Článek
Dnes již pozapomenutá herečka Míla Pačová byla ženou renesančního střihu – herečkou, výtvarnicí, sběratelkou umění i módní návrhářkou. Pohybovala se v těch nejvyšších kruzích prvorepublikové smetánky a byla vždy středem zájmu. Není divu, narodila se totiž do rodiny váženého a zámožného architekta. Světlo světa spatřila dne 11. dubna 1887 v Praze na Smíchově a pokřtěná byla Jaromíra Anna. Byla jediným potomkem Gustava Pače a jeho ženy Františky. Movitý otec ji od dětství ve všem podporoval. Nechal ji vystudovat malířství u Ferdinanda Engelmüllera v Praze a posléze v Paříži na Académie de la grande Chaumiére. Mílu lákalo ale také herectví a přestože se malování věnovala po celý život a byla rovněž uznávanou karikaturistkou, divadlo u ní nakonec vyhrálo. Studovala soukromě u Marie Hübnerové a Karla Želenského. Začínala v Uranii a následně vystřídala několik dalších scén a podílela se dokonce na založení Komorní scény v Mozarteu. V roce 1921 ji angažoval Jaroslav Kvapil do Vinohradského divadla, kde setrvala až do roku 1934. Pak její kroky směřovaly do Národního divadla, kde v angažmá setrvala až do své smrti.
Míla Pačová
Hrála dámy z vyšší společnosti
Byla velmi inteligentní, temperamentní, elegantní a atraktivní. Charakteristická pro ni byla koketně houpavá chůze a překotně rychlá mluva. Výtvarné vzdělání jí napomáhalo v mimice a gestu, ale i při výběru kostýmů a toalet. Není divu, že si přitažlivé mladé ženy povšimli velmi záhy i filmaři. Debutovala již v roce 1913 v němém a dnes již dávno ztraceném snímku Pan profesor, nepřítel žen. Do nástupu zvukové éry si stačila zahrát ještě v dalších šesti filmech. Všechny tyto role ale již odvál čas. Zvukový film jí první roli nabídl až v roce 1935. Jednalo se však pouze o epizodní roličku dámy na plese v životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik. Teprve za Protektorátu se ve filmu začala objevovat častěji. V melodramatu Dvojí život se stala bytnou Seidlovou, v komedii Artur a Leontýna pro změnu ženou továrníka Soboty, v Preludiu získala roli herečky Holmové, v dramatu Šťastnou cestu ztvárnila ředitelku prodejního oddělení Vackovou a v Jarní písni představovala baronku Giselu.
Míla Pačová
V předposledním válečném roce dostala svoji životní roli. Režisér Miroslav Cikán vycítil její herecký potenciál a obsadil ji do své komedie U pěti veverek. Role byla přímo pro ni šitá na míru. Coby zlá a chamtivá domácí a manželka hlavního hrdiny v podání Jindřicha Plachty Filoména Hubičková byla protipólem jak svého muže, tak své přívětivé sestry, jíž ztvárnila Růžena Nasková.
Rodina ji dokonale zabezpečila
Poválečná kinematografie Míle Pačové již nebyla nakloněna. Poskytla jí pouze tři ne příliš výrazné role. V historickém snímku Nezbedný bakalář si zahrála ženu inspektora Žlutického Markytu, Martinou Ambrožovou byla v komedii Ještě svatba nebyla a v dramatu Jan Žižka se stala ženou staroměstského purkmistra Tomáše.
Jan Krčmář
Rodinný majetek Míle umožnil nezávislý život. Nechtěla založit rodinu a pohybovala se mezi svobodomyslnými umělci. Bylo o ní známo, že jeden čas byla partnerkou sochaře Jana Štursy. V roce 1927 se ale ve Sliači seznámila s advokátem, univerzitním profesorem a také předsedou Společnosti vlasteneckých přátel umění Janem Krčmářem, který za první republiky opakovaně zastával i post ministra školství a národní osvěty. Mílu s ním spojovala vzájemná úcta, respekt i vysoké společenské postavení, zájem o umění a starožitnosti. Není divu, že se s ním nakonec sblížila a v roce 1928 se za něj provdala. Manželé měli byt v Praze a vilu v Třemošnici pod hradem Lichnice ve východních Čechách, kam za nimi jezdili přátelé z politických a uměleckých kruhů.Míla si zde ráda zahrála s místními ochotníky. Zemřela dne 20. března 1957 v Praze a byla pohřbena po boku svého manžela na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
