Článek
Petr Pelzer se narodil první májový den roku 1941 v Brně, kde později také vystudoval herectví na JAMU. Po absolutoriu v roce 1963 si nejprve musel odkroutit povinnou vojenskou službu. Měl to naštěstí o poznání snazší než mnozí jeho vrstevníci. Stal se recitátorem a konferenciérem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Po návratu do civilu získal první angažmá v Divadle Maringotka v Praze. V té době hostoval i v Divadle Na zábradlí. Již v roce 1968 se ovšem rozhodl hlavní město opustit a zamířil na Moravu, do Olomouce, kde se stal posilou souboru Divadla Oldřicha Stibora. Odsud v roce 1979 přešel do Ostravy, kde nejprve rok působil v Divadle Petra Bezruče a poté se na další čtyři roky přesunul do zdejšího Státního divadla. Do Prahy se vrátil jako zralý čtyřicátník v roce 1984. Nejprve se na deset let stal členem Městských divadel pražských, aby v roce 1994 dosáhl mety nejvyšší, a sice angažmá v Národním divadle.
Byl patologem v Policii Modrava
Film jej objevil v roce 1968. Poprvé se Pelzer divákům představil v roli strážmistra veřejné bezpečnosti v dnes již dávno pozapomenuté komedii Objížďka. Ve stejném roce si ještě stačil zahrát v přepisu Kunderova románu Žert a pak již ho odchod na oblastní scény filmovým ateliérům a tedy i příležitostem na dlouhou dobu vzdálil. Ostrava mu však poskytla jiné možnosti. Začal spolupracovat se zdejším televizním studiem. Obzvlášť v oblibě jej měl režisér Otakar Koska. Pelzer si zahrál Jana Kubáně v jeho seriálu Bez ženské a bez tabáku nebo krále Přemysla Otakara v televizním filmu Záviš a Kunhuta. Postavu učitele pak představoval v dětském filmu Lukáš. Objevil se ale i v dalších ostravských počinech, jako byl například seriál Stavy rachotí, v němž ztvárnil postavu Kristiána Hajduška.
Návrat do Prahy v osmdesátých letech pro Pelzera znamenal i návrat na stříbrné plátno. Příležitost mu dal například režisér Kachyňa, jenž ho obsadil do svých filmů Smrt krásných srnců nebo Dobré světlo. Daleko zajímavější filmové i televizní role ale na herce čekaly až od devadesátých let. Výrazný prostor poskytl Pelzerovi Jaromil Jireš. V jeho adaptaci románu Jaroslava Havlíčka Helimadoe hrál hlavního hrdinu Emila v dospělém věku jako stárnoucího pražského lékaře. Stejnou profesi reprezentoval v psychologickém snímku Učitel tance, kde byl přísným primářem plicní léčebny. Oblíbil si jej také režisér Jaroslav Soukup, který ho obsadil do filmu Svatba upírů a později s ním spolupracoval i na seriálu Policie Modrava. „S Petrem Pelzerem jsem pracoval poprvé v roce 1993, kdy jsem ho obsadil do upírské komedie Svatba upírů. Hrál v ní postavu plukovníka, který pátrá po svém zmizelém bratrovi. Znovu jsme se setkali až po dvaceti letech, kdy mně hrál postavu patologa v prvních řadách seriálu. Petr byl skvělý a bezproblémový herec. Vždy připravený a navíc příjemný,“ prozradil o něm Soukup v jednom z rozhovorů.
Diváci mohli Pelzera zaznamenat i televizní pohádce Královský slib, v níž si zahrál královského rádce, nebo v sérii Ztracená brána, kde svoji tvář pro změnu propůjčil profesoru Haluzkovi, vedoucímu botanické zahrady. Režisér Jiří Strach toto jméno zvolil jako vtipnou narážku na bývalého ředitele Pražské botanické zahrady Václava Větvičku.
O Gandalfa byl zájem
Pelzer měl neskutečně charismatický a nezaměnitelný hlas, se kterým dokázal opravdové divy. Tato vlastnost jej přivedla k dabingu, kde se záhy zapsal mezi nezapomenutelné dabéry. Jeho hlasem promlouval například Gandalf z Pána prstenů. O roli se přitom ucházeli i další známí herci. Když bylo zvažováno, že se film Pán prstenů: Společenstvo prstenu uvede do kin i v dabované verzi, proběhl na konci srpna roku 2000 ve studiu LS Productions v pražských Košířích rozsáhlý casting. Trval celé tři dny. O každou z důležitých rolí se ucházeli nejméně tři herci, často velmi zkušení dabéři. Přestože film diváci nakonec v kině viděli v původním znění s titulky, vítězové konkurzu - o nichž bylo na základě natočených vzorků rozhodováno až na Novém Zélandu, nakonec film nadabovali pro uvedení na DVD a později i v televizi. Pelzer roli Gandalfa vyhrál nad Otakarem Brouskem starším a Bohumilem Švarcem.
Poslední roky života herec bojoval s rakovinou plic. Přesto se snažil stále pracovat a jeho kolegové netušili, jak moc zle na tom ve skutečnosti je. Pelzerův zdravotní stav se bohužel rychle horšil. Nemohl dýchat a navíc jej trápil šedý zákal, kvůli němuž téměř neviděl. Dne 4. července roku 2017 svůj boj prohrál. Bylo mu sedmdesát šest let.
Zdroje:
