Článek
Kdo by si nepamatoval dopravního policistu, který spolu se svým kolegou pronásleduje trojici vejlupků ve filmu Dívka na koštěti? Když je konečně dohoní, za pomoci lexikonu kouzel se promění v biskupy a drze mu odvětí, že jedou světit kostel do Švýcarska. Tím nešťastníkem nebyl nikdo jiný než herec Pavel Spálený.
Vystřídal řadu scén
Spálený přišel na svět 17. listopadu 1915 v Ostravě. Svůj budoucí osud měl předpovězený již v kolébce. Narodil se totiž do opravdu podnětného uměleckého prostředí. Jeho matkou byla operní pěvkyně Božena Dvorská. Vyrůstal obklopen hudbou a divadlem, a tak není divu, že si tuto cestu vyvolil i on. Svoji hereckou dráhu zahájil v roce 1938 v pražském divadle Unitarie. Počáteční léta okupace rozvíjel svůj talent u několika divadelních společností s operním repertoárem, v roce 1942 se uchytil v Městském divadle v Kladně, odkud po roce odešel do pražského Divadla práce, aby se na Kladno ihned po osvobození opět vrátil. Ale již v roce 1947 byl zpět v Praze, získal angažmá v právě se tvořícím Divadle státního filmu.
To bylo utvořeno podle vzoru moskevského Těatra kinoakťora a jeho členové měli být předně k dispozici Československému státnímu filmu, jehož rostoucí produkce vyžadovala stále víc herců, přičemž uvolňování z divadel pro natáčení působilo oboustranné komplikace. Protože nebylo možné předpokládat, že by všichni herci filmového studia byli natáčením plně vytíženi, divadlo jim mělo poskytnout další umělecké úkoly a existenční jistotu. Tato scéna patrně nenaplnila Spáleného očekávání, proto již v roce 1949 odešel z Prahy a čtyři roky hrál na oblastních scénách v Hradci Králové a Pardubicích. Nakonec natrvalo zakotvil v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Věrný mu byl i poté, co odešel na trvalý odpočinek, až do roku 1983 zde vystupoval pohostinsky.
Oceňovaný film skončil na dně trezoru
Počátky jeho filmové dráhy byly spojeny s již zmiňovaným angažmá v Divadle státního filmu. Před kameru se tak poprvé postavil v roce 1948 v komedii Železný dědek, kde ztvárnil malou postavu skladníka. Byť se objevil zhruba ve třiceti titulech, velkou roli nikdy nedostal. Byl zkrátka ten, který vždy stál v pozadí. Jeho tvář přesto není neznámá, byť jméno si patrně vybaví jen filmoví znalci. V padesátých letech dostal role v několika dávno zapomenutých filmech budovatelského ražení. Kvalitnější nabídky mu přinesla až šestá dekáda. Nadporučíka VB Ondráše hrál v krimifilmu Strach, jednoho z obžalovaných, inženýra Richarda Potůčka, ztvárnil ve snímku Obžalovaný. Toto psychologické drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose je považováno za jeden z nejvýznamnějších českých filmů poloviny šedesátých let. Setkalo se s úspěchem u diváků i kritiky, avšak v roce 1969 putovalo do trezoru.
Vyprávělo totiž o profesně zdatném a morálně bezúhonném člověku, který se z pohledu tehdejších zákonů jeví jako podvodník. Ředitel Kudrna dostane úkol v co nejkratší době uvést do provozu novou elektrárnu. Je mu umožněno vyplácet mimořádné prémie, čehož jeho nejbližší podřízení využijí k nezákonnému obohacování. Za Kudrnu se nakonec nepostaví ani jeho nadřízení z ministerstva, kteří celou situaci nepřímo způsobili. V hlavní roli se představil slovenský herec Vlado Müller, avšak ani ta Spáleného nebyla zanedbatelná. Bohužel ji na dlouhá léta nemohl nikdo spatřit.
Skončil jako lokaj
Herec si tuto smutnou skutečnost mohl záhy vynahradit. Objevil se totiž rovnou ve dvou velmi populárních filmech, v Dámě na kolejích, kde představoval předsedu závodní rady Dopravních podniků, a v Dívce na koštěti, v níž byl již zmiňovaným dopravním policistou.
Nicméně v sedmdesátých letech na něj opět čekaly role především v dobově angažovaných snímcích. Za zmínku stojí postava Andrého Françoise Ponceta, francouzského velvyslance v Německu, ve Vávrově válečném dramatu Dny zrady. Výraznější, i když opět pouze vedlejší postavu starého nacisty Streicha si zahrál ve sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. S filmovou kamerou se pak definitivně rozloučil coby lokaj v pohádce s Čerty nejsou žerty v roce 1984.
Prošvihnul zkoušku
S televizí začal spolupracovat hned v jejích začátcích a zažil tak dobu přímých přenosů vysílaných ještě z Měšťanské besedy. Hned na počátku si televizní režiséry ovšem značně pohněval. Drama Rozrušená země na motivy románu Michaila Šolochova, které se vysílalo v roce 1958, se málem muselo obejít bez jeho postavy. Živé vysílání vyžadovalo nezbytnou zkoušku, tak jako tomu bývá na divadle. Spálený se na ni však neuráčil dostavit. Režisér Jaroslav Novotný proto jeho roli kulaka vyškrtl ze scénáře, aby předešel případným problémům. Před zahájením přenosu se však Spálený dostavil jakoby nic s rukama umazanýma od kolomazi a podařilo se mu režiséra nakonec přesvědčit, aby jeho postavu v inscenaci ponechal.
Později často dostával všelijaké menší role v seriálech, které byly divácky vždy velmi vděčné. Diváci ho tak mohli zaznamenat jako přednostu stanice v Hříšných lidech města pražského, v epizodě Hra, nebo v F. L. Věkovi, kde si zahrál kupce. Nevyhnul se ani propagandistické Matce, která u diváků naprosto propadla. Výrazněji se do povědomí dostal díky populárním Chalupářům, v nichž představoval hostinského Standu. Hospodským pak byl i v Dobré Vodě.
Kromě filmu a televize se uplatnil i v rozhlase a dabingu, přičemž patřil k hercům, kteří na jedné straně propůjčovali svůj hlas jiným postavám, na straně druhé, byli v českých filmech opakovaně dabováni svými kolegy.
Na sklonku života se Spálený stáhl z veřejného života a věnoval se rodině. Jeho ženou byla herečka Milada Davidová, s níž měl syna Pavla, který navázal na rodinnou tradici. Pavel Spálený zemřel v Praze 6. července 1985 v nedožitých sedmdesáti letech.
Zdroje:
