Článek
Štěstí měl především na nesympatické postavy, různé existence z okraje společnosti či bezcharakterní jedince. Ať již byla ale jeho role záporná či kladná, byl v ní vždy přesvědčivý. Nechybělo přitom mnoho a hercem by se nikdy nestal.
Prodával budíky, ale utekl k divadlu
Jan Teplý se narodil dne 30. července 1931 v Praze a dětství prožíval v Týnské uličce u svých prarodičů. Začal se učit hodinářem u Stránského na Strossmayerově náměstí. Od dětství jej to ale táhlo k herectví. Na představení do Stavovského divadla tak chodil i třikrát během jediného týdně. Navštěvoval proto soukromě po dva roky školu pro dramatická umění Rudolfa Kopeckého. Když již měl za sebou první opravené budíky a prodával v obchodě, rozhodl se se řemeslem skončit a dát přednost divadlu. Své úplně první veřejné vystoupení si odbyl ve Studánce nedaleko Rumburku. „Stávala tam u cesty polodřevěná hospoda Monte Carlo, dnes už neexistující. Tam jsme hráli jak za Tyla. Na sudech byla položená prkna, na nich koberec,“ vzpomínal Jan Teplý kdysi v jednom z rozhovorů. Měl prý tehdy obrovskou trému a z nervozity omylem šlápl na kraj jedné z fošen, ta se prudce nadzvedla a celá konstrukce jeviště se zakymácela. Navzdory této nehodě Teplý svůj part dohrál až do konce a od herectví jej to neodradilo.
V roce 1951 nastoupil do angažmá v táborském divadle, kde byl tou dobou ředitelem Karel Konstantin, manžel Nataši Gollové. Po dvou letech přešel do Mostu a pak na něj již čekala povinná vojenská služba. Krátce před odchodem do kasáren se na několik měsíců nechal zaměstnat v Divadle na Vinohradech jako kulisák. Po vojně nastoupil do Horáckého divadla v Jihlavě. „Nikdy jsem nelitoval, že sem si hodně zahrál na oblasti. Byli sme mladí, byla to romantika. Ovšem nebyly tam takové příležitosti jako v Praze: televize, dabing,“ rekapituloval své počátky Teplý. Než se vrátil do svého rodného města, urazil ještě dlouhou pouť. Prošel Varnsdorfem a Libercem. Teprve na počátku šedesátých let se stal členem pražského Divadla Jiřího Wolkera, odkud přešel do divadla S. K. Neumanna v Libni. V osmdesátých letech se stal členem Městských divadel pražských a po revoluci hrál na Vinohradech.
Podezřelý z Tatranského pastorále
Po svém návratu z oblasti zpět do Prahy uvízl Jan Teplý v hledáčku filmařů. Svůj filmový debut si odbyl v roce 1961 ve filmu Václava Gajera Králíci ve vysoké trávě. V průběhu šedesátých let se ještě stačil objevit v snímcích jako byl Blbec z Xeenemünde, Ukradená vzducholoď či Pasťák. Zahrál si i ve slavných trezorových snímcích Skřivánci na niti a Ucho.
Od sedmdesátých let se jeho kinematografie začala rozrůstat. Vedle filmu mu výrazný prostor poskytla i Československá televize. Za zmínku stojí detektivní film Záhada zamčeného pokoje, v němž si Jan Teplý pod režijní taktovkou Pavla Háši zahrál vyšetřujícího komisaře Martina Becka, jenž je patrně jeho největší televizní postavou. Sám rád vzpomínal na realizaci tří povídek Jaroslava Haška Čtení na dobrou noc, v nichž dostal zajímavou příležitost vytvořit v krátkém časovém horizontu tři naprosto rozdílné lidské charaktery. „Byl to takový trochu nečekaný podraz, který se ale posléze proměnil v příjemnou a inspirující práci,“ řekl s odstupem let o tomto natáčení.
Řadu příležitostí dostal i v seriálech. Diváci jej mohli spatřit kupříkladu v Třiceti případech majora Zemana. V epizodě s názvem Tatranské pastorále dostal rovnou dvojroli. Zahrál si Hrdličku, podezřelého z dávné vraždy, i jeho hereckého představitele v natáčeném filmu Vrah přijde do kina. Právě on měl být totiž podle představ režiséra oním vrahem, kterého natáčení přivábí na místo činu a posléze i do biografu. Nakonec bylo vše samozřejmě zcela jinak.
Herecký prezident
Z dalších seriálových počinů Jana Teplého lze jmenovat Plechovou kavalérii či ve Znamení Merkura. Po roce 1989 si jej pak diváci mohou pamatovat z rolí v seriálech Dobrodružství kriminalistiky či Pojišťovna štěstí. Po revoluci se začal rovněž angažovat veřejně a stal se spoluzakladatelem a letitým prezidentem Herecké asociace. Na konci života začal trpět vážnými zdravotními problémy. Že je nemocný se ukázalo dva roky před jeho skonem, kdy jako prezident Herecké asociace nečekaně chyběl na vyhlášení nominací na Ceny Thálie. „Má vážné zdravotní potíže komplikované se zápalem plic,“ vysvětloval tehdy jeho kolega Václav Postránecký, který ho ve funkci záhy vystřídal. Teplý ve skutečnosti trpěl rakovinou a šance na uzdravení prakticky neexistovaly. Přesto se s osudem rval až do posledních sil. Na divadelních prknech stál téměř do konce. Exceloval tehdy po boku Simony Stašové v komedii Neila Simona Poslední ze žhavých milenců. Inscenace měla téměř pět set repríz. „Zemřel přesně měsíc po našem posledním představení v Liberci. Diváci se s ním loučili, jako by to tušili. Tleskali nám vestoje, což tehdy ještě nebývalo tak obvyklé jako třeba dnes. Jako by cítili, že ho vidí naposledy. Jeho smrt mě velmi zasáhla. Byl to nejen výborný herec, ale také skvělý člověk,“ uvedla krátce po jeho smrti Simona Stašová. Jan Teplý zákeřné chorobě podlehl 25. února 2007 ve věku pětasedmdesáti let.
Hercovou smrtí ale jméno Jan Teplý z divadla,kin a televize nezmizelo. V jeho šlépějích se vydal stejnojmenný syn Jan, který pochází z otcova již třetího manželství s herečkou kladenského divadla Janou Jiskrovou. Když se narodil, bylo Janovi staršímu již pětačtyřicet let. Přesto si velmi rozuměli. „Herecké rady mi moc nedával. Měli jsme spolu spíš jiné diskuze. Měl jsem různé revolty, takže jsme spolu sedávali a vyměňovali si dojmy. I když mezi námi byl větší věkový rozdíl, stihli jsme si toto hodně říct. Měl se mnou velkou trpělivost a byl rád, že se mi podařilo dostat se k divadlu,“ sdělil v jednom z rozhovorů na účet svého otce Jan Teplý mladší.
Zdroje:
