Článek
Režisér Vladimír Čech patřil v šesté dekádě minulého století mezi naše nejlepší tvůrce filmových detektivek. Na scénu uvedl kriminalisty Tůmu a Líbala v podání pánů Karla Högera a Josefa Beka, kteří si okamžitě získali srdce diváků. Trojici filmů s těmito muži zákona spojuje slůvko alibi. První z filmů, a sice 105% alibi, vznikl již v roce 1959, následoval snímek Kde alibi nestačí z roku 1961 a konečně poslední z trilogie a asi i ze všech nejzdařilejší Alibi na vodě.
Kráska na hausbótu
Děj posledně jmenovaného snímku diváky zavádí do atraktivního prostředí filmařů a manekýnek. Režisér Konrád v podobě Otomara Krejči se rozhodne natočit svůj nový film experimentální dokumentární metodou zvanou cinéma-vérité. Svoji hlavní hrdinku Zuzanu Kroftovou proto nechá naoko zmizet, aby mohl natáčet pátrající kriminalisty i reakce dívčina okolí. Zuzana se ukrývá na hausbótu na Orlíku, zajímavý pokus se ale záhy změní v drama, když je i s potopenou lodí nalezena mrtvá na dně přehrady. Krásná dívka byla úspěšnou manekýnkou a pohybovala se v prostředí plném lidí namočených v různých aférách. Během vyšetřování se ukáže, že figurovala i v nelegálním obchodu s ženskými akty. Podezřelých je tedy celá řada a všichni mají alibi na vodě.
Režisér Čech do filmu obsadil celou plejádu známých herců, kromě již výše zmíněných se na plátně objevil v roli fotoreportéra Laufra legendární Oldřich Nový, majitele hausbótu si zahrál Josef Beyvl, hluchého rybáře Lebedu Jaroslav Vojta a Svatopluk Beneš se pro změnu proměnil ve vrátného Rýdla. Do role nešťastné Zuzany si Čech vybral teprve sedmnáctiletou Ivanu Striničovou.
Herečka se dvěma jmény
Půvabná Ivana se narodila dne 28. února 1948 jako třetí dítě matce Hildegardě Herglotzové. Otec byl Chorvat a když zjistil, že se mu má narodit dítě, zalekl se zodpovědnosti a raději zmizel, aniž by o sobě po celá dlouhá léta dal vědět. Ivana vyrostla do krásy a v roce 1965 jí Vladimír Čech nabídl roli ve filmu Alibi na vodě. Trval ale na tom, že si musí změnit jméno. „Já jsem se jmenovala za svobodna Herglotzová, po matce. Byla jsem nemanželská, otec byl jugoslávského původu a jmenoval se Strinič. Režisér Čech ovšem nechtěl abych měla německé příjmení a proto radši volil Striničová,“ vysvětlila kdysi Ivana Ondřeji Suchému, proč je ve filmových databázích uváděna pod dvěma různými jmény, což často budí dojem dvou různých hereček. V dalších filmech totiž již vystupovala coby Herglotzová.
Ivanina role nebyla velká, záhy byla na plátně zavražděna, byla ale nepřehlédnutelná. Krásná dívka se ocitla mezi ostřílenými tvůrci, sama ale s herectvím zkušenosti neměla. Vzala si ji proto do parády herečka Jiřina Štěpničková, která s ní vypilovala filmovou mluvu. Pro film bylo potřeba nafotit akty, čehož se zhostil fotograf Zdeněk Virt se svou ženou Xenií, focení proběhlo v uvolněné atmosféře. Ivana také později vzpomínala na Oldřicha Nového jako na velmi příjemného pána a velkého lichotníka.
Hned v následujícím roce 1966 si zahrála dívku Evu v komedii režiséra Josefa Pinkavy Kočky neberem. Tento snímek byl prázdninovým příběhem o starém autě jménem Kleopatra a jeho čtyřčlenné pánské posádce. Jednalo se tehdy o jeden z ojedinělých pokusů o zábavný film pro mládež u nás. Ivana se pak mihnula ještě v několika filmech, kupříkladu v Dámě na kolejích, Svatbě jako řemen či ve filmu Jak se krade milion. V televizním seriálu Pan Tau a Claudie ztvárnila komornou. Setkala se tu s další legendou československé kinematografie, a sice s Janem Werichem. „Jan Werich! S panem Werichem to byl nejkrásnější exteriér na Hluboké! Byl úžasný vypravěč a úžasný člověk. Měl rád ženy a rád vyprávěl o tom, která herečka ho okouzlila, například Jana Brejchová. Moc ráda na něj vzpomínám, tak jako i na Otu Šimánka, což byl také úžasný pán,“ řekla ve svém rozhovoru s Ondřejem Suchým.
Nakonec začala prodávat starožitnosti
Kromě filmování byla také patnáct let členkou sboru Divadla na Vinohradech a občas se objevila i v nějaké reklamě. Byla však rovněž modelkou vyhlášeného kadeřnického salonu Gerharda Matuschky v pražské ulici Ve Smečkách, kam za socialismu chodila většina zpěvaček, hereček a televizních hlasatelek. Často sem chodili i Golden Kids – Helena Vondráčková s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem. Všichni věděli, že je Matuschka učeše podle posledních trendů.
Až do svých dvaceti čtyř let neměla Ivana žádné zprávy o svém otci. Byla již vdanou paní, když se rozhodla něco podniknout, vypátrat ho a promluvit si s ním. S kamarádkou vyrazila do Jugoslávie a svého biologického otce skutečně nalezla v zapadlé vesnici Lokvičič. Setkání ale nebylo příliš vřelé. Zlomilo se to až po čase. I když byl Strinič ženatý, neměl děti a tak nakonec svoji jedinou dceru v Praze navštívil. Později zemřel ve Splitu.
Sama Ivana se vdala velmi mladá a přijala jméno Hezinová. Porodila tři děti a na filmování jí již nezbýval čas. Věnovala se rodině a svoji hereckou kariéru se rozhodla pověsit na hřebík. Když děti vyrostly, začala ve svých čtyřiceti letech prodávat ve starožitnictví na Václavském náměstí. Po revoluci si otevřela svůj vlastní obchod v Americké ulici, dnes je již v důchodu.
Zdroje:
