Článek
V roce 1800 překonal počet obyvatel Londýna hranici jednoho milionu obyvatel a stále rostl. Původní hřbitovy u kostelů se tísnily mezi domy, jejich kapacita byla nedostačující, navíc hrozilo riziko epidemie. Parlament proto rozhodl, že v okolí Londýna bude postupně postaveno sedm velkých a moderních hřbitovů. Projekt dostal název Magnificent Seven. Třetí hřbitov z roku 1839 byl Highgate, dnes ze všech sedmi celosvětově nejznámější. Viktoriánské postoje ke smrti a její prezentace vedly k vytvoření velkého množství honosných novogotických hrobek a soch andělů. Hřbitov začal být hojně navštěvovaným a obdivovaným a rychle se stal jakýmsi módním místem pro pohřby. Není proto divu, že si jej jako místo svého posledního odpočinku vyvolila řada známých osobností. Mimo jiné zde leží německý filozof Karl Marx nebo držitel Nobelovy ceny za literaturu John Galsworthy.
Areál hřbitova je plný stromů, keřů a květin, z nichž většina vyrostla bez lidského vlivu. Žije zde také řada divokých zvířat, kupříkladu lišek.
Na hřbitově se to hemží paranormálními jevy
Hřbitov za dobu své existence nasbíral celou řadu strašidelných historek. Postarší žena tu prý bloudí od jednoho hrobu k druhému a hledá své děti, které zavraždila, černá vdova bez tváře, vražedkyně svého manžela, se vznáší nad hroby, záhadná nehybná postava náhle zmizí, aby se objevila o kus dále, zjevuje se tu také přízračný cyklista či duch jeptišky.
Upír nastupuje na scénu
Ze všech nejznámější je ale legenda o upírovi z Highgate. V době svého vzniku vyvolala úplnou upíří hysterii. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby se právě nepsal rok 1967. Toho roku šestnáctiletou Elizabeth Wojdylovou a její spolužačku na hřbitově údajně pronásledoval tajemný, nezvykle vysoký muž v černém kabátě. Záhy se ozvali i další svědci, kteří podobnou postavu také viděli. Navíc se na hřbitově začala objevovat těla mrtvých lišek a dalších zvířat. Několik hrobů bylo také otevřeno a působily, jako by z nich někdo vylezl. Podobných úkazů a zvěstí postupně stále narůstalo. Lidé z okolí se začali bát. V „British Psychic and Occult Society“ se začala hromadit další a další svědectví o záhadné postavě, které v mezidobí přibyly rudě zářící oči. Tato společnost proto na místo poslala Davida Farranta, aby případ vyšetřil. Farrant dne 24. prosince 1969 postavu skutečně spatřil v části hřbitova nazývané „Swains Lane“. Usoudil tedy, že zprávy jsou pravdivé. Záhadnou postavu označil za ducha, případně i upíra. V tuto chvíli do děje vstoupil další muž zabývající se paranormálními jevy a sice reverend a exorcista Sean Manchester. Ten již s určitostí tvrdil, že se jedná o upíra. Záhy se v dobových médiích začaly objevovat zprávy, že na místě hřbitova stála v 18. století vila, která patřila muži, cizinci z Rumunska, praktikujícímu černou magii. Snad samotnému králi všech upírů Drákulovi. V místech se měl nacházet i jeho hrob. Probudit ze spánku jej měli satanisté, kteří tu v té době praktikovali své rituály.
Novodobý lov na upíra začíná
Byť byly tyto zprávy záhy označeny za novinářskou kachnu, případ si již žil vlastním životem. Vše navíc rozdmýchávala řevnivost mezi oběma lovci duchů – Farrantem a Manchesterem. Navzájem se osočovali z nedostatečné odbornosti a o své vlastní osobě tvrdili, že je právě ona tou nejpovolanější k tomu, aby nalezla a zneškodnila upíra. Manchester prohlásil v televizi, že v pátek dne 13. března 1970 uspořádá se svými spolupracovníky oficiální hon na upíra. Rozhovor vysílali večer právě tohoto pátku. Během dvou hodin začalo obrovské množství samozvaných lovců upírů z celého Londýna přelézat zavřenou hřbitovní bránu a zdi. Přítomna byla policie, která se celé akci snažila zabránit. Manchester spolu s několika pomocníky mezitím nepozorovaně pronikl na místo skrze stále používanou část hřbitova. Pokusil se otevřít vchod do katakomb, u nichž byl přesvědčen, že ukrývají upíra. Nepodařilo se to. Vlezl proto do prostoru po provaze skrz díru ve střeše. Uvnitř nalezl prázdné rakve, vykropil je svěcenou vodou a vystlal česnekem. O něco později, a sice 1. srpna, byla v blízkosti katakomb nalezena ženská mrtvola bez hlavy, která celou situaci ještě vyostřila. Brzy na to výrazně vzrostly aktivity jak Manchestera, tak Farranta. Druhého jmenovaného zatkla v noci na hřbitově policie s krucifixem a kůlem v ruce. Byl obviněn z pokusu o zhanobení zemřelého těla. Podle jeho obhajoby chtěl ale pouze entitu vyvolat a kůl měl na nakreslení kruhu na zemi, v němž se měla postava zhmotnit. Obvinění bylo nakonec staženo.
Sváry mezi hlavními upírobijci se táhly celá desetiletí
Také Manchester se činil. O několik dní později přišel na hřbitov, tentokráte však ve dne, kdy sem byl vstup povolen. Podařilo se mu otevřít rezavé železné dveře jiné hrobky. Poté vstoupil dovnitř a nechal svými pomocníky otevřít víko jedné z rakví, o které tvrdil, že sem byla přenesena z místa, které vysvětil a posypal česnekem. Chtěl nalezenému tělu vrazit kůl do srdce, jeho společníci jej od toho ale odradili. Pouze tedy rakev vyplnil česnekem a kadidlem. O tři roky později tvrdil, že nalezl upíra ve sklepě opuštěného domu nedaleko hřbitova. Měl to být stále jeden a ten samý upír.
Farrant byl v roce 1974 uvězněn za vandalismus a hanobení tělesných ostatků. Tvrdil, že za tím stáli satanisté, nikoliv on. Oba pánové opakovaně psali a mluvili o upírovi z Highgate, přičemž každý z nich vyzdvihoval svoji roli na úkor toho druhého. Nevraživost a rivalita mezi nimi stále rostla. Spor se táhl celá desetiletí. Ukončila jej až smrt Davida Farranta v dubnu 2019.
Zdroje:
