Článek
Skutečné jméno herce znělo Vojtěch Bartůněk. Narodil se dne 28. srpna 1895 v Praze do rodiny žižkovského typografa. Také on sám se vyučil typografem, nikdy se tomuto řemeslu ale nevěnoval. Táhlo jej to k divadlu a ve svých dvaceti letech nastoupil ke kočovným hereckým společnostem ředitelů Janovského a Blažka. Později působil i v kamenných divadlech, například v Pardubicích, Olomouci nebo na Kladně. V polovině dvacátých let se usadil v Praze. Jako komik vystřídal několik kabaretů a šantánů. K vidění byl ve smíchovské Aréně, žižkovské Deklaraci, Osvobozeném divadle i v Rokoku.
Vojta Merten v roce 1919
Oživlý Kašpárek
Největší popularity dosáhl svojí postavou Kašpárka, s níž začal roku 1926 v divadle Komedie. O tři roky později se Merten spojil s podnikatelem Antonínem Meisnerem a seskupil kolem sebe asi desetičlennou skupinu herců, tak vzniklo Mertenovo divadlo. Soubor nejprve hrál v Rokoku, od října 1929 pak v Osvobozeném divadle. Na jednotlivých představeních díky této skutečnosti s Mertenem spolupracovali i někteří herci tohoto divadla. Kupříkladu Václav Trégl, František Filipovský, Franta Černý, Bohuš Záhorský. Přidávali se ale i herci z dalších pražských divadelních scén, například Ferenc Futurista a Jára Kohout. Posledně jmenovaný na tuto dobu vzpomínal: „Obnovili jsme představení pro děti, pohádky, vždycky ve středu a v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne. Už jsem s nimi měl dobré zkušenosti z Rokoka, kde jsme angažovali Vojtu Bartůňka, který se časem jako Vojta Merten vypracoval na nejlepšího československého Kašpárka. Mertenovi, původně typografu, jsem přihrával jako policajt Šmidra a po představení jsme rozdávali mrňavému obecenstvu praporky, balónky nebo dětské noviny.“
Vojta Merten jako Kašpárek
Dramaturgem divadla a stálým autorem her se stal Antonín Santer. Pro Mertena psali ale i další autoři. Představení doprovázela kapela šedesáti žižkovských dětí zpěváckého spolku Vítkov. Merten se u dětského publika těšil značné oblibě. Na druhou stranu čelil kritice, že jeho výstupy trpí lacinou podbízivostí, primitivními efekty, ale i dvojsmysly, obhroublostí, nechutnostmi a vulgaritami. Také loutkáři v Mertenově postavě viděli znevažování tradiční loutky. Přesto se našlo mnoho pokračovatelů, kteří jej napodobovali. Rozšířením podobně zaměřených scén Mertenova sláva slábla, a nakonec svůj soubor musel v roce 1936 z finančních důvodů zrušit. S Kašpárkem dále pokračoval jen při příležitostných výstupech.
Slibně rozjetá kariéra skončila sotva začala
V té době měl již zkušenosti s filmem. Poprvé se na stříbrném plátně objevil ještě v dobách němého filmu jako hospodský v komedii Ve dvou se to lépe táhne z roku 1928. Pak následovala sedmiletá pauza, po které poprvé vystoupil sám za sebe, jako zpěvák v krátkém hudebním snímku Naši herci coby pouliční zpěváčci. O další čtyři roky později si zahrál již v klasických filmech. V roce 1939 jich bylo rovnou pět. Stal se tak loupežníkem v romantické komedii Hvězda z poslední štace, dílovedoucím v dramatu Tulák Macoun, taxikářem ve slavném Kristiánovi, řezníkem Douděrou v komedii Paní Kačka zasahuje nebo vrátným v sanatoriu v melodramatu Zlatý člověk.
Vojta Merten v roce 1927
O rok později mu režiséři nabídli již jen tři příležitosti. Získal roli vrátného v melodramatu Adam a Eva, ztvárnil valdhornistu, tedy hráče na lesní roh, v dramatu Muzikantská Liduška a Podskaláka ve filmu Poslední Podskalák. Jeho nadějně rozjetá kariéra skončila v roce 1941, kdy si zahrál v komedii Vlasty Buriana Přednosta stanice epizodní roli člena pěveckého kroužku. Žádnou další nabídku poté již nikdy nedostal.
Účinkoval ale občas i v rozhlase a své výstupy uplatnil i na gramofonových nahrávkách různých společností. V červnu roku 1945 Vojta Merten spáchal sebevraždu v Praze Braníku, kde tou dobou žil. Bylo mu pouhých padesát let.
Zdroje:
