpomněl režisér Zdeněk Troška a obsadil ji do role dvorní dámy v pohádce Z pekla štěstí. Spolupráce tím však neskončila a na počátku nového tisíciletí nabrala na obrátkách. Režisér již v roce 2003 svěřil Haně roli Sáry Kohnové ve svém Kameňáku, která se stala její rolí životní. Krátce na to se ale herečce život obrátil vzhůru nohama.
Osvojila si holčičku, přišla ale náhle o manžela
Po mnoho let žila šťastným rodinným životem. S manželem měla sice doma občas Itálii. „On byl trochu ‚český Ital‘ a já jsem také trochu hysterka, občas u nás létaly hrnce. My jsme nebyli svatí. Věrní jo, ale svatí ne,“ přiznala. Jinak ale byli ve vztahu spokojení. Po svatbě spolu bydleli v bytě kategorie 2 plus 1 na Praze 2. Po několika letech si pořídili dvoupatrový řadový dům v Košířích, který byl postaven v sedmdesátých letech. Ten si následně kompletně zrekonstruovali. Interiér si herečka zařizovala sama. Dům je velmi prostorný a doplňuje jej i krásně upravená zahrada s bazénem. Když hereččin syn dospíval, z dětského domova si přivedla tehdy devítiletou holčičku Janu, kterou si vzala do pěstounské péče. „Měla jsem devatenáctiletého syna a chtěla jsem ještě někomu pomoct. Říkala jsem si, že by bylo hezké, kdybych si domů vzala holčičku. Chtěla jsem sukénky a dlouhé vlásky,“ vysvětlovala Čížková.
Manžel z toho zprvu nebyl ani trochu nadšen. „Přišla jsem domů a řekla manželovi, že bych chtěla holčičku z dětského domova. Ten na mě vytřeštil oči a argumentoval tím, že syn maturuje a že bychom měli čas cestovat. Já ale toužila po větší rodině,“ přiblížila herečka, která si nakonec prosadila svou. Janička do rodiny rychle zapadla a získala si srdce všech. Čížkové pak začala říkat maminko. Bohužel nedlouho poté hereččin manžel náhle a nečekaně zemřel. Příčinou byl infarkt. Bylo mu pouhých padesát let. Nejtěžší na celé situaci bylo to, že se s manželem a tatínkem musela rodina rozloučit náhle. Haně nakonec pomohla právě osvojená holčička, na kterou zůstala sama. „Ona mi pomohla. Měla jsem doma malou holku, o kterou jsem se musela starat. Je pro mě dar do života,“ přiznala.
Kvůli manželově skonu nechtěla zprvu pokračovat ani v roli Sáry. Troška ji ale nakonec přemluvil a tak se objevila ještě v dalších třech pokračováních. Nakonec se na ni usmálo štěstí znovu i v osobním životě. Dala se dohromady s podnikatelem Jaromírem. Toho poznala již o pár let dřív, než spolu začali žít. Potkávali se v parku, kam oba chodili se svými dětmi. „Mně tehdy říkala kamarádka, že potřebuji chlapa, že nejsem ženská, co bude žít bez chlapa. Tak mě seznámila s Jaromírem, který je také vdovec. On tehdy té mé kamarádce říkal, že by mě rád poznal, že jsem praštěná: Ona v tom parku pobíhala za synem v pruhovaných nadkolenkách a vypadala jak včelka Mája,“ popisovala okolnosti seznámení herečka.
Na svého prvního manžela ale nikdy nezapomněla. „Na manžela myslím pořád. Říkají, že čas rány zahojí. Čas zahojí to nejhorší, ale jinak vůbec. To není pravda. Když jsou svátky, narozeniny nebo Vánoce, tak já to vždy docela odnáším. Ale ne, nesmíříte se s tím nikdy. Ten člověk za to stál, abych s ním byla dvacet let,“ řekla novinářům.
Radost do života jí přinášejí ale i obě její děti. Syn Jan vystudoval mezinárodní vztahy a je úspěšným podnikatelem. Díky němu se stala už i babičkou. Jana vystudovala na konzervatoři obor Muzikálové herectví a stala se z ní zpěvačka vystupující pod uměleckým jménem Yanna.
Hana Čížková je nadále herecky aktivní. V poslední době se objevila například v roli učitelky biologie Renaty Bočanové ve filmu Společně sami.
Zdroje:
