Článek
Nezapomenutelná herečka přišla na svět dne 6. května 1960 v Bratislavě. Její rodné jméno znělo Ivona Čabiňáková. Zda si jméno Krajčovičová zvolila jako umělecké, nebo ho vyvdala, není známo. Každopádně někdy vystupovala i jako Yvona Krajčovičová. Herectví vystudovala na bratislavské VŠMU. O studium se spolu s ní ucházelo dvě stě padesát kandidátů, přijato bylo pouhých dvanáct, což svědčí o hereččině velkém talentu. Jejím ročníkovým vedoucím byl slavný Mikuláš Huba, ke spolužákům pak patřila kupříkladu Tatiana Kulíšková.
Pro film ji objevil Olmer
Ivona patřila k nepřehlédnutelným, a tak není divu, že již v době studia o ni projevili zájem televizní tvůrci. Debutovala v dramatu Katera v roce 1981. O dva roky později již měla možnost zahrát si ve výpravném celovečerním televizním filmu za studentského prostředí Výlet do mladosti. Do širšího povědomí diváků se dostala především ztvárněním jedné z hlavních postav osmidílného televizního seriálu Povstalecká historie. Pak již šla doslova z role do role. Jen těch televizních bylo zhruba padesát. Na velké plátno ji přivedl český režisér Vít Olmer, který ji v roce 1984 obsadil do komediálního dramatu Co je Vám, doktore?. Příběh vypráví o čtyřicetiletém idealistovi Bohouši Burdovi, který není spokojen se svým životem. Otravuje ho soužití s manželkou, která je zcela v zajetí vědy, stejně tak jako život ve velkoměstě. Touží po rodné hájence a čisté přírodě. Vzepře se. Seznámí se s mladičkou Terezou, která jeho názory sdílí a rozhodne se pro život v horách s pojízdnou ordinací. V hlavní úloze nespokojeného zubaře exceloval Zdeněk Svěrák, na Ivonu připadla role Terezy Horké.
Film byl divácky velmi úspěšný a již v následujícím roce byla stejná herecká dvojice obsazena do dalšího z Olmerových filmů, tentokráte do komedie Jako jed. Zdeněk Svěrák si zahrál v práci úspěšného, v soukromém životě však opět nespokojeného inženýra Pavla Hnyka. Ivona se proměnila v ohnivou Slovenku Julku Tomčányovou, která coby nová kolegyně Pavlovi totálně poplete hlavu. Herečka si se Zdeňkem Svěrákem ve filmu i zazpívala.
Všichni ji milovali, pak se ztratila
Účast krásné Slovenky ale údajně stála za koncem spolupráce mezi Vítem Olmerem a Zdeňkem Svěrákem. Oba pánové se do překrásné herečky během natáčení zamilovali a ona dala přednost režisérovi. S Olmerem pak ještě točila film Antonyho šance, již bez svého hereckého kolegy. Láska s českým režisérem ale neměla dlouhého trvání a Ivona se zamilovala na Slovensku. Jejím vyvoleným se stal rovněž režisér, a sice o čtrnáct let starší Peter Opálený. V roce 1989 se do manželství narodil syn Michal. V roce 1994 se Ivona poprvé stala maminkou i na obrazovce, ztvárnila ji v dvoudílné televizní adaptaci pohádky Kúzelník Tobiáš. Ze závěrečné scény odešla se slovy: „Děkuji Vám! Nashledanou!“ Nnikdo v tu chvíli nemohl tušit, že se se světem herectví skutečně rozloučila. Náhle se po ní ale slehla země. Až o mnoho let později se ukázalo, že za náhlým zmizením stála vážná nemoc. „Začalo to velmi nevinně, z ničeho nic mi opuchlo oko. Myslela jsem, že je to obyčejné ječné zrno. Pak se nemoc rozjela a vypadala jsem jako Quasimodo. Dva roky života jsem byla zcela společensky vyřazena,“ svěřila se Ivona Krajčovičová před časem v jednom z rozhovorů. Kvůli chorobě zvané orbitocelulitida začala trpět i značnou nadváhou, kdy vážila sto kilo. Vše tehdy držela v tajnosti, role musela odmítat, raději se začala vymlouvat, že cestuje a stáhla se do ústraní. „Z hormonálních léků jsem přibrala čtyřicet kilo. Nikdo o tom nevěděl, a hodně mi pomohl manžel, který mě podporoval. I když jsem si ty dva roky hodně vytrpěla, naštěstí vše dobře dopadlo a já se úspěšně vyléčila,“ dodala Ivona.
Orbitocelulitida
Hrozilo jí, že oslepne, nakonec se naštěstí vyléčila, k herectví se ale již nevrátila. Se svým manželem založila uměleckou agenturu, v roce 2002 porodila dceru Lauru, začala se věnovat rodině, nové práci a svoji hereckou kariéru již považuje jednou pro vždy za uzavřenou. Sama o svém herectví kdysi řekla: „Já nejsem taková normální herečka, nerada se předvádím. Každý herec by měl být tak trochu exhibicionista, a to já určitě nejsem. Když si za divadlo najdete náhradu, která vás baví, nechybí vám. Dokonce dnes ani nechodím do divadla, pouze z časopisů se dozvídám, co kde hrají.“
Zdroje:
